Můj kamarád drak

Pete je tak nekonfliktný film, že si vystačí aj bez klasicky zápornej postavy a v podstate aj bez výrazného deja. Konflikty vyvierajú skôr z nedorozumení a aj tu sa nemôžeme obávať nejakej skutočnej hrozby. Páči sa mi bezprostredná naivita filmu, určeného celej rodine a pokračuje sa tu v tom, čo nastolila tento rok Kniha džunglí. Celý príbeh sa odohráva v prírode, dokonca tu nikto ani nepoužíva mobil. Dialógy sú jednoduché, postavy sympatické, drak je milý a decká....no o tie tu ide predovšetkým. Pretože sila rodiny je to najsilnejšie puto, aké na svete máme a musí to pochopiť dokonca aj ten fotrovský drak. No ale čo je podstatné, má to celé srdce a nepôsobí to ako prvoplánový pásový výrobok, ktorý by nám nasilu vnucoval svoje myšlienky. (26.08.2016)

Stejně jako knihy džunglí udělali tvůrci tu chybu, že vzali typické dnešní dítě s nedostatkem pohybu a vložili jej do netypického prostředí - nedostatečně osvalený a pohybově zaostalý kluk tak působí nedůvěryhodně, přece jen při denním běhání a šplhání po stromech by muskulatura byť malého kluka vypadala jinak. Já coby kluk jsem pořád někde běhal, lezl po stromech, jezdil na kole, celé léto plaval a v deseti letech jsem měl pekáč buchet a svaly s minimem tuku (kde jsou ty časy...). Za tento podle mě hrubý nedostatek jedna hvězda dolů, za logické nedostatky v příběhu další. (08.04.2017)

Falko je zpátky! Protože za humny je drak. A s ním dorazila příjemně lidská a laskavá pohodovka, kterou lze zařadit mezi nejpříjemnější překvapení letošní sezóny rodinných filmů. S výjimkou prvních několika minut, které jakoby sem zabloudily z nějakého úplně jiného filmu, nejspíš odněkud z říše depresivního dramatu, je celý zbytek filmu nabitý pozitivní energií, která jiskří úsměvem a pohodou. Má v sobě kouzlo Nekonečného příběhu i úsměvnou hravost a naivitu pohádky Za humny je drak. Kladem je typově přesné obsazení v čele s čerstvým osmdesátníkem Redfordem, malým Oakesem Fegleyem a samozřejmě Falkem, ehm Mrakem, ehm Elliotem, i nenásilná režie, která se nedere dopředu, aby na sebe upoutala pozrnost, ale pečlivě buduje atmosféru, ve které se ve vyváženém poměru mísí napětí i humor. A nejen ty. Už dlouho jsem na rodinném filmu tak zuřivě nedržel hlavním hrdinům palce, neprožíval s nimi jejich pocity a neproklínal padouchy, kteří to všechno mohli pohnojit. Zkrátka jeden z toho mála rodinných filmů, jejichž kouzlo opravdu funguje a dokáže mě přenést zptátky do dětství a oživit všechny ty pocity, se kterými jsem tehdy prožíval všechna filmová dobrodružství. Jako Bastien ukrytý na půdě s Nekonečným příběhem. Podle mého film, který si rozhodne zaslouží být v červených číslech, ale tuším, že brzy se sem snesou spojené letky smrti místní povznesené kritiky, aby kartáčovou palbou jedovatých slin předvedli jak moc ztratili schopnost nechat se okouzlit. Jenže toto není film pro cyniky a já doufám, že se mu vyhnou. Už na první pohled je přece jasné, o co jde, a tak není důvod aby s ním ztráceli čas a dívali se na něj. Tedy pokud záměrně nevyrazí na lov jako ti lovci, kteří musí všechno odstřelit, uříznout tomu hlavu a pověsit si ji na zeď jako trofej. Pokud v sobě máte kluka nebo holku, nebo pokud máte malého kluka nebo holku, nedbejte, vemte je a běžte si užít do kina pohodovku o přátelství, o schopnonosti uvěřit zázrakům, o hledání ztracených snů i vzpomínek i o mnohém dalším. Běžte a nechte se okouzlit. (18.08.2016)

