Manéže

Krásně vypracovaný pohled na zlatokopky, které umí z chlapa vysosat prachy a odkopnout. Také bych to chtěla umět. Samozřejmě je mimochodem ukázané, že ať je ženská sebevětší zlatokopka, vždycky se zabouchne do kreténa. Film navíc skvěle zachycuje pohled ošáleného muže a poté pohled reálný. A konec je nejlepší, správně!!! (01.08.2011)

Dvě manéže; jedna koňská a jedna lidská. Nebo také jedna varianta syndromu "Ema (Bovaryová)", žijeme přece ve věku syndromů, ať už jsou pojmenovány podle jmen či podle míst. Uvedené recenze se pídí po tom, zda Signoretová hraje lépe než Blier. Ale to je bezpředmětné, žena má víc prostoru, u těchto dramat to tak mkusí být, žena musí hrát prim. Samozřejmě určitou dobu, ne celou dobu - to také patří k syndromu Ema. Nedávno jse se díval na Mauriacovu "Thérèse Desqueyroux", i ta patři do tohoto spolku. Hlavním zločinem těch tří je jejich povrchnost, nezájem se něco učit, umět, či se alespoň něčím vážně zabývat. A bez práce nejsou koláče, bez práce je destrukce a zločin. - Ostatně bavíme se tu o Signoretové a Blierovi, ale bez odporného kvákání jeho tchýně Jane Markenové by to stejně nebylo ono. (21.09.2023)

Naivní zamilovaný blbec, pijavická zlatokopka a panička, která je ještě horší tchýní, než tou z kameňáků a anekdot. Tohle jsou hlavní tři postavy, jedna nesympatičtější než druhá a s nimi budete trávit celou hodinu a půl, kdy se budete dozvídat, proč se všichni tři sešli v nemocnici, kde si dvě z nich vypráví, jak věci skutečně byly. Největší škoda je, že to dost klouže po povrchu a není to psychologický film, protože s propracovanějšími charaktery postav by mnohem víc vynikl. Takhle je to jen taková historka, kde vás bude štvát, že si Robert vůbec nic neuvědomuje a ty dvě zlatokopky si s ním vytírají zadek. Jelikož víme, kam to dospěje, je celá retrospektiva o to míň atraktivní, jelikož se v ní nedá doufat, že by komukoli něco došlo a změnil svůj postoj. V závěru sice přijde krásně škodolibá, ale spravedlivá katarze, která funguje skvěle, ale cesta k ní je dlouhá, nepřekvapivá a statická. Řemeslně sem tam zajímavá, zvlášť střihová skladba ke konci nebo práce s voiceovery/vnitřním hlasem, ačkoli na začátku je víc prolínaček než střihů v Bayových filmech, takže jsem měl co dělat, abych se přes něj vůbec dostal. On je to sice hezký efekt, ale všeho je moc, takže to pak na mě působilo dost přehnaně. Bohužel je to ale hlavně film, který kdyby neměl tak uspokojující finále, tak bych ho dokoukal jen obtížně, jelikož filmy, kde každou postavu nesnáším a nemůžu jejich jednání hlouběji chápat, opravdu nemám rád a vždycky mě spíš rozzuří, než abych z nich měl cokoli jiného. A z toho důvodu u mě Manéže úspěch rozhodně neslaví. Slabé 3* (18.08.2024)

Psychologické drama jako řemen.. Majitel jezdecké školy se ocitá v nemocnici u lůžka své těžce zraněné manželky, pláče a prosí o její život.. V tu chvíli netuší, co všechno se stalo za jeho zády.. Jakmile dorazila tchýně a začala postupně odkrývat karty, mně se dělalo mdlo, mrazilo v zádech a v duchu jsem si říkala, že takové dvě pijavice se jen tak nevidí.. Simone Signoretová opět výborná, ona i tu odpornou mrchu zahraje bravurně a líbil se mi i Bernard Blier v roli milujícího manžela.. V závěru však v sobě našel dostatek sil k rozhodnutí.. (04.08.2024)

"Jsi zamilovaná?" "Jak to poznám?" "Jsi s mužem a nemyslíš na prachy." Retrospektivně vyprávěné příběhy mají tu nevýhodu, že člověk ví, kam vše bude (minimálně do jistého bodu) směřovat. V případě tohoto dramatu o dvou zlatokopkách (atraktivní Doře a její matce), kterak napálily jednoho důvěřivého postaršího chlápka, jsem si od začátku říkal, kdo je vlastně větší blázen. Zda dotyčný muž, "zamilovaný jako student", nebo matka dotyčné Dory, když se rozhodla do všech podrobností vylíčit to jejich nechutně vypočítavé chování a přiznat se ke všemu tomu ohavnému cynismu. Ač byly všechny ty retrospektivy velmi zajímavě natočené, musím říct, že mi nepřišlo moc věrohodné, že minimálně ona matka neměla trošku toho zdravého rozumu, aby si nechala "pootevřená vrátka" pro případ, že by to její dcera nakonec přeci jen přežila. Samotný závěr tak vlastně pro mě nebyl vůbec překvapivý, protože poté, co se onen muž (určitý výborný Bernard Blier) dozvěděl, jakého "hada si to hřál po celou dobu na prsou," nemohl nakonec zareagovat jinak. Zpracování onoho příběhu "starého jako lidstvo samo" tak určitě oceňuji, ale jinak za mě jen slabý průměr. (08.08.2024)