9. duben

Docela jsem se pobavil nad některými komentáři (kola proti tankům a podobně), když cyklistickými rotami či prapory disponovala téměř každá evropská armáda (německou nevyjímaje). Pěší divize byly na počátku války opravdu pěší, takže kola představovala při rychlých přesunech obrovskou výhodu. Ale k filmu. Užil jsem si ho. Potěšilo mě, že dánští tvůrci ze svých vojáků nedělali něco víc, Američané i Rusové by si z nich měli vzít příklad, celý snímek na mě proto působil krajně autenticky. Potěšily mě i velmi pěkné záběry na Pzkfw II i SdKfz 222/ 223, nadchla mě tísnivá atmosféra prostoupená bezmocí a myslím si, že se tento film, na rozdíl od mnohých válečných velkofilmů, opravdu povedl. (23.10.2019)

Útok na Dánsko bol plánovaný ako súčasť nemeckej operácie Weserübung, potom nasledoval útok na Nórsko. Hitler sa k tomuto kroku odhodlal potom, čo Veľká Británia a Francúzsko chceli zablokovať dodávky švédskej železnej rudy do Nemecka. Invázia Dánska začala ráno 9. apríla 1940 a bola vedená po zemi, morom ale aj vzduchom. Dánska vláda o pripravovanom útoku vedela a nechcela dať Nemcom príčinu k ozbrojenému útoku a nenasadila armádu k obrane. A tak obranu krajiny zabezpečovali iba malé a rozptýlené jednotky pohraničnej stráže a prvky divízie Jutland, tak ako to bolo vidieť v tomto filme. Táto invázia trvala 6 hodín a dánsky kráľ Kristián X, usúdil, že jeho armáda nie je schopná čeliť útoku nacistov a Dánsko kapitulovalo. (08.09.2015)

Od seveřanů jsem zvyklý na poctivou filmařinu, od které očekávám vždy to nejlepší. Navíc pokud se jedná o válečný příběh, natěšenost je o to větší. Dánové se vytasili s příběhem, který tak trochu připomíná situaci u nás před Mnichovem. Duben 1940, Němci zahajují invazi do Skandinávie a Dánsko je první na řadě. Sledujeme příběh jedné čety z 8. na 9. dubna a jejich ústupové boje až po kapitulaci. A to vše během jednoho dne. Blitzkrieg jako prase, na rozdíl od nás se ale Dánové pokusili. Naprosto dostačující stopáž, dobré herecké výkony a hlavně naprosto autentická technika včetně tanku a obrněného auta. Váhal jsem nad plným počtem, ale zatím si nechám rezervu. Dánsko znovu nezklamalo. (03.11.2015)

Chápu, co chtěli filmaři říct, ale je to vážně hodně nudné. Dlouhou dobu to vypadá jako rozhlasová hra, pak jízda na kolech, pak chůze po lesích... Když se objeví ve scéně malý kluk, a když pak nestíhá doběhnout, je vám jasné, že padne. Navíc mi přijde, že ti dánští velitelé nebyli nějak moc kovaní v taktice, když proti obrněnému nepříteli postaví pět chlápků s bicykly, jedním kulometem a s puškami. Ani ty postavy mne nebraly, i když se film snažil, abychom je jako diváci znali a cítili s nimi, ale sorry, k tomu mi nestačí fotka jedné holky, kterou si vojín chce brát, nebo že jedna postava potřebuje po ránu kafe. To já taky, a nic to o mé povaze nevypovídá. Celkový vzhled je ke všemu takový televizní, jako když si Kanaďané chtějí natočit levný horor v lesích a roztřepanou kameru vážně moc nemusím. (18.05.2020)

Jsem rád za takový evropský válečný film prostý velkohubých řečí o obraně svobody a hrdinství. Krátký boj dánské armády je zobrazený jako akt zoufalství ve chvíli, kdy Dánové mají kola, pušky a sem tam nějaký kulomet proti odhodlanému německému parnímu válci s tanky, obrněnými vozy a letectvem. Přesto bojují někteří s minimem prostředků déle než jejich vláda, protože jim nikdo neřekl, že už byla vyhlášena kapitulace. Zajímavá je situace, kdy nakonec jednotka končí s odporem, ta chvíle, kdy si poručík uvědomí, že už prostě nemá další boj smysl a vzdává se. Hodně dobře je ta scéna zahraná a psychologicky zvládnutá. To je ve filmech zachycené velmi vzácně, přednost dostávají vítězství. Bojových scén je málo, ale právě pro svojí neokázalost a komornost působí mnohem přesvědčivěji a realističtěji než v mnohých drahých filmech. Mimochodem něco podobného se stalo u nás u Czajankových kasáren ve Frýdku-Místku, o tom by se dal natočit zhruba podobný film. (10.11.2015)