Můj kamarád byl mým černým koněm tohoto léta a strašně moc jsem si přál, aby se povedl. A on se fakt povedl. Animovanou předlohu neznám, ale v tomhle případě to neberu jako nějaký mínus, jelikož jí skoro nikdo nezná. První věc, kterou bych rád zmínil je ta, že film vypadá nádherně. Opravdu moc hezky se na něj dívá. Krásné záběry na lesy, přírodu a neustále samá zelená barva, která k tomuto filmu jednoznačně patří. Další věc, krom vizuální stránky je parádní oldschoolový soundtrack, který je správně hravý a dojemný, když je potřeba. Hodně mě připomněl Williamse a Giacchinna. Hodně moc jsem ocenil parádní retro atmosféru, která dodává filmu ten správný směr a náboj. Něco podobného měl letos i televizní Stranger Things, který taky krásně pracoval s retro atmosférou, odkazy na spielbergovské filmy a měl fajn dětské postavy. Režisér David Lowery odvedl velmi dobrou práci. Je to klidná a velmi přesná režie, která se mě moc líbí. Film je díky tomu hravý, nebojí se ukazovat dospělejší věci, má fajn nápady a celý je to hodně feel-good podívaná, která je sice pomalejší, přesto svým způsobem je to přesně takové jaké to má být. Po herecké stránce se mi to hodně líbilo. Karl Urban je hodně fajn a jeho postavu lze chápat. Wes Bentley je dobrý a je jen škoda, že nemá více prostoru. Robert Redford si krade každou scénu pro sebe a kdykoliv je na scéně je radost na to koukat. Bryce Dallas Howard se mi zde strašně hodně líbila a její civilní výkon je parádní a je vidět, že jí tahle role sedla. Oakes Fegley hraje velmi dobře a co je hlavní nepůsobil ani chvilku otravně, což je u dětský herců to nejlepší co se může stát. I Oona Laurence ukazuje, že v budoucnu bude mít co nabídnout. Jak už jsem psal film má výbornou atmosféru a krásnou vizuální stránku doplněnou o fajn nápady(maskování, pohyb draka po stromech). Co je ale nejlepší je Elliot. Drak Elliot je krásně udělaný a nádherně prodává emoce beze slov, jen čistou gestikulací a svou fyzičností(několikrát jsem si vzpomněl na E.T.ho a King Konga). A nejvíce mě překvapilo, jak moc to funguje dobře. Krásné dojemné scény, výborně vykreslený vztah mezi Petem a Elliotem, vztah mezi Petem a Grace(Bryce Dallas Howard) a i mezi ostatními postavy. Po dramatické stránce to má co nabídnou, po akční to není nejhorší, ale ve výsledku žádnou akci ani nepotřebujeme. Mohlo to být malinko rychlejší, některé momenty se měly odehrát dříve, ale to jsou takové malé výtky. Můj kamarád drak je jeden z nejlepší filmů tohoto léta a fakt se těším až ho uvidím znovu, ale tentokrát s titulky. (04.09.2016)

Bez okolků, přímo a s plnou silou vedený útok na slzotvorné kanálky všech, které dojímají příběhy o bezpráví a křivdách, páchaných na zvířatech, dětech a dalších bytostech. A pokud je tou bytostí chlupatý, bezelstný drak, který má rád malého sirotka, pak nezůstané suché oko dětí, maminek, ani tatínků. Příběh je jednoduchý, emoce se tady ždímají základní, ale zato ty nejsilnější. Ale děje se tak bez zjevné vypočítavosti, nebo falše. Prostě dojemná pohádka ze současnosti, která svou naivitou neuráží, ale naopak připomíná, co je v životě opravdu důležité. Většina z nás to ví, nebo aspoň tuší, takže se žádné překvapení nekonalo, ale přesto...bylo fajn si to připomenout. Objektivně to je max 3*, ale jak by mohl soudný empatický člověk, hodnotit něco u čeho bulel, jako průměrný film? (18.11.2016)