American Crime Story - Lid versus O. J. Simpson

Případ OJ Simpsona mě vždy zajímal, ale nejdříve mě překvapilo, že má seriál tolik dílů, protože jsem se bál, jestli to nebude zbytečně natahované. Ale zbytečně. People v. OJ Simpson nabízí komplexní pohled na mnoho účastníků, díky čemuž dokážeme pochopit motivace i mnoha na prvních pohled jasných padouchů a nebo naopak vidět i chyby "klaďasů". Protože má seriál takovou stopáž, tak kromě toho, že velmi věrně zobrazuje různé slavné situace, zabývá se i takovými aspekty případu jako je porota. Porotní systém byla jen jedna z mnoha věcí, u kterých jsem měl chuť si trhat vlasy. Celý seriál je vlastně fascinující, i když taky trochu "nasí*ací", podobně jako třeba show Johna Olivera. Máme tu problematiku rasismu, médií, policie a právě soudního systému s tou jejich ujetou porotou zaujatých laiků. Čekal jsem, že tohle bude další věc na Netflixu, která láká diváky na to, že uvidí něco "podivnějšího než fikci", a taky že jo. Není to přímo dokument a kvůli dramatizaci jsou tam některé věci lehce upravené (vztah mezi Marciou Clark a Cochranem je asi trochu přiostřený) či vynechané (např. sexismus soudce Ita), ale důraz na realističnost je tam opravdu ohromná. Případ OJ Simpsona je neuvěřitelný, vyobrazená důležitá společensko-politická témata neustále aktuální, a zpracování toho všeho je fakt prvotřídní. (9/10) (17.07.2020)

Vůbec ne špatná věc, u které jsem se ale těšil víc na všechny ty rasové a společenské interakce. Prostředí soudu mám rád, ale všechny ty procesní věci, než vůbec proces přišel, mě cca v půlce série dost nudily. Těšil jsem se na Cubu, ale marná sláva, po dvaceti letech ve sračkách hraje dost průměrně. Za to mě dost ohromili David Schwimmer a John Travolta. Tak nějak jsem přišel na to, že mě Ryan Murphy, jinak též eso amerických televizí, asi nikdy neohromí. :-) Ale pořád je to od doby, kdy jsem viděl Plastickou chirurgii, vzestup! 70%. (01.03.2018)

O O.J.Simpsonovi jsem toho věděla - no - popravdě jen pár těch stěžejních momentů. Proto jsem byla ráda, že si seriál vzal k znázornění - podle mého názoru také ten stěžejní moment - a na závěr je tam pouze lehké shrnutí a hlavně to ukázání toho, jak jeho život bude aktuálně vypadat a kdo mu věřil a kdo ne. Herecky je to neskutečně skvělé a pro mě byl obrovským překvapením hlavně David Schwimmer, na kterém to od první chvíle bylo znát...jak neví....bylo mi ho opravdu líto. Seriál je ohromně silný, je tam plno situací, které nechápu doteď a hlavně - nerozumím tomu, jak ho mohli prostě prohlásit nevinným - ok - ta policie - je super, že se zaměřili i na to, jak to v té době v USA vypadalo - to prostě nebylo zrovna k tomu "nápomocné", ale já jsem tak, která by řekla vinen. Hodně mě ten seriál paralizoval, ohromil a je to po dlouhé době seriál, který jsem zhltla na jedno shlédnutí. (12.09.2017)

Seriál je obdivuhodně věrný realitě, pokud se týká procesu s O.J., a to dokonce i včetně vzhledu jednotlivých aktérů soudního procesu. Co je však naprosto mimo, je ztvárnění O.J. V seriálu je to mladý blbeček. Reálně mu bylo v době procesu 47 let, a když se podíváte na rozhovor, který poskytl po procesu, je to naprosto někdo jiný než podle seriálu. Herecky excelují zejména oba černí právníci. Slabší 4*. (16.07.2017)

Málokdo má smysl pro drama jako Ryan Murphy a to, že si takovou složitou nálož vzal pod svá křídla a teď za to sklízí chválu, je pořádné zadostiučinění. Protože si nemá cenu nic nalhávat, proces století to opravdu byl. Od začátku je jasné, že v příběhu, kde většina diváků zná začátek a konec, nebude místo na příběhové šoky. Mýlil jsem se, protože v zoufalém boji odhodlaných žalobců i nelítostně kousajících obhájců se pár překvapivých veletočů skutečně odehraje. Dokud se celé dění nedobere k samotnému soudu, měl jsem s vyprávěním docela problém, protože O.J., byť je to částečný úmysl, působí i díky melodramatickému výkonu Cuby Goodinga více než nesympaticky a jeho hysterické výlevy, kdy si svojí skřípavou fistulí neustále jen stěžuje, jsem téměř protrpěl. Jak ale začne atmosféra houstnout, jde se do úplně jiných otáček a tu nejzásadnější zásluhu na tom mají herci. Tolik dech beroucích výkonů na jednom místě totiž nemá obdoby. Nejvíc mě dostala nepřekvapivě Sarah Paulson, které jsem držel palce při každém klacku pod nohy od protivníků či veřejnosti, hrůzu nahánějící John Travolta nebo Courtney B. Vance v životní roli téměř až krvelačně působícího démona boje za lidská práva Johnnieho Cochrana, který ve svém přesvědčení bohapustě páchá "dobro". Mým největším oblíbencem se ale stal zprvu nenápadný, ale čím dál důležitější Chris Darden. Ta rozpolcenost, kdy se od něj očekává, že nebude na této straně barikády – a když už na ní je, tak označování jeho přítomnosti za čistě rasovou záležitost, to jsou mistrovské chvíle a jsem jedině rád, že právě od Juicova případu stoupá hvězda Sterlinga K. Browna strmě vzhůru. (26.03.2018)