Deepwater Horizon: Moře v plamenech

Velmi příjemné překvapení. Film si mě získal především opravdovou snahou o realistické pojetí. Čekala jsem totiž klasický hollywoodský blockbuster, kde hrdinové budou procházet hořící plameny a konat jeden hrdinský čin za druhým, ale toho se tady nedočkáte. Divák zkrátka jen sleduje skupinu mužů (a jednu ženu), která se snaží pouze dostat z hořícího pekla a přežít. Spokojenost, nejde o nic převratného, v první půlce už se budete těšit, než konečně něco bouchne, ale kdyby byl v kinech alespoň jednou ročně podobný katastrofický film, nezlobila bych se. (29.09.2016)

Haprující mix dvou naprosto neslučitelných přístupů; chladně procedurálního s greengrassovskou patinou a zaujatě „odborářsky“ černobílého co se charakterů týče. Jsou zde jen dva typy postav; správní praví tvrdě makající chlapi/předáci od rodin, co jedinou špínou na jejich charakteru je kolomaz (nutno však uznat, že duo Wahlberg/Russell tuto polohu zvládá se ctí) a zlotřile zlounský kravaťácký management, co nic neumí a ničemu nerozumí, vrhající krhavé pohledy, počítající každý cent a mnoucí si ruce nad špinavou pracující lůzou. Díky této polarizaci to nachází snadná nerealistická řešení „kdo za to může“, čímž se ostudně otupuje ona procedurální linie, která je jinak sama o sobě podána výtečně i uvěřitelně a je nejsilnější devizou filmu. Závěrečná katastrofická (nikoli katastrofální) třetina je sice patřičně působivá i řádně explozivní, ale tak zběsile stříhána, kdy jeden střih následuje druhý ještě než ten první skončil, že to vší tou (pravděpodobně záměrnou) nepřehledností diváka div že neotupí. Celkově spíše zklamání, z tak nosné události jakou katastrofa na Deepwateru byla, šlo rozhodně vytřískat více než jen solidní počin nejistě rozkročený na pomezí dvou žánrů. (04.01.2017)

Tak tady přesně platí to pořekadlo „Kdo chce víc , nemá nic". I když, co to je proti tomu, že do vod Mexického zálivu proniklo bezmála pět milionů barelů ropy a narušilo to ekosystém na moři a také na souši v několika přilehlých amerických státech včetně hojně turisticky navštěvovaných destinací v americkém státě Florida. A jedinej trest, co britskej nadnárodní kolos BP zaplatí je pouhých dvacet miliard dolarů, což je výsměch za to, co udělali matce přírodě, tak bych je tam nechal koupat s celejma jejich rodinama, prasata kapitalistický a k obědu bych jim servíroval krabi a krevety, kteří se ještě do dnešní doby rodí s rakovinotvornými nádory. V britské energetické společnosti British Petroleum, která tuto havárii zapříčinila a to vše jen kvůli nenažranosti a většímu zisku a která je složena z pěti firem, které se soustřeďují na ropné produkty a to včetně námi dobře známých firem jako jsou Castrol, ARCO a zejména u nás hojně propagovaná firma Aral. To píšu zejména pro ty lidi, kteří nevědí na co jim slouží nohy a musejí jezdit autem a ještě podporovat tuto firmu, která měla ihned po této havárii shořet jak papír. A nakonec jako třešnička na dortu prej nejchytřejší prezident spojených sráčů amerických Podbarák Obama ani néé po roce obnovil těžbu na tomto území. Tak za to bych ho taky vykoupal s celou jeho rodinou v této libozní ropné kaluži, opičáka jednoho hloupýho nedomrdlýho s IQ bublajícího bahna. Jinak tento film byl tak dobře natočen, že jsem od něj nespustil oči od začátku do konce a to včetně romantické vložky věčně se svlíkajícího Markyho Marka a jeho Good Vibrations. Také Kurt Russell si zopakoval svoji ohnivou roli v dnes již legendárním filmu Oheň (1991), kde měl také co dočinění s velkým množstvím ohně a nepředvídatelných výbuchů. Občas mi to připomínalo americký katastrofický film Skleněné peklo a to zejména svou bezvýchodností. Ponaučení z tohoto snímku je, že nadnárodní společnosti se nezastaví před ničím, ať už jsou to takovéhle katastrofy na moři nebo kácení dešťných pralesů a to vše jen pro ten zisk a taktéž vidíme, že se jim nic nestane kromě miniaturní pokutičky a smutné na tom je, že jsou podporované liberálními prezidenty včetně parchanta Baracka Obamy, který dokonce dostal Nobelovu cenu míru. To fakt kroutěj svýma třema hlavama na dně Mexickýho zálivu pozůstalí karcinogenní ryby a asi si mezi sebou říkaj „Kam to ten svět spěje". Za reálný masakr podle skutečné události dávám zasloužených 80%. (25.07.2021)

První hodinu se tam hádají bodří drsní dělňasové (btw Kurt Russell bude macho grande asi i na smrtelné posteli) s hamižnými (jak jinak, že?) kravaťáky o tom, zda vrtat, či nevrtat. Zbylou cca půlhodinu už pochopitelně probíhá od začátku očekávané (digitální) ropné peklo, které ovšem postrádá památné momenty a místo do extrému hnaného napětí a nervozity vsází (bohužel) hlavně na zběsilé tempo. Tím naštěstí disponuje i dlouhá dialogová expozice, která by jinak byla kvůli nebývale nadměrnému využívání odborných termínů (karotáž, cementace a mraky dalších pro laika podivných slov) patrně k nepřežití. Dobrá sezónní jednohubka, žánrové vrcholy však raději hledejte jinde. 60 % (06.10.2016)

,,MAYDAY! MAYDAY! TADY JE DEEPWATER HORIZON. PLOŠINA HOŘÍ. MÁME TU MASIVNÍ EXPLOZI. POTŘEBUJEME POMOC…“ /// Než se začne podivně klepat vrtný potrubí, je to celkem nuda. Ovšem katastrofa ropný plošiny, to je jiný kafčo! Po vohnivejch gejzírech je to hlavně vo tom, jak pár jedinců trpí (bolestí) a někteří (zdraví) dělaj rozhodnutí. Pár z nich bude heroizováno a někdo (snad) pude bručet. Prostě film věnovanej katastrofě, těm co přežili, ale (hlavně!) těm druhejm! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 2.) Chcu bejt připravenej. 3.) Thx za titule „num71“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR NE AKCE ** NAPĚTÍ * (25.01.2017)