Kolonie

Přiznávám se, že jsem měla obavy z Daniela, jak to zvládne, protože jsem ho v nějaké výrazné roli ještě buď neviděla nebo mě zkrátka moc neuhranul. A to byla velká chyba. Hrál bravurně nejen v mučírně, ale i pak následně postiženého idiota. O Emmě jsem neměla vůbec žádné pochybnosti a její nenápadně nenávistné pohledy na jejich šéfovou byly všeříkající. Já nevím, do jaké míry bylo všechno reálné, ale i to málo, co bylo k vidění, musí vyděsit snad každého normálně smýšlejícího člověka. Skutečnost si už vůbec nedovedu představit, ale například podzemní tunely mluví už samy za sebe. Peklo na zemi o kterém jsem neměla ani ponětí, že existovalo, kde se málokomu podařilo uprchnout a kde Michael Nyqvist hrál vlka v rouše beránčím opravdu skvostně. Paul Schafer byl zrůda v lidské podobě v kolonii s názvem Dignidad a zcela popřel význam tohoto slova, protože o "důstojnosti" se v tomhle případě nedá vůbec mluvit. Drsné, šílené prznění lidských bytostí nejen tělesně, ale i duševně se mnou docela dost zacloumalo. (17.04.2016)

Škoda, že tenhle film sráží dolů pár typicky laciných klišé a pak hlavně stěží uvěřitelný závěr. Jinak nemám větších výhrad . Jako připomenutí jedné velmi temné stránky Chile přesvědčivě natočeno a také velmi dobře zahráno. To platí hlavně pro Michaela, který si tuhle roli střihl s takovou chuti, až jsem ho málem nepoznával. A jsem opravdu moc rád, že se na tohle téma pořád točí filmy, aspoň si člověk udělá obrázek o tom, co dokážou, nebo snad dokázali udělat v USA pro demokracii . O to jim přece vždycky tak šlo. (15.04.2016)

I tento film je silný tím, že si scénáristicky i režijně dokázal poradit s námětem zdánlivě snadným - skutečnými událostmi v jedné z mála tehdejších latinskoamerických demokracií, v republice, která je spojena jednak jménem básníka Pabla Nerudy, jednak úspěchem československého fotbalu také s naší zemí. Vynikající herecké obsazení, jemuž vévodí Daniel Brühl a Emma Watsonová, doplněné neméně zdařilým zvládnutím masových levicových scén z posledních dnů demokratického socialistického režimu prezidenta Salvadora Allenda, i autentickým ztvárněním hrůzného ovzduší na santiagském Národním stadionu přirozeně vyúsťuje do neméně ponurého, ale o to přesvědčivějšího zachycení prostředí nacistické kolonie, v níž chilská tajná policie DINA svými mučitelskými praktikami jen dotváří obraz této přežilé nacistické hrůzy. Aktivity navenek demokratické německé ambasády proti vlastním státním občanům proto příliš nepřekvapí - tehdejší spolkové Německo se nacházelo právě uprostřed svého denacifikačního hodnotového desetiletí 1968-1977. Dobrodružný moment v tomto ztvárnění nepůsobí ani nahodile, ani rušivě. Divák nejenže se nenudí, ale - jak jsem stačil zaznamenat - po skončení filmu dokonce nadšeně a spontánně tleská. Má proč. (16.04.2016)

filmů na téma Jak zdrhnout z pekla jsem viděl mnoho a tenhle patří mezi lepší průměr. Horší už je vědomí, že to někde někdo zažil v reálu. Ale jak už dnešní doba velí, nesmíme ukázat všechno, nesmíme ani ukázat moc. My valstně nesmíme ani naznačit. Takže sem tam vidíme záběr na železnou postel, pak taky pár facek, zlou maminku a šíleného otčíma...uf, to by stačilo. Osobně vím, že tohle nevermore (16.05.2016)

To se takhle jeden podle anotace a angažovaného skučení místních pupušů o „mrazivém teroru“ a „bestiálních hrůzách“ málem třepe na další syrovou a krvavou traumatizující promakanost typu Salvádor nebo Vražedná pole, plnou poprav, mučení, píchání dětí a psychického teroru. A nakonec mu naservírují povrchní, kýčovitý, nedovařený a anemický romantický sračkol o tom, jak si nesympatický militantní německý marxista, jehož životním posláním je srát se do Čile a hrát si na Čegevaru, nabrnkne ultimativně koženou Hermionu a následně láska zvítězí i nad Pinočetem. Dankovi jednou unyle polechtají koule startovacími kabely, tolik k mučení, jednou v záběru projde chlapeček, co se tváří jako při návratu z nedělního ministrování, tolik ke zneužívání dětí. Párkrát se tam sugestivně zamračí trestuhodně nevyužitý dokonalý úchyl pan Nykvist a jinak se o ten „úděsný psychoteror“ stará stará stokilová Brunhilda, spíš xmíchu, než aby si člověk vyděšeně cpal před oči boa, která někdy ve druhé třetině hlavní hrdince naprosto nervydrásajícně poručí, aby přemístila kýbl s bramborami, a jednou dokonce totálně mrazivě nařídí děvčatům večerku a brutálně zhasne. No masakr!!! Ještě hodinu po skončení jsem samou úzkostí nemohl ani prdět! (17.04.2016)