Scénář:
Ole GiæverKamera:
Øystein MamenHudba:
Ola FløttumHrají:
Ole Giæver, Marte Magnusdotter Solem, Sivert Giæver Solem, Rebekka Nystabakk, Ellen Birgitte Winther, Per Kjerstad, John Sigurd Kristensen, Kim Sørensen (více)Obsahy(1)
Film Proti přírodě je cestou do drsné norské krajiny a do hlavy třicátníka Martina, mladého otce a manžela. Martin vyráží sám na víkendový výšlap do hor a my slyšíme jeho necenzurované myšlenky: nekompromisně upřímné postřehy o jeho spořádaném maloměstském životě, o něm samotném i o lidech v jeho okolí. Jeho názory a fantazie sahají od prostých dětinskostí až k hlubším dilematům lidského života. Proti přírodě je přímočarý a humorný portrét muže, který se touží vymanit ze zajetých kolejí. (Aerofilms)
(více)Videa (2)
Recenze (84)
Proti přírodě aneb Svoboda je poznaná nutnost. Jsem relativně mladý otec, společensky neohrabaný a běhám po horách. Už při traileru jsem zaregistroval riziko, že by se mohlo jednat o film o mně. Částečně. Proklamovaná otevřenost hlavního hrdiny, prezentovaná vnitřním monologem, jehož prostřednictvím bilancuje a plánuje, jak celou svou partu kvočny a trpajzlíků pošle k čertu, šokuje jen ty, kteří proudem verbálního vědomí nedisponují, nebo mu nenaslouchají. Vývoj událostí však brzy naznačí, že překvapivé vnitřní výpovědi jsou prostředkem, jak zvýraznit možnou rozpolcenost člověka typu mladý otec - a nejspíš nejen jeho - ony ani ty matky nejspíš nejsou z monolitu, ale na to raději nemyslet. Nápad zasadit přemítání do nedotčené přírody podtrhuje zprávu filmu případně, možná ale až příliš doslovně. Příjemný coming of age film. Repríza po 7 letech usilovného otcovství. Změna hodnocení ze čtyř na pět. Kdyby to někoho zajímalo, ta tklivá skladba na 53:58 je klasický jazzový kus The Moon Is a Harsh Mistress Jimmyho Webba v podání norské zpěvačky bulharského původu Radky Toneff, album Fairytales (1982). Umělkyně zemřela pár měsíců po vydání alba předávkováním léky na spaní. ()
Zaujímavá a miestami veľmi trefná sonda do hlavy bežného chlapa, ktorý si prežíva svoju osobnú krízu a snaží sa ju vyriešiť osamote a v horách. Vnútorné monológy dokázali udržať moju pozornosť, lebo som si bol po chvíli vedomí, že sa v nich môže "vyskytnúť" naozaj všetko, čo sa vyskytuje v bežnej mužskej mysli. Tažké existencionálne otázky boli vhodne striedané s vtipnými momentami a aj vďaka vhodnej dĺžke ide o príjemnú jednohubku. 70% Febio fest 2015 Kino Lumiere ()
Na takový "úklid v hlavě" je výšlap do přírody to nejlepší. Zde je navíc okořeněn krásnou norskou krajinou a Martinovými myšlenkami, které jsou upřímné a po většinu času i vtipné. Film má několik silných scén, kvalitně vybranou hudbu (ano, především Forever Young) a samozřejmě i kameru. Celkově možná nedosahuje kvalit podobných děl, ale zase je jak už jsem psal upřímný, evropský a malý... čímž nenarážím na několik naturálních scén, ale spíše na jeho rozpočet. 70% ()
„Vlastně bych teď měl jít pořád dál, až kam to půjde. Chci tu zůstat a nevracet se. Co když se beze mě budou mít líp? Musím udělat drastickou změnu. Skončit v práci, opustit Sigrid. Anebo prostě zmizet.“ Netušil jsem, že budu až tak moc splňovat cílovku filmu. Režisér ovšem dobře věděl, o čem točí. Snad jen škoda zcestného názvu, příroda tu slouží jako svobodný prostor k rozjímání, ne bojiště. Film je o myšlenkových pochodech hlavního hrdiny. Svázaného rodinným životem, a především společností. S touhou po svobodě, změně a samotě vedoucí k nalezení sebe sama, duševního klidu, chuti se znovu začít socializovat. Film o muži plném nejistoty, úzkosti, obav, domněnek, odcizení. O muži, co bilancuje nad ubíjejícím stereotypem, neschopností změny, mlhavým smyslem života a poznávajícím, co nakonec (zase) přijde. Právě závěr je nevyhnutelný (pominu mimózní scénu s lopatou). S pachutí vyměknutí a lítostí nad tím, co by člověk ztratil. Je kvůli tomu všemu Martin povrchní a sobecký? Dost možná. Intimně upřímný? Rozhodně. Za mě silné 4*. ()
[Febiofest 2015] Každý občas potrebujeme vybehnúť do prírody a vyčistiť si hlavu... niektorí však častejšie než ostatní. Je to film cielený striktne na mužov a ich povahu, nepríjemný však dokáže byť obom pohlaviam. Možno až príliš výstižný a preto mnohými odsudzovaný. Je však trochu na škodu, že Ole Giæver volí tak spiatočnícku formu a miestami až príliš zovšeobecňuje, ale vzhľadom na dĺžku nenudí a drží si úroveň. Ako by niekto povedal - typický festivalový film. 75% ()
Galerie (13)
Zajímavosti (1)
- Film se natáčel v norských lokacích Mosjøen a Tromsø. (Zlatohlávek)
Reklama