Režie:
Claude ChabrolScénář:
Claude ChabrolKamera:
Henri DecaëHrají:
Jean-Claude Brialy, Bernadette Lafont, Gérard Blain, Edmond Beauchamp, Philippe de Broca, Claude Chabrol, Claude Cerval, Jeanne Pérez, Michèle MéritzObsahy(1)
Mladý muž François se po letech vrací do rodného města a jeho návrat je probuzením do deziluzorní reality. Z jeho přítele Serge se stal alkoholik a násilník, který trpí v manželství bez lásky. Celé městečko se zmítá v nejistotě a rezignovaně přistupuje na pokles významu. François sice kritizuje přístup obyvatel, ale zároveň se jim snaží pomoci, zvláště pak Sergeovi...
Významný francouzský režisér Claude Chabrol vytvořil filmem KRÁSNÝ SERGE jeden z prvních titulů francouzské nové vlny. Pro Chabrola byl jeho celovečerní debut značným úspěchem, který doznal ocenění i na filmových přehlídkách. KRÁSNÝ SERGE vyniká ponurou a syrovou atmosférou, realismus současného života zcela vylučuje sentiment a plačtivost, ke kterému by příběh mohl sklouznout. V hlavní roli vynikl Jean-Claude Brialy, za zmínku stojí také participace skutečného manželského páru Gérard Blain – Bernadette Lafont (pro ni to byla její první filmová role). Kritici filmu vyčetli pouze nepříliš šťastnou hudební stránku. Již v roce 1958 byl snímek uveden na filmovém festivalu v Locarnu, francouzská premiéra proběhla až 10. ledna 1959.
(argenson)
Videa (1)
Recenze (18)
Spoilery! Naprosto klasické a ničím vyčnívající vyobrazení zejména mravního a morálního rozkladu obyvatelstva k podobnému rozkladu téměř předurčeného. Režisér nás vzal na exkurzi do vesnice, kde se zájmy tamního obyvatelstva omezují na alkohol a obšťastňování všeho, co mám minimálně 1 použitelný otvor a jednají výhradně pudově bez jakýchkoli vyhlídek na budoucnost. Do tohoto prostředí se vydává samozvaný mesiáš, který se zpočátku dychtivě snaží pomáhat někomu, kdo o pomoc absolutně nestojí. Sám ovšem záhy podlehne pokleslému způsobu života. Na svoji dobu jistě velice hodnotné dílo. Z pohledu dnešního diváka už pouze relativně zajímavá podívaná, která nepřichází s ničím, co bych už dříve neviděl a ani to nepředkládá lépe, než bych kdy viděl. Ve filmu nechybí promiskuita ani trocha toho incestu, takže každé prase si přijde na své. V závěru bych rád předeslal, že nehodnotím historickou hodnotu filmu. Jako milovník filmů a rozmlsaný divák hodnotím pouze svůj divácký zážitek a ten byl snad jen lehce nadprůměrný. Slabší 3*. ()
Francois Truffaut kdysi napsal, že tento "Chabrolův film začíná psychologií a končí metafyzikou." A opravdu! Film začíná příjezdem Francoise do rodné vesnice, kde se chce zotavit po těžké nemoci. Francois ale velmi rychle zjišťuje, že "nemocná" je sama vesnice, její obyvatelé a zejména Serge - Francoisův někdejší kamarád a kumpán, který byl v mládí "krásným Sergem"; kingem, kterému patřil svět, ale ze kterého čas, prostředí a manželství bez lásky udělali trosku utápějící se v alkoholu, depresích a deziluzi. Z úvodní psychologické črty Chabrol rozvíjí nadčasový a v mnoha ohledech až děsivě aktuální příběh zapomenutých frustrovaných lidí s minulostí a bez budoucnosti, vědomě pasivních jedinců volících pudovost před aktivním vzdorem vůči nepřízni okolností. Přestože má Francois stejné kořeny, představuje v tomto prostředí cizí element. Serge a Francois jsou v jádru stejní a film tuto podobnost & vzájemnost reflektuje v mnoha situacích. "Osud" ale jejich role pozměnil a vedle tápajícího drsného Serge vidíme uhlazeného Francoise, v němž rostou mesiášské snahy, vrcholící v mnohovrstevnatém, takřka snovém, metafyzickém závěru. Již zmíněný Truffaut také napsal, že tento film je jako "šachová partie dvou mužů. Gérard Blain [Serge] má černé figurky a Jean-Claude Brialy [Francois] hraje bílými. V okamžiku, kdy se setkají, si barvy vymění a hra skončí remízou." Dalo by se sice polemizovat o pořadí těch barev, nicméně ten příměr je opět docela trefný. Krásný Serge je vyzrálý film, který v ničem nepřipomíná debut. Technicky perfektní se skvělou kamerou. Povedený mix neherců se skvělými profesionálními herci významně zvyšuje autenticitu snímku, který balancuje někde na pomezí nové vlny a neorealismu. ()
Chabrolova raná tvorba ukrýva v sebe filmárske čaro nepoznaného. Francúzsku "novú vlnu" netlačí do mestských ulíc a kaviarní, ale na nehostinný vidiek, kde sa osudy hrdinov prezentujú oveľa drsnejšie a živočíšnejšie. Keď sa mladý, chorľavý Francois ( Jean-Claude Brialy ) vráti do rodnej dediny, svet už nie je taký ako predtým. Stretáva kamaráta Sergeho ( ), ktorý je zlomený nešťastnou láskou k manželke a hlavne alkoholom. Dezilúzia, pocit zrady a viny sú na dennom poriadku a tak Francois vidí jedinú cestu v pomoci pre blížnych... Pači sa mi Chabrolova tvrdohlavosť a istá tragika, ktorou v pozitívnom zmysle ostreľuje diváka. Film síce pôsobí drsno a depresívne, má však v sebe pozitívne myšlienky, pre ktoré sa oplatili tento film vidieť. ()
