Hostinec „U kamenného stolu“

Komedie Hostinec u Kamenného stolu je jedním z nejlepších československých filmů. Vyskytuje se v ní množství postav a postaviček, takových, jaké dokázal vytvořit snad jen spisovatel Karel Poláček. Tuším, že tento snímek se stal vzorem a inspirací pro několik českých tvůrců. Mezi nimi Jiřího Menzela a Zdenka Svěráka. (20.06.2006)

Další z filmů-mezníků uzavírá nejlepší českou dobu XX. století - první Československou republiku. Stává se tak způsobem, který zřetelně překonává i tak pozoruhodnou literární předlohu nacistické oběti - spisovatele, novináře a přítele bratří Čapků Karla Poláčka. Skvěle, do posledního dosažitelného detailu postižena je atmosféra někdejších výletních-lázeňských hostinců i maloměst tak příznačných pro vnitřní klima prvorepublikové společnosti a tak důležitá pro děj i vyznění díla. Humorný motiv, daný vzájemně se propojujícím čtvercem čtyř mladých lidí, odkazuje i na ostatní Poláčkovu tvorbu (EDUDANT A FRANCIMOR, BYLO NÁS PĚT), ale také na nejlepší část tehdejší české filmové tvorby. Rudolf Hrušínský i Svatopluk Beneš tu hrají jedny ze svých vůbec nejlepších filmových rolí. Formálně starým tvaroslovím (nejvíce je patrno ve scénách s Jiřím Plachým, v scénách se svatebními hosty nebo v neuzavřeném chlapeckém kuličkovém duelu obou bratří a následném happy endu) prosvítá současně film nové doby. To k lepšímu poznamenává i výkony starších herců (Neumann, Šejbalová, Rašilov, Plachý). Za zmínku stojí i výkon Václava Špidly v nezapomenutelné úloze samozvaného maloměstského dandyho Gastona. I po letech film pohladí na duši. (20.10.2007)

Jestliže je Poláčkův Hostinec považován za jeden z nejlepších humoristických románů vůbec, film jej má a musí následovat. Proč? Zachovává totiž s obdivuhodnou bravurou všechny atributy Poláčkova díla, přitom je ale svrchovaně autentický a moderní zároveň. Není to žádná amorfní literární pieta, naopak. Ozývá se v něm výsměch maloměstské šedi a stereotypu, ale současně je oslavou krásy a kouzla lidského mládí. Výtečně rozehraná partie elitních zástupců českého hereckého Olympu potom dává příležitost k plynulé souhře mezi starší (Šejbalová, Šlemrová, Rašilov, neodolatelný Neumann, Plachý) i mladší (Hrušínský, Beneš, Chvalina, Špidla, samozřejmě obě Dagmary) generací, přičemž některé dialogy či repliky se díky tomu navždy zařadí do jakési kolektivní paměti národa. Dílo vracející se do dob (ne)dávno minulých, rýsujíc před diváky hravou atmosféru ospalého lázeňského městečka vytrženého z letargie nečekaným manželským rozkolem, vzbudilo negativní ohlas především u tehdejší (komunistické) kritiky, která film jednomyslně sepsula jako nepatřičný odkaz minulosti. Že nebyla v právu, je zřejmé. Filmový Hostinec je jednou z posledních svobodných vzpomínek na zlaté časy masarykovského Českoslovenka v době, kdy byl Masaryk a prvorepublikový status quo určen k okamžité likvidaci. (05.10.2008)

Děvčátka a chlapci - ANO! Toto je příklad naprosto dokonalého převedení knihy do filmové formy. A to prohlašuju smrtelně vážně a navíc taky vrcholně drze, neboť jsem knihu ještě nečetla... ALE!: - už jsem ji našla a beru si ji do vlaku na cestu do Vídně na ten jejich slavnej řízek - a taky do těch jejich slavnejch kaváren, kde u jedné kávy (vídeňskou kávu tam neznají, ale podobná je prej kaffee melange) se může sedět celý odpoledne a ještě vás oslovujou paní vrchní radová nebo pane emeritní profesore, ačkoli vás v životě neviděli... - a navíc ten štrůdl!... - Máme doma výtisk z roku 1941 - "Pro odběratele Lidových novin vydala a vytiskla Lidová tiskárna, z. s. s r. o. v Brně, jako šestý svazek V. ročníku KNIHOVNY LIDOVÝCH NOVIN". Jako autor je uveden Vlastimil Rada... (16.07.2011)

Po mnohých rokoch od prvého zhliadnutia sa už pôvodné nadšenie vytratilo a ostalo iba pri premene nevyplatenej sklenenej guľôčky na rozkošne deformovanú češtinu. K tomu zopár pitoreskných postavičiek a zľudovených hlášok. Zvyšok je iba odvarom prvorepublikových filmov. Stále lepší odvar, ako to, čo nasledovalo v ďalších rokoch. (05.03.2016)