Tohle je náš svět

Pokud odečtu Pána Prstenů, tak si Viggo Mortensen vybírá spíše menší filmy a toto je jeden z nich. Nápadem velice zajímavé rodinné drama s prvky komedie o neortodoxním otci, který se svou rodinou čítající šest dětí žijí v lese, odtržení od civilizace. To se změní po smrti matky, kdy musí celá rodina vyrazit do světa a potýkat se s nástrahami "normálního" života. Mortensen je výborný, stejně jako pár jednotlivých scén, ale jako celek film nefunguje úplně stoprocentně a v mnoha momentech se nepříjemně táhne, převážně v druhé dramatičtější části, kdy začne přituhovat. (04.02.2018)

Velmi podivná agitka naprosto pohřbená posledním aktem, kterým se pro mě tenhle film svou filosofií postavil někam na úroveň scientologie. Ani ne tak samotným smyslem, ok, ať si to klidně tvůrcí myslí, ale spíš zahozením dosavadní snahy argumentovat ve jménu hopsání na louce. Oslava magorství. Nebrat! (19.06.2016)

Za mých časů bývala Addamsova rodina komedie. Cynismus ale stranou, protože tohle je natolik zvrácený midcult, že je třeba vyjmenovat několik jeho zkázonosných aspektů. Primární je to strašlivé pokrytectví, v jehož jméně se film tváří jako anti-mainstreamová alternativa, ale využívá prakticky veškerých prostředků na to, aby oslovil to nejširší obecenstvo včetně toho nejposlednějšího ňoumy vzádu v sálu, pro kterého je jinak většina snímků ze Sundance feťácká nuda o ničem. Film si totiž pečlivě hlídá délku jednotlivých scén, aby náhodou nezačal nudit, několikrát demonstruje glorifikovanou odlišnost cashovic rodiny skrze jídlo, permanentně rve jako důkazy nadřazenosti do popředí přechytračelé děti a co je hlavní, neumožňuje protagonistovi vnímat své pochyby od nikoho jiného než od něj samotného. Tenhle diskutabilní aspekt však není nikdy zúročený vůči němu kriticky, ale pouze melodramaticky. Vnímat jej jako nebezpečného, idealistického blázna, který si přese vše zaslouží svou pracovitostí a přesvědčením naše uznání, a tedy vyvolává provokující ambivalenci, nelze, protože přes polovinu stopáže plní roli mesiáše a film mu dává za pravdu, protože mu do cesty vkládá pouze takové překážky, na kterých může demonstrovat svou pravdu. A to až do takové míry, že v důsledku izolace traumatická zkušenost s první láskou jeho osmnáctiletého syna je provedena jako humorná roztomilá scénka, jedna z mnoha barev jejich nespoutané jízdy Amerikou. Zdánlivě zajímavý koncept post-hippie komuny v reakci na konzumní společnost je tak rozmělněn na břečku témat, o kterých si budou povídat maminy nad regálem s fair trade potravinami s přivinutým dítětem na prsou a třemi kreditkami ve vyšívané tašce s peruánskými motivy. (01.11.2016)

Nezávislý film v silně návykovém podání. Nádherně zahráno (Aragorn by si snad zasloužil i nějakou tu významnější cenu), chytlavě odvyprávěno a navrch s velkým myšlenkovým přesahem, který se tvůrcům daří takřka dokonale prodat. Neříkám, že i já bych občas neodjel někam doprostřed neobydlených lesů, pryč od náboženského fanatismu, obžérství, společenského chaosu a hamižnosti, a tam si četl o tom, jak se správně chovat při první milostné schůzce (a výsledné znalosti by mi byly nepochybně stejně k ničemu jako moje současné neznalosti). A hrála by mi u toho povznesená country verze Sweet Child O'Mine.... Ne tak volnomyšlenkářské jako jeho hrdinové, ale rozhodně hravé a inspiratiní dílo, které si zaslouží všeobecnou pozornost a úctu. 85% (27.12.2016)

Niečo na zamyslenie. Snímok, ktorý je nielenže výborne spracovaný a zahraný, ale je tu aj veľa podnetov na zamyslenie. Zároveň ma pri sledovaní prepadla neodbytná myšlienka toho, ako sa ľudská morálka v priebehu času, technického rozvoja a zmien spoločnosti mení. Čo bolo kedysi normálne, je teraz spoločnosťou perzekvované a opačne. Pred pár storočiami by bol ten otec (Viggo Mortensen) najlepším rodičom na svete, no v súčasnej dobe je už braný nanajvýš tak za blázna ak nie rovno za nebezpečného pošahanca. Čo je z toho dobré a čo nie, tak to už si musí každý posúdiť sám. 80/100 (28.10.2016)