Krásný Serge

Chudák François, oběť dvounásobního střetu – s lidmi plnými lhostejnosti a negativních nešvárů v rodné vesnici a zároveň střetu s realitou hodně odlišnou od tolik idealizovaných vzpomínek. Sledovat hodinu a půl, jak se nevyléčitelný optimista snaží marně pomoct svému starému kamarádovi Sergemu, nyní alkoholické trosce, bylo pro mne nejen hodně tísnivé, ale i psychicky dost vyčerpávějící a náročné. Na druhou stranu musím uznat, že to, co jsem sledoval, bylo režijně i herecky odvedeno na vysoké úrovni. Velice smutný obraz návratu do rodné hroudy a vesnice 13 let po válce bez pozlátku nabídne kromě jiného i působivý vizuál a vyladění atmosféry příběhu s počasím v přírodě. Na scénu s vláčením Sergeho v opilém bezvědomí podél zasněžené cesty (a v památný rodinný den k tomu) jen tak nezapomenu... 80% (# Francouzská kinematografie: Virtuální kino) (10.04.2020)

Chabrolova raná tvorba ukrýva v sebe filmárske čaro nepoznaného. Francúzsku "novú vlnu" netlačí do mestských ulíc a kaviarní, ale na nehostinný vidiek, kde sa osudy hrdinov prezentujú oveľa drsnejšie a živočíšnejšie. Keď sa mladý, chorľavý Francois ( Jean-Claude Brialy ) vráti do rodnej dediny, svet už nie je taký ako predtým. Stretáva kamaráta Sergeho ( ), ktorý je zlomený nešťastnou láskou k manželke a hlavne alkoholom. Dezilúzia, pocit zrady a viny sú na dennom poriadku a tak Francois vidí jedinú cestu v pomoci pre blížnych... Pači sa mi Chabrolova tvrdohlavosť a istá tragika, ktorou v pozitívnom zmysle ostreľuje diváka. Film síce pôsobí drsno a depresívne, má však v sebe pozitívne myšlienky, pre ktoré sa oplatili tento film vidieť. (23.01.2019)

Spoilery! Naprosto klasické a ničím vyčnívající vyobrazení zejména mravního a morálního rozkladu obyvatelstva k podobnému rozkladu téměř předurčeného. Režisér nás vzal na exkurzi do vesnice, kde se zájmy tamního obyvatelstva omezují na alkohol a obšťastňování všeho, co mám minimálně 1 použitelný otvor a jednají výhradně pudově bez jakýchkoli vyhlídek na budoucnost. Do tohoto prostředí se vydává samozvaný mesiáš, který se zpočátku dychtivě snaží pomáhat někomu, kdo o pomoc absolutně nestojí. Sám ovšem záhy podlehne pokleslému způsobu života. Na svoji dobu jistě velice hodnotné dílo. Z pohledu dnešního diváka už pouze relativně zajímavá podívaná, která nepřichází s ničím, co bych už dříve neviděl a ani to nepředkládá lépe, než bych kdy viděl. Ve filmu nechybí promiskuita ani trocha toho incestu, takže každé prase si přijde na své. V závěru bych rád předeslal, že nehodnotím historickou hodnotu filmu. Jako milovník filmů a rozmlsaný divák hodnotím pouze svůj divácký zážitek a ten byl snad jen lehce nadprůměrný. Slabší 3*. (11.08.2019)

Nikdy nepochopím, proč se Chabrol pouštěl do pokusů o horory. Když to nedělal, dokázal natočit výborné filmy. Líně plynoucí příběh Francoise, který se po letech vrací do rodné vsi a snaží se ji vnímat takovou, jaká zůstala ve vzpomínkách, je jasným důkazem, že Chabrol točit uměl už ve svých začátcích. Krásně propracovaná atmosféra, nápaditý vizuál a výborné herecké výkony tvoří sympatický a kompaktní celek. (05.04.2020)

Francois Truffaut kdysi napsal, že tento "Chabrolův film začíná psychologií a končí metafyzikou." A opravdu! Film začíná příjezdem Francoise do rodné vesnice, kde se chce zotavit po těžké nemoci. Francois ale velmi rychle zjišťuje, že "nemocná" je sama vesnice, její obyvatelé a zejména Serge - Francoisův někdejší kamarád a kumpán, který byl v mládí "krásným Sergem"; kingem, kterému patřil svět, ale ze kterého čas, prostředí a manželství bez lásky udělali trosku utápějící se v alkoholu, depresích a deziluzi. Z úvodní psychologické črty Chabrol rozvíjí nadčasový a v mnoha ohledech až děsivě aktuální příběh zapomenutých frustrovaných lidí s minulostí a bez budoucnosti, vědomě pasivních jedinců volících pudovost před aktivním vzdorem vůči nepřízni okolností. Přestože má Francois stejné kořeny, představuje v tomto prostředí cizí element. Serge a Francois jsou v jádru stejní a film tuto podobnost & vzájemnost reflektuje v mnoha situacích. "Osud" ale jejich role pozměnil a vedle tápajícího drsného Serge vidíme uhlazeného Francoise, v němž rostou mesiášské snahy, vrcholící v mnohovrstevnatém, takřka snovém, metafyzickém závěru. Již zmíněný Truffaut také napsal, že tento film je jako "šachová partie dvou mužů. Gérard Blain [Serge] má černé figurky a Jean-Claude Brialy [Francois] hraje bílými. V okamžiku, kdy se setkají, si barvy vymění a hra skončí remízou." Dalo by se sice polemizovat o pořadí těch barev, nicméně ten příměr je opět docela trefný. Krásný Serge je vyzrálý film, který v ničem nepřipomíná debut. Technicky perfektní se skvělou kamerou. Povedený mix neherců se skvělými profesionálními herci významně zvyšuje autenticitu snímku, který balancuje někde na pomezí nové vlny a neorealismu. (07.08.2019)