Tobě hrana zvonit nebude

Tohle byl zvlastni, kontroverzni zazitek... Obdivuju vzdycky, kdyz se nekdo dokaze postavit proti presile, a Petrovicka to zvladla na jednicku. Prokuratorka se snazi vypatrat a obvinit konkretni lidi z davu, ktery lyncoval mladou zenskou s ditetem. O tom ten film je. Jednu hvezdu pridavam navic na truc tem, kteri tomuhle filmu dali odpad. P.S.: Je fakt, ze natoceno to moc dobre neni, a chvilema (v tech retrospektivach) mi to pripominalo Nemeho Bobse..."vite, to bylo tak..." (07.01.2013)

Další agitační nádhera z let sedmdesátých, která je k historii parodická a neuvěřitelně vykonstruovaná. Musí se nechat, že svého film asi dosáhl a dá se u něj vydržet, protože zvědavost nad "humánním a oduševnělým" vyústěním je postupně silnější než averze vůči němu, ale ve finále stejně rezonuje jenom ta averze. Režijní neschopnost Trapla je navíc docela vtipná, když už nic.. (15.12.2018)

Uvědomělá prokurátorka jde tvrdě po iniciátorech lynčování bezbranné mladé matky a manželky funkcionáře, který se ty osudné měsíce nedal zviklat kontrarevolucionáři a zůstal neochvějně věren správnému směru. Kromě toho tato bolševička řeší rodinné problémy (manžel je slaboch chodící po bytě v zástěře, dcera je menší rebelkou). Hlavní herecká představitelka Jiřina Petrovická, toho času signatářka petice za udělení trestu smrti zrádkyni Miladě Horákové nám tak filozoficky deklamuje, že: "Člověk pro mě není samostatným ostrovem. Je pro mě součástí obrovského kontinentu. Každá smrt člověka mě tak uměnšuje." Oh, Gosh! Really Funny! pomyslel jsem si. Vše má pod taktovkou Vojtěch Trapl, pro něhož je tato legrácka debutem. Tento chlap je skutečným důkazem, že každý kdo měl v prdeli díru a dostatek bezpáteřnosti mohl v té době točit. Trapl ještě v 50-tých letech, jakožto vedoucí Krátkého filmu stál kupříkladu za propagandistickou zhovadilostí 'Běda tomu skrze něhož přichází pohoršení' o Čihošťském zázraku, v němž jsme se dozvěděli, že za vším stál proradný pámbíčkař, jenž hýbal provázkem s křížem (o tom, že ta rekonstrukce vypadá děsivě nepřesvědčivě a fušersky darmo mluvit). Po srpnu '68 povýšil a chtěl se odvěděčit. Pro diváka nejhorším možným způsobem - režírováním. Režíruje totiž - dají-li se tak nazvat jeho všechny postupy vyučované možná tak v prvním týdnu studia na FAMU - děsně neumětelsky a hrozně. Za všechny příkladu uvedu jeho nejčastěji využívanou metodu flashbacků jako z roku raz dva - přiblížení na detail postavy a následné rozostření, zamlžení. To prosím použije asi pětkrát. Vyprávění mu nic neříká, nemá šajna jak točit (mikrofony v záběru nejsou vyjímkou). Nejhoší jsou jeho pokusy o poetický nádech. Mladá belerína v parku s prostřihy na zručící vodu v potoku a hlavně scéna kdy maminka s chlapečkem kladou věnce na pomník Rudé armády osvoboditelky, načež se rozezní hitovka Svatá válka od Alexandrovců, prokládáno záběrem na rudou růži... Sál explodoval smíchy. Herci toporní a scénář otřesný, jelikož je to zase Traplova práce. Vzpomenuto a rozcupováno je vše související s Pražským jarem - 2000 slov ("Demokracie, to je řád a disciplína, ne chaos, co tohle představuje."), ironické nápisy k prezidentu Svobodovi (u moci byl již Husák) a zejména máničky a jejich uřvaná hudba ("Já je od sebe nepoznám. Vždyť jsou všici stejní. Chlupatí jak vopice!")... Na konci vše dobře dopadne, reakcionáři jsou podchyceni (za vším stojí karirérista Růžek, nebudu vás napínat), křivdy zapomenuty (ožebračený kulak se jde omluvit své žalobkyni) a spory urovnány. Morální vítezství patří Straně a lidu, ale bude ještě trvat, než se ten bordel uklidí. Zdejší výskyt 4* hodnocení od nejmenovaných uživatelů mě udivuje, ne-li šokuje. Buď jsme viděli jiný film nebo se jim paní žalobkyně s věčně zapálenou cigaretou, se kterou chodí snad i spát a svými procházkami po parčíku tuze zalíbila. (LFŠ 2008) (28.07.2008)

To se takhle tenkrát běžel maratón. Vyhrála to nějaká pani v růžovym (rudym) kostýmku, ale zbytek závodících měl pocit, že si cestu zkrátila a v cíli si to s ní chtěl pěkně vyříkat. No jo, trošku se to vymklo a vítězka skončila v nemocnici. A tak zasedla disciplinární komise, která měla pro příští závody diskvalifikovat ty z běžců, kteří se cítili nejublíženěji. A taky že se jí to povedlo. O tom, jestli vítězka podváděla nebo ne, se pochopitelně nejednalo. Jedna z nesjstrašnějších propagandistickejch sraček! (15.04.2012)

,,Můžete soudit dav? Nepřemýšlí, nemá tvář!" Zvláštní, hodně kontroverzní zážitek (jako film samotný). Kdybych hodnotil "Hranu" čistě jako politický film (nímž bezpochyby je), tak by měl hodně blízko k šílenému odpadu – asi první půlhodina o komunistickém pohledu na Pražské jaro '68 včetně opravdu silných hlášek typu "bez Sovětského svazu nejsme nic" je někdy k uzoufání, jindy nechtěně k smíchu (i když film tím autenticky vykresluje jednu z problematik doby, ve které vznikl). Nicméně jako film ze soudního a právnického prostředí i navzdory kontextu doby oceňuju. Nejdřív mě zaujala pasáž, kdy redaktor zachycující na kameru davovou vraždu je obviňován z toho, že coby přímý svědek patřičně se nesnažil tragedii zabránit, ale místo toho jí natáčel (byť měla i tato zápletka nakonec politické rozuzlení)... připomíná mi to současnost, kdy u podobných incidentů často místo pokusů o zásah či zavolání na patřičné místo lidi vyberou mobil a začnou incident natáčet. Podruhé se mi postupně vcelku začla zamlouvat i zápletka s pevnou soudkyní dělající za každou cenu svou případ, navíc když je tento její cíl konfrontován se vztahem s jejím manželem. Do třetice mě naprosto vtáhla do dění druhá půlka filmu, kdy začal soudní proces. Otázka, jak řešit zločin davu, typický alibismus ze strany obžalovaných či špinavá protekce vinníků ze známostí jednoho ze soudců (Růžek) – to jsou aspekty, díky nimž možno najít v tomhle filmu nadčasovou hodnotu. Jestliže hodnotím film podle osobního přínosu, musím s klidným pocitem říci, že tenhle (byť kontroverzní a propagandistický) film mi určitě měl co přinést a čím upoutat. 55% (04.09.2018)