Policie děkuje

Skvělé taliánské poliziesco (jeden ze stěžejních a záladních kamenů tohoto žánru), nemá tu cenu se rozepisovat o ději, ten už je v záhlaví nebo to už učinili jiní, jen bych dodal, že podobný, velmi efektivní scénář jsem zatím ještě v tomto žánru neviděl, důvěryhodné, akční, relevantní, velmi vynalézavé scény chladnokrevných poprav a násilí, mne mile překvapili a vnímám je, jako jakousi třesničku na dortu, celkově jde opravdu oznamenitě natočený, působivě přesvědčivý realistický film. Nevím jestli se někdy něco podobného v Itálii v 70's vážně odehrálo (patrně ano), ale každopádně by to bylo velmi ilustrující, odstrašující a pobuřující a to v každé době. Podle mně jde o nejlepší Stenův film za celou jeho reřisérskou kariéru, bláznivé kriminální taškařice ze Spencerem nebo Hillem opravdu nečekejte! Ani si nedovedu představit když tu film někdy v 70-80 letech za socíku dávali, společně třeba s "Krutým Římem" aj, jaký divácký ohlas a bouři nevole musely oba filmy vyvolat. Neúplatný komisař Bertone, hrál ho Enrico Maria Salerno podal skutečně oslnivý výkon. Adorf v roli advokáta byl neméně přesvědčivý, i on tu nejednou překvapí. Kráská Laura Belli taková chudinka, až miji bylo líto. Cipriani skutečně lahůdkový! Suma-sumárum; dávám plnou palbu, snad na takový kousek ještě někdy narazím...Zatím z toho co jsem z žánru už viděl, tento snímek řadím na jedno z top míst, a v celém tom dlouho trvajícím trendu (rozmachu, boomu) italských policejních filmů (72-80), "La, Polizia ringrazia", patří i mezi pvní skutečně úspěšné, a dá se i říct, že i mezi ty skutečné zakladatele žánru, viz "Milano Calibro" etc. Komentář zde jako čtvrtý v pořadí... (16.02.2010)

Režisér většinou ztřeštěných komedií si odskočil k jinému žánru a lze si jen povzdechnout, že to byla jen ojedinělá výjimka.   Brutální, nekompromisní a sžíravě realistické poliziotteschi, v němž exceluje Enrico Maria Salerno. Jeho charisma by mu tu mohla závidět i leckterá esa staré poctivé francouzské kriminální školy. Ale nenechte se mýlit, nejsme ve vesměs apolitické filmové Francii sedmdesátých let, tady se pohybujeme po "olověné" Itálii stíhané politickými nepokoji, teroristickými útoky a střety ultrapravice a ultralevice.  Kriminalita bují a díky slabým politikům a bezzubé soudní moci se grázlům dostává větší právní ochrany než zbytku společnosti. V tomhle marastu se pak není čemu divit, že na výsluní se derou mnohem nebezpečnější organizace, propagující jednoduchý princip vendety, oko za oko, zub za zub, soudů netřeba. Komisař Bertone se však proti této nebezpečné myšlence staví jako poslední bašta spravedlnosti a zdravého rozumu. Steno si nijak nebere servítky a ukazuje realitu tehdejší Itálie bez jakýchkoliv příkras, což ostatně do nejlepších kusů žánru neodmyslitelně patří, nebojí se ani velmi krutých scén,  při nichž stydne krev v žilách a přesto nepůsobí samoúčelně, ale jen dotváří onen nesmlouvavý obraz rozvrácené společnosti.  Bezútěšný závěr pak  stírá i poslední slzu naděje.  Dokonale hnusných pět. (06.08.2021)

Itálie 70.let zažívala značný nárust kriminality – mafie na Sicílii, únosy na Sardínii, organizovaný zločin ve velkých metropolích, zejména v Římě. Proto byl v té době tak oblíbený žánr polizioteschi, protože tuhle dobu promptně reflektoval, někdy značně nadsazeně a přibarveně, někdy se držel při zemi a pravdivěji popisoval realitu. A tenhle dobrý film patří do té druhé skupiny. Dotýká se bezzubých zákonů, s tím související svázaných rukou policie, úvah nad znovuobnovením trestu smrti, samozvaných soudců z řad lidu, který nemá daleko k lynčování atd. Nechybí tu ani časté exemplární popravy z rukou tzv. „anonymní policie“ a boj zásadového komisaře (výborný Salerno) proti tomuo zabíjení, vymáhání práva z rukou někoho jiného, než je sama policie. Nedivím se, že tenhle film komouši tak rádi pouštěli v kině, „nastavoval totiž zrcadlo prohnilé kapitalistické společnosti“, jak rádi tehdejší rudí ideologové říkali a televizní spíkři jako mantru opakovali před každým podobně zaměřeným filmem. (31.05.2016)

Přiznávám, že tento snímek mě opravdu dostal. E.M. Salerno hraje velmi přesvědčivého policejního komisaře, který i s vědomím, že zákony jsou nedokonalé a paradoxně spíše chrání zločince, tak pořád je ctí a hájí. A ani na okamžik neuvažuje o tom, že by nastolení samozvaných soudců a vykonavatelů mohlo něco vyřešit, spíše naopak by mohlo přinést daleko více násilí. Studená sprcha přichází v závěru. Film je velmi realistický. Jak už tady bylo zmíněno, film je námětem velmi, velmi podobný o rok mladšímu snímku Magnum force, který jsem pro doplnění filmového vzdělání také shlédl. Musím ovšem konstatovat, že MF však onu realističnost postrádá, postava supermana mě doslova irituje. Takže námět podobný, ale kvalita je úplně jinde. (15.10.2012)

„Mě zajímají jenom zločiny. Tresty se mě netýkají...“ Italské kriminálky 60. a 70. let nebo-li „poliziotteschi filmy“ disponují obvykle zajímavým a hutným společensko-kritickým obrazem doby, policie, justice či svědectvím o organizovaném zločinu. Avšak u většiny z nich, které jsem doposud viděl, jsem se nedokázal zbavit silné pachuti, která na mě z nich sálá a kterou vedle uřvané a uchu zcela nelahodící italštiny zde sesilňovala snůška samých nesympatických postav na všech stranách zákona. To včetně neustále rozhněvaného komisaře, který nejspíš měl představovat kladného hrdinu, ale ani přes odvážné morální postoje v jeho boji s větrnými mýlny jsem si k němu nedokázal po celý čas pořádně vybudovat sympatie a v pravou chvíli s ním soucitit. Pak už možná ani tolik nepřekvapí, když se posléze z jediného sympatického policisty (toho v důchodu) vyklubal ještě větší hajzl, než všichni ostatní. Částečně tuhle pachuť a pro mě osobně i nezáživné herce dokázala vedle oné výpovědné hodnoty zachránit i atmosféra, svižně podaný děj a ústřední hudební motiv, díky čemuž mě Stenův neobvyklý filmový příspěvek mimo komediální žánr dokázal udržet po většinu času v tom správném napětí. [70%] (20.10.2021)