Tohle je náš svět

Forma a styl natočení filmu je vlastně v rozporu s tím, o čem je. Snaží se nám přiblížit způsob výchovy odproštěný od konzumních a tradičních způsobů myšlení a činností a přitom je natočen vyumělkovaným konzumním způsobem. Vtipné je ovšem to, že si toho jsou autoři nejspíše vědomi, neboť tam dali ten poslední záběr. Poslední záběr, který konečně ukazuje život v plné nahotě, obyčejný, nudný, plný dlouhých okamžiků ničeho. Za to jim patří plus. Můj vztah k hlavní postavě se během sledování vyvíjel, od počátečního odmítnutí, až po přijetí toho, že některé jeho způsoby myšlení jsou mi vlastní. Neuvěřil jsem příliš tomu, že by způsob této výchovy zapříčinil nesmyslnou geniálnost všech jeho dětí, stejně jako oddanou poslušnost i v době puberty. Navíc film ukazuje dva extrémní světy, aby ukázal rozdílnost obou pohledů a přesto se mi zdálo, že toho bylo málo, přišlo mi i, že tam bylo málo konfliktu. Znám tyto rodinné ideové třenice až příliš dobře osobně, aby mi to tady nepřišlo příliš "slabé" a povrchní. Je to naivní a jednoduchý snímek, který je mi v lecčems sympatický, v lecčems moc ne, ale tak to bývá. (28.01.2017)

Typický „Sundance movie“. Feel-good tragikomedie s pohodovým soundtrackem, výstředními, ale sympatickými postavami a předvídatelným vyústěním. Syrový úvod, zachycující první ze série rituálů podmiňujících Bodevanův vstup do dospělosti, přitom dává naději, že půjde o film více pravdivý než podbízivý a nenabízející na komplexní problémy pohádkově snadná řešení. Jenomže z oslavy života mimo systém, který člověka zbavuje jeho individuality, se film záhy láme v obehraný příběh o nezbytnosti socializace a respektování společenských pravidel. Postavy sice nejsou ochotny přijmout normy světa, kterým tak dlouho opovrhovaly, bezezbytku, ale jejich proměna je stejně vázána na podřízení se dominantní ideologii. Byť režisér citlivě rozložil pozornost mezi všechny členy rodiny, jímž vévodí Mortensenův prakticky dokonalý hrdina (jehož mytologizaci, patrnou již z originálního názvu filmu, Ross nijak neproblematizuje), nedokáže zamaskovat, že mu postavy slouží hlavně jako chodící argumenty na podporu konzervativní myšlenky o významu šťastné rodiny. Film díky líbivým záběrovým kompozicím, mírně cynickému humoru, přiměřené dávce patosu a dobře načasovanému užití povzbudivé hudby vyvolává zamýšlené emoce, ale ty rychle odeznívají, protože nestojí na přesvědčivém základu. Věřit nelze ani postavám, které se příliš snadno vzdávají všeho, zač tak dlouho a usilovně bojovaly, a v důsledku ani rádoby nonkonformnímu proti-konzumnímu poselství. 70% (03.08.2016)

Za mých časů bývala Addamsova rodina komedie. Cynismus ale stranou, protože tohle je natolik zvrácený midcult, že je třeba vyjmenovat několik jeho zkázonosných aspektů. Primární je to strašlivé pokrytectví, v jehož jméně se film tváří jako anti-mainstreamová alternativa, ale využívá prakticky veškerých prostředků na to, aby oslovil to nejširší obecenstvo včetně toho nejposlednějšího ňoumy vzádu v sálu, pro kterého je jinak většina snímků ze Sundance feťácká nuda o ničem. Film si totiž pečlivě hlídá délku jednotlivých scén, aby náhodou nezačal nudit, několikrát demonstruje glorifikovanou odlišnost cashovic rodiny skrze jídlo, permanentně rve jako důkazy nadřazenosti do popředí přechytračelé děti a co je hlavní, neumožňuje protagonistovi vnímat své pochyby od nikoho jiného než od něj samotného. Tenhle diskutabilní aspekt však není nikdy zúročený vůči němu kriticky, ale pouze melodramaticky. Vnímat jej jako nebezpečného, idealistického blázna, který si přese vše zaslouží svou pracovitostí a přesvědčením naše uznání, a tedy vyvolává provokující ambivalenci, nelze, protože přes polovinu stopáže plní roli mesiáše a film mu dává za pravdu, protože mu do cesty vkládá pouze takové překážky, na kterých může demonstrovat svou pravdu. A to až do takové míry, že v důsledku izolace traumatická zkušenost s první láskou jeho osmnáctiletého syna je provedena jako humorná roztomilá scénka, jedna z mnoha barev jejich nespoutané jízdy Amerikou. Zdánlivě zajímavý koncept post-hippie komuny v reakci na konzumní společnost je tak rozmělněn na břečku témat, o kterých si budou povídat maminy nad regálem s fair trade potravinami s přivinutým dítětem na prsou a třemi kreditkami ve vyšívané tašce s peruánskými motivy. (01.11.2016)

Saprlot, já tam nechci ten závěr, ne a ne a ne! Bez něj je to nádherný konflikt dvou traktátů a celou dobu je na divákovi, pro kterou stranu se rozhodne, či bude-li hledat svůj vlastní kompromis. A já si chci hledat pravdu, chci najít rovnováhu mezi Benem a jeho tchánem. Ten závěr pro americké publikum se neměl dostat do zbytku světa, alespoň ne tam, kde si lidé rádi vytváří svůj názor. (25.07.2022)

V prvom rade veľké prekvapenie, že Viggo ani zďaleka nevyzeral na to, že mu ťahá na šesťdesiatku. Normálne mi pripomenul highlandera Maťa Ďurindu z Tublatanky. Inak film do polovice celkom v pohode, ale očakával som, že prechod z divočiny do mesta prinesie oveľa väčšie zápletky. Tu nastala stagnácia okolo jedného pohrebu a výchovy detí. Nevyužitý potenciál, ktorý mohol konfrontovať konzumnú spoločnosť s ľahkosťou súladu s prírodou. Nakoniec zvíťazil však konzum, normálne mám pocit, že táto agitka v podstate zapôsobila kontraproduktívne. A vlastne, dobre tak. (07.11.2021)