Deepwater Horizon: Moře v plamenech

Haprující mix dvou naprosto neslučitelných přístupů; chladně procedurálního s greengrassovskou patinou a zaujatě „odborářsky“ černobílého co se charakterů týče. Jsou zde jen dva typy postav; správní praví tvrdě makající chlapi/předáci od rodin, co jedinou špínou na jejich charakteru je kolomaz (nutno však uznat, že duo Wahlberg/Russell tuto polohu zvládá se ctí) a zlotřile zlounský kravaťácký management, co nic neumí a ničemu nerozumí, vrhající krhavé pohledy, počítající každý cent a mnoucí si ruce nad špinavou pracující lůzou. Díky této polarizaci to nachází snadná nerealistická řešení „kdo za to může“, čímž se ostudně otupuje ona procedurální linie, která je jinak sama o sobě podána výtečně i uvěřitelně a je nejsilnější devizou filmu. Závěrečná katastrofická (nikoli katastrofální) třetina je sice patřičně působivá i řádně explozivní, ale tak zběsile stříhána, kdy jeden střih následuje druhý ještě než ten první skončil, že to vší tou (pravděpodobně záměrnou) nepřehledností diváka div že neotupí. Celkově spíše zklamání, z tak nosné události jakou katastrofa na Deepwateru byla, šlo rozhodně vytřískat více než jen solidní počin nejistě rozkročený na pomezí dvou žánrů. (04.01.2017)

Napínavá akční rekonstrukce jedný z největších kravin hamižný korporátní demence, jaká se teď v nedávný paměti přihodila. V první fázi se divák musí provrtnout naftařskou hantýrkou, ale vzhledem k vtípkům a přímočarosti to není nijak útrpný. Následuje fáze zlověstný praskání na povrch a unikání plynů (což je hororovější než téméř jakýkoli horor co jsem viděl za poslední roky), než přijde na to závěrečný katastrofický ohňový inferno a silně heroický chvilky (otazník do jaký míry je ten přeskok taky na základě skutečnosti, ale...). Řemeslně topka a trojice Wahlberg, Russell a Malkovich prostě ví jak táhnout herecky, takže tu je drama co podělá jen málokoho. Mám rád když takhle k všeobecně propíraný významný události později vznikne kvalitní film a člověk si to všechno hezky - a "hollywoodsky" - urovná, viz třeba pár týdnů zpátky SULLY nebo snad i nadcházející PATRIOTS DAY. (23.12.2016)

Pracovat na ropné plošině musí být velmi obohacující zážitek. Když jde všechno hladce, tak párkrát zakroužíte uzávěrem potrubí, čerpáte svinstvo, které jde přírodním aktivistům stejně proti srsti jako abstinentům kýbl absintu, a ještě za to berete nehorázný prachy a v době volna se staráte leda o to, jak nejlépe vytunit svou milionovou jachtu. No a když se naopak všechno neočekávaně posere, natočí o vás v Hollywoodu film a jste za největší hrdiny od dob Nicolase Cage ve World Trade Center. Naštěstí, na rozdíl od mých předcházejících vět, natočil Berg natolik upřímný, empatický a v závěru dokonce emocionální epitaf na osudy té hrstky nešťastníků, kteří položili své životy vinou slepé obchodní byrokracie a hrabavosti, že bych se nedivil, kdyby s ním všichni přeživší aktéři chtěli každý den do konce života zajít večer na pivo. Děj je plný klišé a postava Johna Malkoviche představuje přesně ten otravný prototyp iracionálního charakteru, který navzdory ostatním dělá vše pro to, aby způsobil průšvih, ale jinak vyznívá vše dostatečně autenticky, intenzivně a ruku v ruce s minimem nepřístupných záběrů také bolestivě. A je dobře, že jednoznačným viníkem není ani počasí, ani technická závada, nýbrž selhání lidského faktoru, a že zapojení osobního života hlavního hrdiny nepůsobí sentimentálně, ale jako jediná stoprocentně působivá cesta k uvědomění si, co především může člověk při výkonu nebezpečné práce ztratit. Peter Berg se z režiséra tupých akčních minutek vyhoupl na respektovaného tvůrce skutečných akčních hotovek, a to je dobře... 75% (26.12.2016)

Zaměstnanci ropných plošin v Mexickém zálivu se báli zbytečně, Berg a jeho mančaft nejen že uctili památku jak se patří, ale navíc dokázali udělat biják tak, že strhne i pozorovatele na druhém břehu Atlantiku. Kdybych se snad někdy bál, že nebudu mít na chleba, stanu se režisérem katastrofických filmů v Americe, protože to by mi práce nedošla nikdy. Další předloha se děje možná právě teď a možná za to může stejný renonc, jakože jedna tlupa inženýrů namíchá špatný cement a druhá tlupa inženýrů to nepozná ani když na ně bliká červený světýlko. Jsou podle mě na světě těžší věci než zabránit průseru. (29.03.2017)

"Dobrej test začíná na nule, probíhá na nule, končí nulou." Ovšem tohle je vrt na prd, o čemž se pracovníci několikrát vtipně zmíní ještě před výbuchem. A pak to přijde - rána a akce. Jenže já jsem viděl už dost katastrofických filmů na to, abych se mezi tím zmateným pobíháním nezačal rychle nudit. Proto jsem přestal kličkovat mezi padající ocelí, poletujícím sajrajtem a praskajícím potrubím a začal jsem se věnovat filozofickým otázkám typu: Proč uhořet, když se můžu pohodlně utopit? Odpověď jsem tradičně nenašel, ale jsem si jistý tím, že nebýt v akci "sympatičtí kravaťáci" od BP, tak bych přišel o jedinou emoci, kterou ve mně snímek vyvolal - touhu poškádlit jejich tělesné schránky šroubovákem a kladivem. (24.04.2017)