Green Room

Za svého dosti bujarého mládí jsem měl pár známých jak mezi příznivci punku, tak i „anarchisty“ či skinheady. Já se nikdy do žádné sorty neškatulkoval, ale poslouchal jsem jak Sex Pistols, tak rockovou i metalovou hudbu, nebo třeba i Orlík. Ale raději se půjdu věnovat samotnému filmu. Green Room má dosti vlažný začátek, u kterého jsem si málem ohryzal všechny nehty na rukou. Postavy mi moc sympatické nebyly a ani ty kecy kolem. Ovšem jen do chvíle, kdy se přichomýtnuly k vraždě neznámé dívky, no a bylo jasné, že se z náckovského baru se zdravou kůží nedostanou. Z nudných žvástů se přešlo k násilné akci, no a bylo ve vzduchu cítit i příchod houstnoucí atmosféry. Špinavost a brutalita na sebe nenechaly dlouho čekat a na řadu přišlo i několik oku lahodících „gore“ scén. Prokousnutí hrdla bojovým psem – to byla třešnička na dortu. Krev stříkala ovšem i následkem střelných, sečných a bodných zbraní a divák nemůže říci, že by se tu na mrtvolách šetřilo. Ztráty byly na obou stranách, ale jedinou větší kaňkou na kráse bylo několik do očí bijících debilních rozhodnutí některých postav. Jasně tvůrci se snažili ke všemu přistupovat reálně, ale někteří z nácků se vážně chovali jak totálně vypatlaní retardi (možná i díky účinkům těch drog…za mého mládí by se holé lebky drog nedotkly, ale je už jiná doba…). Nešlo si ovšem nevšimnout, že v určitých chvílích se dobře rozjetá akce jaksi zaskřípla a byla vystřídána opět nudnější pětiminutovkou a to se několikrát opakovalo. Což dost škodilo rozjetému tempu. Tento thriller si tak ode mě vyslouží slušný lepší průměr. Bavil jsem se u něj, ale ten začátek byl útrpný. 60% (22.07.2019)

V podstate to isté čo režisérov predošlý počin Blue Ruin. Akurát „Green Room“ je taký „Blue Ruin v zelenom“. Réžii Saulniera síce nie je veľmi čo vytknúť a všetko je vo filme na svojom mieste, akurát ani tentoraz to nie je vyslovene „nářež“. Podobne ako Blue Ruin ani raz ma ten film nedokázal v priebehu stopáže vtiahnuť do diania a celý čas si držal akýsi odstup na to, aby som u toho cítil akékoľvek napätie, strach o postavy alebo atmosféru. Celé to tak nejako začalo, skončilo, nemôžem to vyslovene haniť, ale ani povedať, že som si ktorúkoľvek minútu toho filmu užil. CELKOVO: 3* (6/10) (15.07.2016)

Prvá polovica nie len z hororového hľadiska nijak prevratná. V podstate by sa dalo povedať, že sa "nič nedeje". Lenže následne nastane ten správny zvrat, vďaka ktorému sa všetko na "dobré" obráti. Fakt som mal spočiatku obavy, že to celé vypáli do "stratena" a ja sa nedočkám ničoho, čo tento hororový subžáner proste charakterizuje. Nehovorím však len o samotnom gore či násilí (toho zas tak veľa nebolo), ale aj o celkovom vnímaní tohto snímku, ktorému sa napriek jednoduchému príbehu naozaj podarilo znepokojiť. Anton Yelchin mi utkvel v pamäti vďaka hereckej úlohe "motáčika" z "Alpha Dog", pričom tento druh rolí mu suverénne sedí najlepšie (čo potvrdil aj v tomto prípade). Ja osobne som sa "bavil", pričom musím uznať, že sa po dlhej dobe objavil solídny "hixploitation", ktorý konečne ako-tak stojí za zmienku - 70% (28.06.2016)

Nejpřekvapivějším aspektem "Green Room" je mimofilmová rovina, že vůbec polarizuje publikum. Člověk by čekal, že biják, který výměnou za kapku suspension of disbelief servíruje pohlcující survival, si prostě lidi užijí. "Green Room" není realistické drama či ambiciózní revize žánrových pravidel, ale důmyslně a ne zcela tradičně vystavěná žánrovka. Podobně jako třeba "Wolf Creek" si dává na čas s rozehráním konfrontace. Když ta přijde, nenastupuje tentokrát žánrový exces, ale v rámci žánrových mantinelů je nadále aplikován realismus. Z toho plyne, že film nehraje úplně podle schémat, přesněji řečeno, že situaci rozvíjí nikoli předvídatelně přes klišé, ale živelně skrze postavy a rozehrávání klaustrofobní situace. Díky tomu dostává zastřešující survival stand-off vyprávění svěží krev do žil. Postupné střídání pokusů o přežití a odhalování skutečností neznámých divákům i postavám roztáčí kolovrátek pohlcujícího napětí. Díky tomu, že se tvůrci drží při zemi co do okatých žánrových prvků (od přepáleného heroismu či okázalého záporáctví po prvoplánové atrakce) ani nepřichází tradiční zcizení se filmu otázkami, co bude dál či jak to dopadne, a impulzivně jednající postavy jen diváka nesou dál k další netradičně vystavěné scéně. Ale evidentně ne pro všechny. Pak je otázkou proč. Že by už dnes byli filmoví fandové tak zblblí přesofistikovanými blockbustery či quality TV, že si nedokážou užít precizní necampovou žánrovou podívanou, která není přemoudřelá, jen nenápadně chytrá? (08.08.2016)

Krev jako hybatel dějem aneb konečně zase pořádně úřaduje téměř hmatatelný strach o postavy! Obavy z toho, co nechutně brutálního se komu a kdy přihodí, jsou tu až nesnesitelné. Bylo mi špatně - tak jako hezky. Zamrzí málo Stewarta plus hromada za vlasy přitažených a nevěrohodných scének a situací, jinak je to žrádlo. Sakra drsný žrádlo, který bych většině známých nikdy nedoporučil. (11.07.2016)