Den, kdy Země vzplanula

Úplně jiná liga proti béčkovým scifi katastrofickým jednohubkám. Hlavní ingrediencí jsou velice dobří herci. Mají dobře napsané postavy, i když hloubky jejich charakterů se dostáhne tím, že na vás chrlí a chrlí informace, repliky a dvojsmysly zhruba dvojnásobnou kadencí, než mluví normální lidé, a klapačky se jim nezastaví. Na začátku mně to vadilo, na konci naopak, byl jsem rád za životné postavy, i vedlejší. Na začátku dostaneme ochutnávku vrcholící katastrofy, načež se vrátíme tři měsíce zpět, kdy vše začalo (i sbližování hlavní dvojky). A pozvolné rozehrávání dramatu, změny v přírodě i lidech, výborné. Mimochodem, existuje film Meltdown (který český distributor dokonale doprasil názvem Solární armagedon), který máme v naší domácnosti za etalon debilního filmu, tedy srovnáváme, jak hluboko lze klesnout. Jedná se o remake tohoto filmu, myšlenkově i rozpočtově setinový. Znovu a znovu nechápu, jak takovýhle skvost dokázal někdo po 45 letech zprasit tak děsivě, a říkám si, že to je asi známkou opravdu se blížícího konce světa. (24.08.2014)

Apokalypsa očima novinářů - nevím, jestli to někoho napadlo dříve, ale nápad je to každopádně výborný. Den, kdy Země vzplanula pak je bez přehánění katastrofické sci-fi přímo emmerichovského stylu. Na jednu stranu tu máme samozřejmě zcela bláhovou situaci, do níž se svět dostal (tentokrát jadernými výbuchy, poněvadž studená válka byla zrovna v "nejlepším") a která teď způsobuje leccos od vedra a zimy po hustou mlhu, požáry a povodně (zkrátka jako ve Dni poté či 2012). Ovšem na stranu druhou tady jsou také velmi dobří herci v rolích zcela obyčejných lidí, žádných superhrdinů, kteří vše sledují v jednom městě. Samozřejmě protože jsme ve Velké Británii, nechybí ani humor, jsou tu slušné triky kombinované s opravdovými záběry řádících živlů, je tu naléhavá tísnivá atmosféra, působivý úvod a úžasný závěr. A abych nezapomněl, na několik vteřin se mihne i Michael Caine. Čtyři a půl.___P.S. Je to na YouTube. (15.11.2015)

„Proč požárem svítíš? A kam se to řítíš?“ Ptal se Měsíc hořící Zeměkoule. „Zeptej se Val Guesta, ten to natáčí, se mnou otáčí,“ nevrle odsekla frustrovaná planeta. Klobouk dolů. S rozpočtem menším než má v poliklinice oddělení RTG, v roce 1961, čili bez CGI, ale zato s takovým entuziasmem a kreativitou natočené scifi memento, že i po 60 letech smekám. Apokalypsa vs. lovestory, naděje vs. deprese. „Radši konec hned, než život ve strachu.“ Požáry, celosvětové sucho a ŽÍZEŇ, kterou zde imrvére hasí spoustou panáků whisky (děsná kravina a ledviny v...). Popílkem pokryté ČERNÉ OKÉNKO: [][]  Val Guest odpálil atomovou bombu. Co na to kdo říkal? // Geiger a Müller: „To bude průser! Ale aspoň vyzkoušíme tu naši trubici.“ // Stenning: „To bude sólokapr! Jdu to zapít.“ // Jeho Jeannie: „Nějak se ti zapalujou lejtka!“ // Mr. Apache: „Pořádně dnes peče, to Midnight Sun,“ [apokalyptická epizoda z Twilight Zone, pozn. aut.] // Marie Curie-Skłodowská: „Já to Pierrovi v laborce říkala: Opatrně, ještě něco rozbiješ!“ // Učitelka ZŠ: „Tak, děti, hezky čelem k výbuchu a dávejte pozor, nic takového už v životě neuvidíte!“ [][] Jj, když je na něco člověk krátkej (viz dnešek a zakrslej magor v Kremlu) aspoň si uleví srandou. Pět litrů vody nesu... na Vodní mejdan. (20.04.2023)

Měl jsem to štěstí vidět teď shodou okolností velmi brzy po sobě dva různé filmy z toho samého roku, přičemž oba s překlopením do sci-fi vize reflektovaly tehdejší hrozbu rozpoutání nukleární války počátkem 60. let, oba byly stylově, prostředím a atmosférou naprosto odlišné, ale oba mě dokázaly hodně zaujmout a nabídnout současně odlišný pohled na tu samou věc. Zatímco japonská Poslední válka se tomuto tématu věnovala od počátku, sledovala vzrůstající strach lidí z nové hrozby a rozehrála rovněž drama mezi postavy vědců a politiků, v tomto britském snímku šlo jen o jeden z mnoha motivů, stávající se klíčovým dlouhou dobu zejména pro novináře, ta tíseň k závěru byla však velmi podobná. Mám rád konverzační komedie s inteligentním humorem, stejně tak kvalitní sci-fi či politické thrillery, výrazně méně již romantické filmy, ale Valu Guestovi se podařilo stvořit film, ve kterém tato neotřelá žánrová směs působí v dobře namíchaném poměru a skvěle plyne bez vyvolání pocitu překombinovanosti. Snímek dokáže dlouhou dobu bavit a podmaňovat si diváka díky skvěle napsaným slovním přestřelkám a výborným hercům zejména v postavách novinářů v čele s Edwardem Juddem, a postupně ze zdánlivě oddechové roviny ve jménu humoru a romantiky (atmosférou mi občas Den, kdy Země vzplanula připomínala Wilderův Byt) přecházet stále hlouběji do závažného společenského problému. Rozhodně velká spokojenost, poslední dobou jsem zhlédl více britských žánrově spřízněných filmů ze 60. let, ale tento si mě získal z nich asi nejvíce... „Snažíme se přechytračit přírodu! Co všechno dokážeme rozštěpit?“  [90%] (26.01.2022)

Pohlad na koniec sveta z pohladu novinarov nie je az tak strhujuci ako by mohol byt (ale na vine je mozno aj to, ze som to pozeral iba s eng titulkami a nie uplne vzdy vsetkemu rozumel). Ma to vsak svoje paradne momenty a v ramci dobovej zanrovej konfekcie je to silny nadpriemer. Plus vynikajuci zaver. 7/10 (24.10.2021)