Love

Extrémní režisér Gaspar Noé už publikum v minulosti solidně rozložil: třeba když nechal análně znásilnit Monicu Bellucci. Nyní přichází s velmi osobním snímkem, plným sexuální otevřenosti i filosofického plácání. On je takové sebelítostivé přerostlé dítě, ona tajemná a komplikovaná experimentátorka. Spolu s jeho současnou partnerkou tvoří prostý milostný trojúhelník. Ač jak se to vezme, protože on celou dobu vzpomíná na živočišnou lásku svého života. Vše je tak vyprávěné hlavním hrdinou, který je divákovi předkládaný v nelineární síti flashbacků. Jenže celé je to docela chladné, chybí cit, provokace je diskutabilní. Není to prvoplánové, ale ani nějak „přitažlivé“. Láskou si projdeme od počáteční zamilovanosti, přes žárlivost, chyby, omluvy, usmiřování v posteli. K postavám máme daleko, ústřední sebestředné telátko si navíc žádný soucit nezaslouží. V poslední době stejně otevřený Klip, Nymfomanka od Triera nebo vztah dvou tápajících duší v Život Adele měly své slabší momenty, ale třeba poslední jmenované drama bylo nesmírně civilní, nepřikrášlené, přirozené. A umělo pracovat na rozdíl od Love s emocemi. Ve výsledku taková melancholická prázdnota. (20.12.2015)

Love Gaspara Noého nie je žiadna kontroverzia. Sexuálne scény zobrazuje ako súčasť vzťahov so všetkým, čo k nim patrí a je v nich dôležité. Ale taktiež nie je žiadnou filmovou udalosťou. Pretože na rozdiel od Života Adéle, ktorá stojí na podobných princípoch, nevie Love vykresliť autentické ľudské okamihy. Noé je vizuálny filmár, zvykne rozprávať obrazom a postavy pozorovať z diaľky, v kontexte zasadenia do farieb a nálady prostredia. Nie je ale na pytvanie sa v ich pocitoch zblízka. A Love tým v mojich očiach trpí. Musí si pomáhať zatmievačkovým strihaním v rozhovoroch dvoch ľudí, ktoré to nepotrebujú (ale vypadá to cool a zvýražnuje to Noého filmársku kreativitu, žejo). Milostné "porno" scény sprevádza fantasticky zvolená hudba, ktorá z nich ale kradne věskerú autenticitu a živočíšnosť. A chronologicky narušená mozaika udalostí znemožňuje plynulú analýzu vývoja vzťahu, o ktorom to celé má byť. Na tri hviezdy u mňa film vytiahlo posledné dejstvo, zamerané iba na jedného z protagonistov a jeho schýzu. Noé sa tu po dvoch hodinách konečne dostáva k jeho milovanej filozofii. K prepojeniu existenciálnych motívov príbehu (láská, dieťa, smrť, samota a prázdno). Ako celok ale film vyznieva čoby vyprázdnená pseudoartová póza. Emocionálnym a artovo príťažlivým kúskom mohol byť v poňatí Xaviera Dolana. (16.09.2015)

Osobitě pojatá studie (velmi vášnivého) vztahu, kterou činí kontroverzní pouze enormně explicitní sexuální scény. Těch je navíc skutečně mnoho, s čímž souvisí moje asi největší výtka - hodně přetažená délka. Jinak je to ale opravdu krásně natočené (tedy když pominu často otravný Noého trademark v podobě "blikajícího" střihu) a ústřední dvojicí velmi přesvědčivě zahrané. Velice pocitová záležitost, jejíž asi nejlepší scénou je pro mě "návštěva" sex klubu, kde hraje Carpenterovo main theme z Přepadení 13. okrsku! ;-) Btw postava Muprhyho je pro mě dokonalým ztvárněním člověka, jenž sám sobě nevěru nepokrytě schvaluje, zatímco u své partnerky ji takřka není schopný snést. 70 % (04.06.2017)

Noé se nesnaží být kontroverzní, jeho Love se ani nesnaží být (a ani nepotřebuje optiku Xaviera Dolana jak napsal POMO). Love je sexuální chuť, vášeň po partnerovi na začátku vztahu, bohužel bez vystříkání na tvář nevědomého diváka s emocionální vsuvkou, nebo melancholickou vzpomínkou. Love je o vztahu na úplném začátku, krásně zobrazená touha, bohužel, jen v sexuálních praktikách, což je škoda. Love potřebuje detailnější až chirurgicky vtaženou vsuvku, zobrazení vztahových a životních událostí, a hlavně lásky se všemi tvrdými následky, jakou disponovala Adèle. Je to škoda, ale sledovat to s ženskou, určitě bych z filmu nic neměl. Noé by se mohl vrátit k temnotě, kterou má v sobě. To by v kinech dnes málokdo rozdýchával. (27.12.2015)

Můj první třiDé film... Mohla jsem jít na Hobita ve 3D, mohla jsem jít na Gravitaci ve 3D... Ne, já si počkala na svůj první zážitek s touto technologií na erotické drama. Za co hodně srážím hodnocení, je délka filmu. Podle mě by stačilo 90 minut a vyjádřilo by se vše. Takhle už jsem poposedávala a ty spešl brýle se mi zarývaly do nosu. Jinak příběh a umělecké zpracování byly celkem fajn, dokonce jsem se tam jednou zasmála, čemuž bych předtím nevěřila. Asi takový vyšší průměr, ale na čtyři hvězdy mě nedotlačíte, i kdybyste mi tu jednu scénu, kvůli kterému to ve třiDé dělali, pouštěli pořád dokola. (28.09.2015)