Případ SK1

Kvalitní detektivka z neoukoukaného francouzského prostředí, která se točí okolo prvního francouzského sériového vraha, a zejména dokáže zaujmout svým naturalistickým zpracováním (a to zbytečně věci nepřikrášluje). Doopravdy se to dá zařadit mezi krimi s takovým jaksi old-school nádechem. Nečekejte přestřelky či nějaké bitky, zde se sází na těžkou práci všech zúčastněných kriminalistů. Ti musí vyšetřit každý malinký detail, aby jim vše na konci do sebe zapadlo jako perfektně fungující skládačka.....jednoduše nezáviděníhodný job. Raphael Personnaz v hlavní roli filmu dodává šťávu, v emocionálně vypjatých sekvencích jste viděli tu bezmoc, která z něj vyzařovala. Zahrát vyšetřovatele, jenž se točí okolo jednoho případu tak dlouho a pořád ne a ne ho dovést do zdárného konce, to fakticky není nic snadného. A Adama Niane si taktéž zaslouží obdiv, protože tak přesvědčivě se poprat s rolí tohoto chladnokrevného vraha.....jednoduše wow......parádní herecký výkon. Za mě dávám 83 % (02.04.2020)

Příjemné překvapení Festivalu francouzských filmů 2015. V plném lesku vrací na scénu žánr, na který francouzská kinematografie byla kdysi hrdá - starou poctivou kriminálku natočenou tentokrát ve stylu Fincherova Zodiaca. Tedy nikoliv jako konflikt policejních složek se zločineckým podsvětím, ale jako svízelné a zdlouhavé sbírání stop, skládání drobných skřípků, které možná později někdo dokáže sestavit tak, aby dávaly smysl. Bludiště indicií, slepých cest a omylů, které stojí životy dalších obětí. SK1 popisuje případ sériového vraha, který po léta děsil obyvatelky Paříže a zaměstnával policejní aparát. Ukazuje, jak je snadné sejít ze správné stopy, jak ošidné je uplatňovat racionální uvažování tam, kde ho protivník postrádá. Divák sleduje spletité vyšetřování a zároveň soudní přelíčení s podezřelým, kde jej ale filmaři nechávají v nejistotě a napětí, jestli ten asociální podivín šířící kolem sebe negativní energii v pozici obžalovaného je skutečný pachatel. Celkový dojem: 95 %. (05.02.2016)

Letitá kauza sériového vraha nedává spát ani veřejnosti, ani francouzským úřadům. Šílených vrahů se po bílém plátně prohánělo už mnoho. Toho pro Francii prvního, jehož DNA byla rozhodující, zvěčnila ve své knize jistá Patricia Tourancheau. Někdo tu má silná srovnání s jinými (mnohem kvalitnějšími) kousky, já bych byl opatrnější. Každopádně jsem rád, že se ještě nezapomnělo na starou dobrou žánrovou školu. Odhodlání překračující osobní život (pod pokličku rodinného žití hlavního hrdiny se nicméně sice podíváme, ale pro děj nemá žádný význam) žene tuhle partu za sériovým vrahem, sledujeme vyšetřování, nitky, které mnozí policajti nevidí, frustraci, omyly, slepé uličky. Časově skáčeme, ocitáme se na poměrně velkém časovém rozpětí. Celý projekt se hemží jmény a daty, ti méně pozorní tak budou mít problém (ač je tohle vyprávění i přes sérii retrospektivních návratů poměrně přímočaré). Někdo může říct, že prakticky jen čekáme, zda to ten dotyčný udělal či nikoliv, ale to bychom tvůrcům lehce podrazili nohy. Ne, neměl jsem vytřeštěné oči a zrychlený tep, ale několik napínavých momentů jsem si solidně užil. Na nějakých 70%. (29.06.2016)

Špičkový "policejní procedurál". Dovedně poskládaná a rytmizovaná mozaika vyčerpávajícího vyšetřování, frustrace a nedostatku spolupráce. Pro fanoušky distancované (a přitom pro Francouze charakteristicky moralistní a sociálně zodpovědné) detektivky povinnost. S přihlédnutím k tomu, jak málo podobných věcí vzniká, jednoznačně velkej pleaser. Fréderic Tellier je man to watch! (24.04.2016)

Spokojenost. Ve filmu se střídají dvě časové roviny, každá epizoda je sice uvozena datem, ale kdo si má pamatovat, jaké datum bylo naposled a kam ho zařadit, tohle není kniha, žejo. Naštěstí se tedy neskáče semtam, ale postupně ubíhají ony dvě linie. Poskládané je to myslím velmi dobře, takže se daří držet pravdy neznalého diváka v napětí, jak to celé skončí. Formálně nemám, co bych vytknul, stylizace velmi dobrá a herecké výkony taktéž; obzvlášt odsouzenec v poslední scéně. (08.04.2016)