Žlutí ptáci

Mix válečného a psychologického dramatu rozvíjí myšlenku už mockrát vyřčenou a mockrát natočenou. Je to o absurdnosti veškerých válek. O těch správných i nesprávných. Voják v první linii odnáší veškerá fatální rozhodnutí politiků jít do války někde ve vzdálené zemi, aby tam bránil svobodu ve své zemi. Těžko se to chápe, ale v podstatě je to tak. Tento snímek je ozvláštněn tím, že mladý voják, ledva se platonicky zamilující se o svou vyvolenou přichází. A tak ztrácí hlavu a jedná naprosto nepředvídatelně. Tím však stahuje do nesnází i své kamarády a nadřízené. Pro někoho možná nudný, pro mne dost silný film! (17.08.2018)

Dramat, s tématikou navrátivších se vojáků z války domů a zabývajících se jejich následnými posttraumatickými syndromy, je více než dost, ovšem Žlutý ptáky lze v této kategorii označit po delší době za poměrně netuctovou podívanou, která je v rámci daného tématu zpracována v komornějším duchu a spíš než na válku samotnou je zde kladen daleko větší důraz na vztahy jak mezi vojáky, tak poté mezi nimi a jejich blízkými, a ani tentokrát to není zrovna dvakrát veselá podívaná, i když kdy vlastně byla, že? Každopádně, onen netuctový příběh je ale bohužel jediné pozitivum tohoto dramatického snímku, neboť zbytek mě už jednoduše ničím neoslovil, a hlavním důvodem tohoto mého dojmu je slabé zpracování, kde se tvůrcům nepodařilo navodit ani působivou atmosféru, ani napětí a především ani emoce, přestože právě ty tu měli hrát tu nejvýraznější a nejzásadnější roli, ale jsou zkrátka zcela nefunkční a především právě díky tomu působí Žlutí ptáci opravdu prázdně. Poměrně negativně na mě zapůsobil ovšem i casting, kde tolik nesympatických ksichtů pohromadě jsem v jednom filmu už dlouho neviděl a chybělo mi tu i nějaké krapet hlubší se ponoření do celé té události, takto mi to přišlo celé až moc povrchní a tím pádem dost nepřesvědčivý. Takže já zkrátka nevím. Nemohu tvrdit, že jsem se u toho tedy nudil, že by se mi to nelíbilo, nebo že je to špatný film, ale v podstatě zároveň nenacházím ani jediný důvod, proč ho někomu vůbec doporučit, takže prostě průměrný film, hotovo. (08.10.2018)

Ešte by to chcelo 1 000 000 takýchto filmov za každého civilistu, ktorého zavraždila teroristická sieť USA-NATO-CIA-Veľká Británia-Francúzsko v Iraku. Trošku pokrytecké ľutovať niekoho, kto dobrovoľne ide do inej krajiny vraždiť ľudí pre peniaze. Z vrahov robia obete a z obetí len komparz vo filme. choré! (28.06.2018)

Výborné válečné drama, které velice nenápadně, ale o to intenzivněji burcuje. K tomu se v něm objeví má oblíbené Jennifer Aniston, která přesně kopírovala moje pocity z filmu. A to jsem na ní byl hodně zvědavý, protože podobných dramatických rolí má jako šafránu. Jak se ale začátek rozjížděl dost pozvolně, tak závěr byl vysloveně smrťák na emoce. Věřím, že amerických filmů s tématikou vojsk v Afghánistánů je hodně, ale žádný není jako tento. Vydržte do konce, ten závěr vážně stojí za to. (27.06.2018)

Filmů o traumatech veteránů vietnamské války byla natočena celá řada a je logické, že časem se dostalo i na vysloužilce válek ze Středního východu. Alexandre Moors se sice snaží, ale režisérské eso není a nikdy nebude. Nabízí se srovnání s Mariňákem Sama Mendese, kde se děje mnohem míň, hlavní hrdina se nezúčastní téměř žádné akce, a přece film působí naléhavěji, víc konzistentně a přesvědčivěji. Tady jsem měl od počátku pocit, že se něčeho nedostává, nebo naopak přebývá. Čistě z pohledu filmového řemesla si snímek tři hvězdičky zaslouží, ale spoustě filmů jsem dal stejné hodnocení a měl jsem z nich nesrovnatelně lepší dojem. Tohle by zkrátka byly úplně jiné tři hvězdičky. S čím mám opravdu zásadní problém, je psychologie postav. Duševní pochody seržanta a především Brandona byly nejen neprofesionální, ale vyloženě nesmyslné; vražda vesničana neomluvitelná (přitom pro tvůrce filmu zjevně vedlejší a nepodstatná). Je opravdu zvláštní, kolik času věnují filmové postavy pitvání svých emocí. Jedná se o dobrovolníky, vojenské profesionály a žoldnéře v jednom. Kdybychom měli uplatňovat stejná měřítka na účastníky obou světových válek, kteří si v drtivé většině vybírat nemohli a zažívali nekonečně horší situace, pak by se o každého z miliónů navrátilců do konce života musel starat tým psychiatrů a psychologů. Nějak jsme na tom Západě zchoulostivěli. Ono by to chtělo i trochu empatie k druhé straně konfliktu, která čelila přesile, měla nesrovnatelně vyšší ztráty a měla důvod považovat se za oběť agrese a svoji účast ve válce brala jako potřebu bránit vlast, své ideály a způsob života. Pokud jde o přítomnost Jennifer Aniston, Toni Collette ji v roli druhé z válečných matek spolehlivě zastínila. Je zkrátka o třídu lepší a zajímavější charakterová herečka než Jennifer, která kromě elegantní vizáže zas tak moc nenabízí. Celkový dojem: 45 %. Na dané téma existují mnohem vyzrálejší a silnější filmy. (30.09.2019)