Na doraz

Dámy a pánové, představuji vám zklamání tohoto roku. Neskutečně barbarský čin podělat tak parádní námět. Já jsem nepochopila, jak v jednom filmu může být tolik nelogických rozhodnutí a činů. Stačil mi počátek únosu, kdy matinka nechá synáčka sedět ve shluku lidí, aby si mohla zatelefonovat a místo toho, aby na něj celou dobu civěla, tak si stoupne zády a hraje si s ním na "Marco Polo". Protože to je totiž úplně normální každou minutu řvát někomu do telefonu "Marco". Ale tohle byl bohužel jen začátek nesmyslných konin a tlačení na pilu. Kdo neuvidí, neuvěří. Tentokrát na můj vkus přespříliš procent. (21.08.2017)

Totální krávovina, která se řídí pravidlem, že H. Berry je ta největší smolařka na světě. Už od začátku filmu nám to tvůrci servírujou, že si toho nejde nevšimnout. Má práci servírky, ze které je na nervy, zrovna všichni hosti, kteří tam v tu chvíli jsou, se chovají jako kreténi, její zástup na další směnu má zpoždění, navíc řeší rozvod a opatrovnictví svýho jedinýho syna. Pak jdou na pouť a chlapeček chce zmrzku a taky jít na atrakce, ale to nejde, protože ona na to nemá peníze. Pak jí zazvoní telefon, kde se dozví, že dítě nejpíš připadne manželovi, a ještě se jí vybije baterka. Otočí se a syn nikde, samozřejmě si nikdo z toho množství lidí vůbec ničeho nevšiml. No a tak tam pobíhá, jde směrem k autu a vidí, jak jejího syna někdo strká do auta. Rozběhne se, skočí na auto, ale pochopitelně spadne a rozbije si tím telefon (ten, co už byl vybitej, to kdyby náhodou). Tak skočí do svý káry a jen co se rozjede, má v cestě nějaký lidi, zase smůla. A to byl prosím jenom úvod filmu. Dál se tam opakuje hodně dalších podobných šíleností, který trvají celých 90 minut, až přijde závěr, kde se ukáže, že ona odhalila mezinárodní gang únosců dětí. Tak to už bylo moc. Rozumím pointě, že mateřská láska je to nejvíc, ale ne tímhle způsobem teda! (31.05.2017)

Bobule je e-miminovsky odpudivý typ správňacké hysterické matky, jež by svého rádoby lozkokošňouškého malého negra nejraději veřejně ulavjuovala xmrti. Což ale evidentně nemusí být vždy na škodu. Pokud jí na její mohutně poslintanou a přehnaně vyobjímanou obsesi někdo sáhne, změní se v rozzuřenou barakundu a komando dojnici, transformuje jindy sračkovitý a zoufale poruchový rodinný minivan od Chrajzleru v nezničitelný tank s doživotní zárukou mobility a bezednou nádrží, přičemž pouze za pomoci kompulzivního mateřského pudu vyhladí mezinárodní gang překupníků s rozmazlenými potraty. Jednoduchá až hloupá kravinka, která však od samého začátku kulantně odsejpá, a pokud člověk vypne indikátor nepravděpodobných kokotin, docela se i zabaví a nestihne moc zlobit. Zvláštní poklonu si rozhodně zaslouží Bobulin balzamovač, který pomalu plesnivějící padesátku napustil formaldehydem tak dokonale, že vypadá na pětatřicet, a než by jí jeden zkontroloval občanku nebo hrábnul na rybu, klidně by se po ní i gerontofilně sápal. (28.05.2017)

// Objektivně by to bylo spíš za tři, ale ten film prakticky nezastaví, Halle Berry baví i jako hysterická matka (a to je co říct) a byť je ta honička místy dost divně nastříhaná, pořád to má nádech reality. Takže mě to ve výsledku překvapivě bavilo víc, než byste u takové filmu na první pohled hádali. 7/10 (09.09.2017)

Rozvedená matka Karla Dyson (Halle Berry) tráví odpoledne se svým synem v zábavním parku. Během telefonického hovoru se jí Frankie ztratí z dohledu a zjištuje, že ho neznámá žena vleče do zeleného auta. Karla se vydává na okamžité pronásledování únosců... Problém filmu je, že se příběh dostane do určitého komfortního tempa a v tom zůstává po celou dobu od začátku do konce. Hlavní hrdinka také dost často nesmyslně ohrozí životy nevinných lidí např. policista na motorce. (22.10.2017)