Stejně jako jiné novovlnové debuty, také ten vůbec první, Chabrolův, je vystavěn na kontrastech. Naturalistické herectví a nemalebné zobrazení vesnické reality (k autenticitě přispělo, že ve vedlejších rolích vystupovali obyvatelé vesnice Sardent, ve které se natáčelo, a ve které Chabrol vyrůstal), bylo obohaceno nadčasovými otázkami viny, zrady nebo sebeobětování, a zasazeno do melodramatického rámce (výrazně symbolická závěrečná třetina bývá dokonce interpretována jako pouhá vize Françoise, který se chce vidět jako spasitel). V nakládání s ústředními tématy se projevuje Chabrolův ambivalentní postoj ke katolictví, mísící ironický odstup s přesvědčením o nutnosti určitých mravních zásad. ___ Kontrastní je také promyšlenější, intelektuální herectví Brialyho a syrově fyzický projev Blaina. Rozdílné vystupování částečně vychází z minulosti jejich postav. Zatímco pro Françoise, který přijíždí z města, představuje venkov idylické místo a připomínku bezstarostného dětství, Serge se z vesnické ustrnulosti nikdy vymanit nedokázal a nechává se jí pomalu zevnitř rozleptávat (k převrácení tohoto rozvržení rolí dochází v Bratrancích, s venkovanem přijíždějícím do Paříže). Dal přednost otcovské roli, ve které ale selhal. Ztratil motivaci ke změně, sklonil hlavu a přijal pozici poraženého. Jediné chvilkové vysvobození pro něj představuje alkohol a občasná rvačka. V širším významu Serge zosobňuje úpadek francouzského venkova, který se teprve od 60. let začal stavět na vlastní nohy. ___ K věrnému zachycení vesnického mikrosvěta přispěla kamera, za kterou stál Henri Decaë, jenž se naučil natáčet levně a rychle díky spolupráci s Melvillem. Točilo se výhradně v reálech, pokud možno za využití přirozeného světla. Stylisticky uhlazené drama bez formálních působí navenek velmi tradičně, jako navázání na estetickou koncepci neorealistů, nikoli jako snaha o zpřetrhání vazeb s dřívějšími trendy. Kombinace realistické mizanscény s metafyzickými tématy, práce s několika plány akce a přechody mezi nimi (po vzoru Langa a Renoira), přepínání hledisek (zdánlivě subjektivní záběry se ukáží být objektivními), zvýrazňování rozdílných charakterů obou mužů jejich umístěním v záběru a barvou, která je jim přiřknuta (černá/bíla) a „fluidní“ kamera, vytvářející dojem plynulého toku záběrů (které na sebe často navazují typem pohybu), však svědčí o touze dělat věci po svém. S větší mírou upřímnosti a formální (sebe)uvědomělosti. Apendix: k nemnoha vtipným okamžikům tragicky směrovaného příběhu patří odkaz na partu okolo Cahier du cinéma – Sergovi dva vesničtí kumpáni se jmenují La Truffe (čili Truffaut, kterého hraje samotný Chabrol) a Jacques Rivette (kterého hraje asistent režie Philippe de Broca), ve dvou postavách se tak scházejí hned čtyři režiséři nové vlny. 75% ()
Chudák François, oběť dvounásobního střetu – s lidmi plnými lhostejnosti a negativních nešvárů v rodné vesnici a zároveň střetu s realitou hodně odlišnou od tolik idealizovaných vzpomínek. Sledovat hodinu a půl, jak se nevyléčitelný optimista snaží marně pomoct svému starému kamarádovi Sergemu, nyní alkoholické trosce, bylo pro mne nejen hodně tísnivé, ale i psychicky dost vyčerpávějící a náročné. Na druhou stranu musím uznat, že to, co jsem sledoval, bylo režijně i herecky odvedeno na vysoké úrovni. Velice smutný obraz návratu do rodné hroudy a vesnice 13 let po válce bez pozlátku nabídne kromě jiného i působivý vizuál a vyladění atmosféry příběhu s počasím v přírodě. Na scénu s vláčením Sergeho v opilém bezvědomí podél zasněžené cesty (a v památný rodinný den k tomu) jen tak nezapomenu... 80% (# Francouzská kinematografie: Virtuální kino) ()
Galerie (34)
Zajímavosti (1)
- Chabrol při tvorbě svého prvního filmu postupoval pragmaticky – s omezeným rozpočtem počítal již při výběru tématu, do vedlejších rolí zase obsadil řadu neherců, skutečných obyvatel vesnice Sardent, ve které film natáčel. Z jeho potenciálních limitů tak dokázal udělat jeho přednosti; za realistický způsob zachycení venkovského prostoru, nasnímaného v dlouhých záběrech v exteriérech a bez použití umělého osvětlení, si vysloužil chválu již v době premiéry a jako nejlepší režisér byl oceněn na locarnském filmovém festivalu. Krásný Serge byl rovněž příznivě přijat diváky a jeho komerční úspěch umožnil Chabrolovi z vydělaných peněz financovat další film Bratranci (1959), kterým na svůj debut navázal z hlediska tématu i hereckého obsazení. (Zdroj: Letní filmová škola)
Reklama