Avengers: Endgame

Blockbusterová jazda plná super scén, humoru, sĺz, hravosti a epiky (aj keď tá nastúpi až v poslednom akte). Mám k tomu výhrady (najmä poňatie Thora a Hulka veľmi bolelo), no tie sa strácajú v tom nabušenom celku. Postavy sú hádzané do situácií a postavené výzvam, ktoré sme od nich stále chceli vidieť a dopriať im ich (rodičovsko potomovské pasáže sú na celom filme to najemotívnejšie). Herci najmä v prvej tretine idú na maximum. Remeslo je až na niektoré triky skvelé ale hlavná prednosť Engame je inde. Sústredenie na komornosť a postavy sa vyplatilo, pretože prvýkrát (na mňa) v tomto univerze fungujú emócie (áno, plakal som) aj wow momenty (pri hláške Assemble som chcel tlieskať). Všetko je však tak funkčné najmä pre fanúšikov. Väčšina stopáže pozostáva z referencií na predchádzajúce filmy a plnenie diváckych snov. Ale pokiaľ je to urobené takto hravo, nemám s tým problém. Ten scenár je svojou výstavbou s využívaním seriálových atribútov takmer dokonalý (a z analytického pohľadu veľmi podnetný) . Až natoľko, že ani nie je čas riešiť nakoľko je hlavný príbeh nedovarený a postavený na barličkách. No ako ukončenie jednej éry a jednej série (ktorá mi nikdy k srdcu úplne neprirástla) je to úžasné. Ako film pre okoloidúceho diváka to ale musí byť dosť peklíčko. Možno aj preto považujem Endgame za viac fan service než regulérny film. Ale užil som si veľmi. A mám pocit, že fanúšikovia marvelu sa z toho úplne zoserú a vyplačú si oči. 9/10 (24.04.2019)

"Pošlu tě o týden zpět, nechám tě tam hodinu chodit a za deset sekund tě přivolám. Pochopils?" To by pochopil snad každej, kdo občas dostane mail od mývala, nechá sebou projít čas, někdo mu rozmázne Měsíc o ksicht nebo si po ránu odskakuje portálem do vesmíru. Já jsem se teda bavil od vzniku pivního mozolu Thora až do megalomanskýho finále. Ty slzy předtím a potom mě nebavily, ale chápu to, protože Avengeři nechtějí primárně bavit, ale zachraňovat Svět. A to se musí brát vážně. (23.09.2022)

Už som z toho odrástol. Nikdy som nebol veľkým fandom Avangerov, ale v posledných rokoch ich začínam nenávidieť, pretože mám pocit, že hollywood akosi zabudol na ostatných divákov. Avangerov som už dávno pochoval, navnadili ma iba ospevné recenzie a vysoké hodnotenie. Neviem koľko superhrdinov ešte potrebujeme napchať do jedného filmu...Netvrdím, že sa s tým tvorcovia nepopasovali, celkom to funguje, ale mňa tie postavy pohromade nebavili. Mám rád Ironmana, obidva diely Strážcov galaxie, no všetko ostatné sú pre mňa absolútne nezaujímavé postavy a Ch. Hemsworth ako Thor je top kandidát, ktorému som prial aby ho ten Thanos rozmačkal na prach...Ja som celý čas fandil Thanosovi, aby tých zmrdov podusil čo najviac. Ak už nič, tak aspoň ten záporák bol fajn. Inak nič moc. Nikdy viac, adios Avangeros...! 60%. (26.12.2019)

Na jednu stranu jsem rád, že Russoovci porušili sequelová pravidla „narvěte tam toho víc než minule“ a vydali se jinou cestou. Ale pravda je taková, že tahle cesta jde naproti spíš comicsovým fanouškům než lidem, co netuší, jak se ve skutečnosti jmenuje Ant-Man… ti ovšem do kina stejně nepůjdou, tak co? Endgame dovede hned v prvních deseti minutách několikrát šokovat, aby se pak vyvíjela směrem, který trailery prakticky ani nenaznačily. Režisérské duo to celé tentokrát pojalo v o dost komornějším módu, hodně spoléhá na fan servis a evidentně chce dát každému ze superhrdinských veteránů dostatek prostoru. Humor neabsentuje ani tentokrát, ale je fajn, že jsou se hrdinové pořád vědomi, že to minule podělali a každý se s tím musí vyrovnat po svém. Tenhle komornější mód Avengers sluší a dějí se tu díky němu věci, v jaké nejspíš nedoufali ani ti nejoptimističtější fanoušci. Paradoxně je však i tím největším problémem, protože opravdu velkolepé to začne být až ke konci. V samotné velkoleposti Endgame Infinity War nejspíš trumfne, ale přesto jsem měl pocit, že to celé mohlo přijít o trošku dřív. Minule mě to bavilo o malinko víc, nedovedu si ovšem představit, že bych si za pár let pustil Infinity War a řekl si, že na Endgame kašlu. Dohromady to funguje prakticky dokonale. A jako loučení s jednou filmovou érou i víc než důstojně. (28.04.2019)

Assemble. Zdrcující začátek, hromada ikonických momentů, u kterých se sálem šíří nevěřícný šepot mísený s ohlušujícím tichem, tři filmy v jednom, nejlepší herecké výkony za celých jedenáct let (Downey, Renner) i fenomenální závěr popírající i ta nejodvážnější očekávání. Tři hodiny jsou svým způsobem málo, protože slávy je v nich tak plno, že si ještě pár dní po projekci teprve zpětně vybavuji fascinující scény, které zůstaly v prvním vjemu opatrně přikryté. Jednoznačný film roku a co se týče popkulturního dosahu také zasloužená, nepopiratelná, extrémně dojemná a právě díky intimitě jednotlivých interakcí neopakovatelná událost dekády. (24.04.2019)