Proti přírodě

Hodně dobrá ukázka toho, jak s naprostým minimem peněz, herců a všechno dokážete natočit zajímavý film se slušným přesahem. Hlavní postava je sice docela podivín a některé scény jakoby trošku kazí výsledný dojem, ale jako sonda do mysli unaveného třicátníka, který prostě jenom zmizí do přírody a v hlavě si nechává přehrát všechny jeho momentální dilemata, určitě dostatečně atraktivní a nenudící. Zároveň bych chtěl ocenit Oleho Giaevera, jelikož si Proti přírode napsal, zrežíroval i zahrál a to je opravdu úctyhodný kousek. Krátká a rychlá jednohubka s přesahem. (13.03.2016)

„Vlastně bych teď měl jít pořád dál, až kam to půjde. Chci tu zůstat a nevracet se. Co když se beze mě budou mít líp? Musím udělat drastickou změnu. Skončit v práci, opustit Sigrid. Anebo prostě zmizet.“ Netušil jsem, že budu až tak moc splňovat cílovku filmu. Režisér ovšem dobře věděl, o čem točí. Snad jen škoda zcestného názvu, příroda tu slouží jako svobodný prostor k rozjímání, ne bojiště. Film je o myšlenkových pochodech hlavního hrdiny. Svázaného rodinným životem, a především společností. S touhou po svobodě, změně a samotě vedoucí k nalezení sebe sama, duševního klidu, chuti se znovu začít socializovat. Film o muži plném nejistoty, úzkosti, obav, domněnek, odcizení. O muži, co bilancuje nad ubíjejícím stereotypem, neschopností změny, mlhavým smyslem života a poznávajícím, co nakonec (zase) přijde. Právě závěr je nevyhnutelný (pominu mimózní scénu s lopatou). S pachutí vyměknutí a lítostí nad tím, co by člověk ztratil. Je kvůli tomu všemu Martin povrchní a sobecký? Dost možná. Intimně upřímný? Rozhodně. Za mě silné 4*. (27.06.2024)

Na toto som nebol nachystany a prislo mi zle. Nesympaticky narcisticky honic Ole behajuc po horach (priroda si ma stale ziska) zvasta o svojom blbom zivote a mne to absolutne neprislo zaujimave. Typek sa neboji odhalit, slovne ci fyzicky, mna ale nedostal. Konca som sa dockal viacmenej rychlo, a podakoval som za kratku stopaz. Doslo by aj na preklik , no bal som sa ze pridem o nieco zaujimave. Ale neprisiel. (22.12.2017)

Je s podivem, že tento film už nenatočil někdo dříve. Možná lépe, možná profesionálněji, ale to by zase mohlo zastřít spontánnost, kterou se tento film rozhodně vyznačuje. A co je tady proti přírodě? V podstatě nic, i když hlavní (a jediný) hrdina je poněkud introvertní, ale u Skandinávců je to spíš pravidlo než výjimka. A kdo je hlavní hrdina? Maloměšťák! Zakotvený v práci a v rodině, si hledá svůj ventil, kterým by mohl občas upustit přetlak páry, který se v něm za týden zaběhnutého života naakumuluje. Jeho sny, vize, vzpomínky, a především neúprosné monology (jak změní to, co změnit nechce!), z něj dělají tuctového konzumenta. Ale v něčem má nad ním: chození o víkendech po kopcích je přece jen sympatičtější než opíjet svůj vnitřní hlas televizí, grilováním nebo chlastem. (26.04.2016)

Do pasti rodinného stereotypu a existenciální krize jsem se ještě uvrhnout nestihl, ale i přesto jsem s “hrdinou” děje soucítil a chápal parazitující myšlenkové pochody, jež ho nepřetržitě pronásledovaly (ve finále si - nejspíš - něčím podobným občas projde skoro každý během jakéhokoliv vážnějšího vztahu). Za mě super sonda do duše obyčejného introverta na pokraji krize středního věku. (05.05.2020)