Tohle je náš svět

51. KVIFF - naprosto mimo. "Humorné" sekvence vzbuzují v racionálně myslícím člověku spíš znepokojení a hrůzu. Ten psychopat, vychovávající si v lese radikální, potenciálně teroristickou buňku, měl skončit minimálně za mřížema, a ne zpátky v kruhu rodiném ve stylu "všichni se máme rádi". Když to chvíli vypadá, že vyhraje hlas rozumu, teda Franka Langelly, je to ve výsledku stejně spláchnuto do záchodu. Já jsem na tyhle alternativce alergickej, takže jsem vůči tomu filmu byl nepřátelsky naladěný úplně od začátku. Hodnocení možná moc radikální, ale od srdce. Pokud to máte jinak, budete spokojenější. (08.07.2016)

Originální počin, který dokáže již po chvilce vtáhnout do svého děje. Diváka způsob života hlavních postav zaujme, avšak jistě v něm vyvolá i celou řadu otázek, zejména ohledně budoucnosti dětí a jejich pozdější potřeby založit vlastní rodiny. Po celou dobu je film udržován v dobrém tempu, nenudí ani na okamžik a přináší celou řadu zajímavých střetů odchovanců divočiny s moderním světem. Herecké výkony jsou přesvědčivé, celkové zpracování napomáhá k výslednému dojmu a já tak nemám problém hodnotit nejvyšším počtem hvězdiček. (25.09.2018)

Chtělo by to zase nějakou epidemii jako loni spalniček, nebo současný Koroňák, aby to lidem, kteří odmítají očkovat své děti docvaklo. Tohle je náš svět je neobvyklý film o síle kompromisu. Režisér Ross vytvořil tragický příběh s něžností a humorem. Je to inteligentní film s hodně věcmi na zamyšlení. Po skončení jako by film pokračoval v mojí hlavě.Film jsem shlédl v pražském klubu Meat factory. (11.06.2020)

Tématika je mi úzce blízká, ale ruku na srdce - kdo občas nezvažuje opuštění systému a jeho hodnot a návratu do náruče matky přírody. Zde se konfrontují dvě strany mince, do extrému vyhnaný životní styl uprostřed lesa s konzumní klasikou emerické společnosti. K tomu se zamíchá i práva na výchovu dětí "panny" i "orla" těch pomyslných stran mincí. Je na divákovi, aby vynesl ortel (a nebo nesoudil vůbec). (22.10.2016)

Typický „Sundance movie“. Feel-good tragikomedie s pohodovým soundtrackem, výstředními, ale sympatickými postavami a předvídatelným vyústěním. Syrový úvod, zachycující první ze série rituálů podmiňujících Bodevanův vstup do dospělosti, přitom dává naději, že půjde o film více pravdivý než podbízivý a nenabízející na komplexní problémy pohádkově snadná řešení. Jenomže z oslavy života mimo systém, který člověka zbavuje jeho individuality, se film záhy láme v obehraný příběh o nezbytnosti socializace a respektování společenských pravidel. Postavy sice nejsou ochotny přijmout normy světa, kterým tak dlouho opovrhovaly, bezezbytku, ale jejich proměna je stejně vázána na podřízení se dominantní ideologii. Byť režisér citlivě rozložil pozornost mezi všechny členy rodiny, jímž vévodí Mortensenův prakticky dokonalý hrdina (jehož mytologizaci, patrnou již z originálního názvu filmu, Ross nijak neproblematizuje), nedokáže zamaskovat, že mu postavy slouží hlavně jako chodící argumenty na podporu konzervativní myšlenky o významu šťastné rodiny. Film díky líbivým záběrovým kompozicím, mírně cynickému humoru, přiměřené dávce patosu a dobře načasovanému užití povzbudivé hudby vyvolává zamýšlené emoce, ale ty rychle odeznívají, protože nestojí na přesvědčivém základu. Věřit nelze ani postavám, které se příliš snadno vzdávají všeho, zač tak dlouho a usilovně bojovaly, a v důsledku ani rádoby nonkonformnímu proti-konzumnímu poselství. 70% (03.08.2016)