Policie děkuje

Itálie 70.let zažívala značný nárust kriminality – mafie na Sicílii, únosy na Sardínii, organizovaný zločin ve velkých metropolích, zejména v Římě. Proto byl v té době tak oblíbený žánr polizioteschi, protože tuhle dobu promptně reflektoval, někdy značně nadsazeně a přibarveně, někdy se držel při zemi a pravdivěji popisoval realitu. A tenhle dobrý film patří do té druhé skupiny. Dotýká se bezzubých zákonů, s tím související svázaných rukou policie, úvah nad znovuobnovením trestu smrti, samozvaných soudců z řad lidu, který nemá daleko k lynčování atd. Nechybí tu ani časté exemplární popravy z rukou tzv. „anonymní policie“ a boj zásadového komisaře (výborný Salerno) proti tomuo zabíjení, vymáhání práva z rukou někoho jiného, než je sama policie. Nedivím se, že tenhle film komouši tak rádi pouštěli v kině, „nastavoval totiž zrcadlo prohnilé kapitalistické společnosti“, jak rádi tehdejší rudí ideologové říkali a televizní spíkři jako mantru opakovali před každým podobně zaměřeným filmem. (31.05.2016)

Režisér většinou ztřeštěných komedií si odskočil k jinému žánru a lze si jen povzdechnout, že to byla jen ojedinělá výjimka.   Brutální, nekompromisní a sžíravě realistické poliziotteschi, v němž exceluje Enrico Maria Salerno. Jeho charisma by mu tu mohla závidět i leckterá esa staré poctivé francouzské kriminální školy. Ale nenechte se mýlit, nejsme ve vesměs apolitické filmové Francii sedmdesátých let, tady se pohybujeme po "olověné" Itálii stíhané politickými nepokoji, teroristickými útoky a střety ultrapravice a ultralevice.  Kriminalita bují a díky slabým politikům a bezzubé soudní moci se grázlům dostává větší právní ochrany než zbytku společnosti. V tomhle marastu se pak není čemu divit, že na výsluní se derou mnohem nebezpečnější organizace, propagující jednoduchý princip vendety, oko za oko, zub za zub, soudů netřeba. Komisař Bertone se však proti této nebezpečné myšlence staví jako poslední bašta spravedlnosti a zdravého rozumu. Steno si nijak nebere servítky a ukazuje realitu tehdejší Itálie bez jakýchkoliv příkras, což ostatně do nejlepších kusů žánru neodmyslitelně patří, nebojí se ani velmi krutých scén,  při nichž stydne krev v žilách a přesto nepůsobí samoúčelně, ale jen dotváří onen nesmlouvavý obraz rozvrácené společnosti.  Bezútěšný závěr pak  stírá i poslední slzu naděje.  Dokonale hnusných pět. (06.08.2021)

Opravdu hnusný film o společnosti prolezlé červy skrz na skrz. Policie má svázané ruce, a tak zločinnost bují ve všech patrech prohnilého státu. Zločinci jsou pouštěni na svobodu, policie je vláčena tiskem, prokurátoři si myjí ruce a podsvětí se tiše směje. I když tady jde o víc, než jen o římské podsvětí. Samozvanci berou zákon do vlastních rukou. Jejich hlavním cílem je však zpochybnit stávající společenské zřízení, ukázat, že demokracie je slabá a nedokáže si se zločinem sama poradit. Vše spěje k mrazivému a očekávanému konci. Doporučuji nečíst zdejší obsah, jelikož ti, co berou spravedlnost do vlastních pařátů, jsou po dlouho dobu pro diváka obestřeni tajemstvím. (18.08.2019)

A vedel som, ze som este cosi zabudol okomentovat, nuz tak aj par slov k La Polizia Ringrazia, po nassky Policie Dekuje. Krasny filmarsky pohlad do rastucej kriminalnej sceny v Rime, kde policia sice so zlocinom bojuje, ale vdaka schopnym advokatom sa zlocinec dostane coskloro na slobodu - a su zase tam, kde zacali. Taxsa par policajnych vyssich kadrov rozhodne zalozit komando trestajuce zlocin a vzali spravodlivost do vlastnych ruk. Prva polka je len rozjazdova, buduju sa nielen vztahy, ale hlvne je potreban an pochopenie deja. O herecke vykony tu ani tak nejde, skor v druhej polke - ako klasicke polizzioteschi - nechybaju autonahanacky, akcnejsie sceny. Za normalizacie casto vysielany film, lebo u komancov zobrazoval prehnily skorumpovany kapitalizmus, a to sa ceskoslovenskemu rezimu hodilo : 75 % (12.03.2017)

Přiznávám, že tento snímek mě opravdu dostal. E.M. Salerno hraje velmi přesvědčivého policejního komisaře, který i s vědomím, že zákony jsou nedokonalé a paradoxně spíše chrání zločince, tak pořád je ctí a hájí. A ani na okamžik neuvažuje o tom, že by nastolení samozvaných soudců a vykonavatelů mohlo něco vyřešit, spíše naopak by mohlo přinést daleko více násilí. Studená sprcha přichází v závěru. Film je velmi realistický. Jak už tady bylo zmíněno, film je námětem velmi, velmi podobný o rok mladšímu snímku Magnum force, který jsem pro doplnění filmového vzdělání také shlédl. Musím ovšem konstatovat, že MF však onu realističnost postrádá, postava supermana mě doslova irituje. Takže námět podobný, ale kvalita je úplně jinde. (15.10.2012)