Svět podle Lelanda

Z tohoto filmu cítiť toľko smútku, beznádeje a zla, že som dostal miernu depresiu. Keď sa z dieťaťa stane dospelý človek okrem veľa iných vecí zistí jednú podstatnú. Život nie je rozprávka zo šťastným koncom, no ak ste mali aspoň trochu šťastný príbeh stálo to zato. Otázka je či to šťastie tiež nebola len ilúzia ... ja verím a dúfam, že nebola. Ešte stále vo mne horí trošku nádeje, že oplatí sa veriť v dobro ... myslím, že ho máme v sebe všetci, len sa ho bojíme ukázať ... dúfajme, že raz sa to zmení ... (06.09.2015)

Nemůžu najít správná slova pro vyjádření pocitu, který právě cítím. Možná ani žádná nejsou potřeba, snad jen, že občas se cítím jako on. Spousta myšlenek mě hluboce zasáhla. // There're two ways u can see the world. Either see the sadness that's behind everything. Or u choose to keep it all out. Your heart can't break if u don't let the worrld touch it. (10.10.2011)

Času vzdorná psycho podívaná bez kazu. Všechno je tak prolnuté a do sebe zaklesnuté, citlivě vypodložené a bezchybně herecky ztvárněné, že to servíruje strhující okamžiky jeden za druhým. V člověku to rezonuje, u srdíčka bolí, smutek je tak obrovský a tíživý, že mi skrze plazmu ostře protnul duši a zatížil mysl. A já se tiše choulím, slzy se koulí po tvářích, bubliny u nosu, plný rezervoár moči k prasknutí a nemůžu od toho odejít. Dám to znovu, jen co se uklidním. Výživná huspenina. (07.07.2014)

Namiesto toho, aby som bol zasiahnutý po emocionálnej stránke, rozbolela ma z tých hlbokých, ťažkých myšlienok, ktoré hrajú v tomto snímku prvé "husle" - hlava. "Neuveriteľný" záver ma zaskočil, alebo dokonca možno aj trošku sklamal, než príjemne šokoval. Lelandov svet som si nijak mimoriadne neužil, no je možné, že je to najmä moja chyba. (14.03.2015)

Já jsem prostě ty věčné žvásty o životních cestách, osudech, chybách, otázkách a dalších hovnech prostě nebaštil. Pokud by je film dávkoval v alespoň částečně stravitelné formě, mohla by být řeč o lepším hodnocení. Takhle nám rejža naservíroval jen do prdele volající NUDU, která totálně pohřbívá snahu získat si divákovu pozornost a pochopit motiv hlavní postavy. Poselství filmu jsem pochopil následovně. Školák, jenž bezostyšně několikrát zapíchne kudlu do hrudníku souseda/kamaráda, který je navíc postižený, je vlastně taky jen člověk ba vlastně skoro obětí svého vlastního trestného činu a tím pádem se zas tak nic hrozného nestalo, protože vězeňský učitel si v něm našel zalíbení a má nezlomnou touhu napsat o svém oblíbeném delikventovi knihu. Tím jsem shrnul dějství i myšlenku této ujeté zhovadilosti, která se snaží být ultra hlubokým dílem, čímž vskutku není. Ale kripl jsem já, neboť to vypadá, že tento "film" někomu změnil život... (13.09.2020)