Jak nezískat Pulitzera

Poměrně zajímavé a nečekané téma. Je to vlastně příběh tak ctižádostivého kluka, který přes svou touhu proslavit se, a dokázat něco úžasného, zničil sám sebe, svojí kariéru, a pomalu snad i časopis pro který pracoval. Navíc Hayden ho naprosto skvěle ztvárnil. Ostatní herecké výkony byli také velmi zajímavé a povedené. Vlastně šlo o interní drama, příběh jednoho časopisu, a příběh toho, jak jsme schopní přes osobní sympatie přehlédnout profesní průšvih. Jenže podle mého se příběh příliš táhl, a místy byl nepřehledný. Mě tam chybělo něco víc. Ale jako podívaná to bylo docela zajímavé. (23.11.2011)

"That's a hell of a story..." Mladý a ambiciózny človek spraví pre svoju kariéru takmer všetko. Týmto mottom sa riadil aj Stephen Glass, no žiaľ zabudol na to, že klamstvá do profesionálnej žurnalistiky nepatria a ľudia musia za svoje chyby platiť. Aspoň by teda mali. Taktiež musím vyzdvihnúť herecký súboj medzi "dobrým a zlým novinárom", ktorý som úplne hltal. Hayden, so svojou pečiatkou priemerného herca, podáva slušný výkon a my všetci (teda aspoň ja) mu to žerieme... (24.08.2009)

Ze začátku se to tváří jako pohádka „jak pilný a pracovitý novinář k Pulitzcerově ceně přišel“ , ale vyklubala se z toho obstojná studie ambiciózního lháře. Příběh plachého a snaživého kluka, který pohádky psal, ale schován za přátelské a omluvné úsměvy nebo dotčené rozhořčení, mohl odhalené lži přebíjet dalšími. „Vlezka“, který dokázal tahat za fusekli nejenom vlastní redakci. Nikterak převratné přesto velmi poučné. (25.07.2006)

Zákulisí americké novinařiny. 1) Novinářské drama o vlezlém notorickém lháři (velmi nesympatický 22letý Hayden Christensen) a jeho šéfovi (velmi sympatický 32letý Peter Sarsgaard). Oba hlavní hráči to zahráli na jedničku. 2) Zákulisí amerického žurnalismu už tedy známe. Jakpak to asi vypadá v tom českém? (12.09.2011)

Důmyslná sonda do duše, chování a "morálních" hodnot člověka, který se rozhodl nerespektovat nejen pravidla žurnalistiky, ale téměř žádná pravidla a vydal se na scestí čisté, ikdyž důmyslné fikce a lží, do kterých se postupně zaplétal až nebylo důstojné cesty zpět. Pan Glass vypadal na první pohled velmi bezúhonně a byl velmi vtipný a oblíbený a nakonec se z něj vyklubal velmi slizký člověk/na mne budil tento dojem již od začátku - což bude asi dílem přesvědčivosti Haydena Christensena/ budící spíše lítost a opovržení tím, že si vybudoval svoje image na lži a potom logicky po velmi trapném a útrpném prozrazení následoval tvrdý pád na tvrdou zem. (03.04.2012)