Proti přírodě

Neskutečně plytká, nudná a banální pseudorealistická ptákovinka, která osloví leda tak někoho, kdo se v ní sám zhlédne. Konkrétně ve zpruzeném, tedy nepříliš šťastném kancelářském měšťákovi, který na víkendy utíká s báglem do kopců za městem, aby si ho mohl v přírodě vyhonit a přitom bilancovat nad svým neuspokojivým rodinným životem. Jeho snem je se rozvést, být chvíli sám a pak si narazit nějakou jinou babu než jeho ženu, se kterou ovšem po čase začne všechno nanovo. A tak dál a dál, stále dokola. Tomu se v buddhismu říká samsára, já tomu říkám lidská blbost. Ale jelikož je náš měšťák spíš takový ňouma a tichošlápek, vrací se samozřejmě v neděli opět poslušně a spořádaně do starých zajetých kolejí. Stopáž hoďka čtvrt, pocitově minimálně dvě. P.S.: Když jdou Norové do přírody, neberou si s sebou flašku s pitím, ale jen hrníček, protože běžně pijí z potoků i řek. Ale tím pádem pochybuju, že by měli ve zvyku do vody taky i chcát, tak jako náš týpek. (09.01.2022)

Prožitek blízké smrti pred dvadsiatimi rokmi a po seversky. Rovnako otvorený a úprimný, ale nie tak poetický, uvedomelý a básnicky lahodne napísaný. Skôr adekvátne k veku hlavnej postavy tápajúcejší a neujasnený. Pocitovo surovší, chladnejší. Obrazovo nie tak zaujímavý a kreatívny. A mne osobne nie tak blízky a sympatický. Vlastne ma hlavná postava a jej vnútorné trable príliš nezaujímaly. (07.04.2015)

[Febiofest 2015] Každý občas potrebujeme vybehnúť do prírody a vyčistiť si hlavu... niektorí však častejšie než ostatní. Je to film cielený striktne na mužov a ich povahu, nepríjemný však dokáže byť obom pohlaviam. Možno až príliš výstižný a preto mnohými odsudzovaný. Je však trochu na škodu, že Ole Giæver volí tak spiatočnícku formu a miestami až príliš zovšeobecňuje, ale vzhľadom na dĺžku nenudí a drží si úroveň. Ako by niekto povedal - typický festivalový film. 75% (04.04.2015)

Proti přírodě? Já půjdu spíš proti proudu. Ole Giæver je do sebezahleděný egocentrický exhibicionistický (ehm, kdyby měl aspoň čím) narcis, jenž podává světu své názory bez obalu a možnosti následné debaty (chlapi jsou promiskuitní dětinská nedospělá a sebezahleděná hovada, zatímco ženy jsou kuchyňské puťky bez špetky inteligence a jejich děti mají problém navázat vztah s otcem). Ole Giæver "svůj pohled" na svět zastírá pod nálepku "všichni si to myslíme, ale bojíme se to říct nahlas", přičemž by správné motto filmu mělo být "co si myslím já, myslí si i ostatní". Proti přírodě je rozbředlá pseudointelektuální sračka bez přidané hodnoty u níž zamrzí překrásné záběry přírody. Neskutečné hype, jež uspokojí diváky, kteří jdou za stádem a jako ovce se smějí tomu, čemu ostatní. Norský film nikdy neklesl tak nízko do hlubin filmového bahna. (19.02.2015)

Hodně dobrá ukázka toho, jak s naprostým minimem peněz, herců a všechno dokážete natočit zajímavý film se slušným přesahem. Hlavní postava je sice docela podivín a některé scény jakoby trošku kazí výsledný dojem, ale jako sonda do mysli unaveného třicátníka, který prostě jenom zmizí do přírody a v hlavě si nechává přehrát všechny jeho momentální dilemata, určitě dostatečně atraktivní a nenudící. Zároveň bych chtěl ocenit Oleho Giaevera, jelikož si Proti přírode napsal, zrežíroval i zahrál a to je opravdu úctyhodný kousek. Krátká a rychlá jednohubka s přesahem. (13.03.2016)