Bitva o Sevastopol

Od titulnej témy (ktorou mala byť "bitva o Sevastopol") je tento film vzdialený asi ako Jupiter od Zeme. Ked vieme, že Ľudmila mala na konte cez 300 "čiarok" a film nám ich zobrazí ani nie 10, potom tento, na môj vkus príliš učesaný vojnový film musí mať hlavnú dejovú líniu asi niekde inde. Mne by tu sedel viac názov Ľúbostné aférky (žial nepravdivé a zavádzajúce) Ľudmily Pavličenkovej na frontovej línii. Ale film sa chce pochopitelne páčiť všetkým Ruskám a Rusom a tak to komerčne hrá hlavne na vlasteneckú nôtu. A ja tak môžem prižmúriť oko a zaokruhliť to smerom nahor. Film neodporúčam žiadnemu nemeckému občanovi a žiadnemu historikovi.(***) (30.08.2020)

Nejdřív ze všeho si dovolím odcitovat nesmrtelný kamarádův popis (knižní) Aryi Stark: "problém s Aryou je v tom, že začala uznávat pouze svoji vlastní sílu, o které má navíc poněkud přehnané představy. Její žebříček hodnot se zredukoval na prosazovaní vlastních zájmů, a každého, kdo jí jen trochu nevyhovuje, považuje hned za nepřítele. Vzhledem k okolnostem, jejímu věku a nátuře se není čemu divit, ale nijak odvázaný z ní nejsem." Ten se dá prakticky bez jakýchkoli modifikací použít na všechny jakože silné válečnice, které nám spisovatelé a scénáristé přinášejí. A týká se to i této filmové Ljudmily. Nevím, jaká byla Pavličenková doopravdy jako člověk, ale taková, jakou mi ji představil film, spadá do téhle škatule ne proto, že by ji tak zformovala válka, ale tyhle rysy jí scénář vnukl od předválečných let (no, možná na tom měl podíl tatík z NKVD) a nějakou proměnou projde až tak v poslední čtvrtině, kde se začne chovat konečně trochu jako člověk (přičemž beru teď děj chronologicky, takže scény z USA počítám do toho konce). Jinými slovy, opět jsem se nedočkal ženské postavy "silné" dle současných měřítek, která by zároveň v určité míře nepůsobila jako hovado sociální interakce s okolím. Zároveň bych rád, aby bylo jasno, že to nikterak neumenšuje obdiv k jejím výsledkům, jen jako člověk (nebo tedy postava, je to film) mi stále přišla úctyhodnější její kamarádka, která není srab jen proto, že životy neukončuje, ale zachraňuje. Prožívá přitom stejnou hrůzu okolo, a dokáže zůstat člověkem. Pokud jde o film, jeho úroveň je kolísavá, několik scén je velice působivých a dobře napsaných, ať už se odehrají na frontě nebo v zázemí. Z těch bojových nálet na lodní konvoj, první boj a celkem zajímavé nápady ve sniperské škole (i když mi jeden moment okamžitě asocioval monty pythonovské How Not To Be seen), z těch mimo je nejsilnější smutný konec kamarádčina zasnoubení a americká scéna s "milodary" (tam se mi reakce Pavličenkové velmi líbila). Jako celek je film mírný nadprůměr, i když stále platí, že předností ruských (nebo rusko-něco) válečných filmů je taková špinavost a nekašírovanost oproti zářivé uhlazenosti. (14.05.2016)

Bitka o Sevastopoľ sa medzi moje obľúbené vojnové filmy nezaradí. Tvorcovia sa snažili spraviť film na štýl Hollywoodu, no je v ňom až príliš veľa avantgardy a postmoderných vsuviek, až mi to príde, ako by sa na filme pričinil Jakubisko. Zároveň CGI efekty pripomínali lacné modelované alternatívy, ktoré bývajú použité vo vojnových dokumentoch a do životopisného filmu sedeli asi ako nanuková torta v saune. Posledným negatívom je pre mňa samotný názov snímku, ktorý vôbec neodzrkadľuje jeho charakter. Rád som sa dozvedel niečo nové, no nezhodujem sa s prevedením. (03.02.2019)

... a rána sú tu tiché, teda ženy v armáde priamo v boji je obľúbený podžáner ruského vojnového filmu. U tvorcov, aj u diváka, tak som si nenechal ujsť aj takúto modernú verziu. Bojové scény strieda romantika, ak sa ńou dajú nazvať zamilované pohľady pri zabíjaní alebo slastné úsmevy pri pohrávaní sa s fašistami, ktorí by nemali zomierať krátko. Viac ako boja (s obstojnými digitálnymi efektami) je osobného prežívania Ľudmily, jej života, a zaujímavosti z pobytu v Amerike. Nejdem skúmať, koľko je na tom všetkom pravdy, ako to bolo s vrúcnym priateľstvom s pani Rooseveltovou, beriem to ako film. A ten bol aj so značnou dávkou vlastenectva a hrdinstva dobre natočený, zaujímavý a nemôžem ho odbiť iba tromi hviezdami. –––– Vojna, to nie je len smrť. Ale aj život. –––– Počúvaj svoje srdce, strieľaj medzi údermi. –––– Pavličenková už nie je len vojak. Je symbol. A symboly sa nevyraďujú. (02.09.2017)

Po Stalingradu další ruský válečný film, který vůbec nezvládá dramaturgii a vůbec jakoukoliv stavbu. Nedrží to pohromadě a ani trochu film neví, čím chce být. Je to takové zmatené a hysterické - jako by jste koukali na nějakou hádku italského páru, kde se dva hádají, rozbíjí talíře a pak se hned začnou líbat. Hlavní hrdinka má celou dobu jeden jediný neutrální výraz a namísto hrdé bojovnice působí spíše jako pošahaný masový vrah (jasně tohle byl asi záměr, jenže hlavní hrdinka je díky tomu po celý fim na facku). S ruskými válečnými filmy končím. (03.11.2019)