9. duben

Docela jsem se pobavil nad některými komentáři (kola proti tankům a podobně), když cyklistickými rotami či prapory disponovala téměř každá evropská armáda (německou nevyjímaje). Pěší divize byly na počátku války opravdu pěší, takže kola představovala při rychlých přesunech obrovskou výhodu. Ale k filmu. Užil jsem si ho. Potěšilo mě, že dánští tvůrci ze svých vojáků nedělali něco víc, Američané i Rusové by si z nich měli vzít příklad, celý snímek na mě proto působil krajně autenticky. Potěšily mě i velmi pěkné záběry na Pzkfw II i SdKfz 222/ 223, nadchla mě tísnivá atmosféra prostoupená bezmocí a myslím si, že se tento film, na rozdíl od mnohých válečných velkofilmů, opravdu povedl. (23.10.2019)

Jsem rád za takový evropský válečný film prostý velkohubých řečí o obraně svobody a hrdinství. Krátký boj dánské armády je zobrazený jako akt zoufalství ve chvíli, kdy Dánové mají kola, pušky a sem tam nějaký kulomet proti odhodlanému německému parnímu válci s tanky, obrněnými vozy a letectvem. Přesto bojují někteří s minimem prostředků déle než jejich vláda, protože jim nikdo neřekl, že už byla vyhlášena kapitulace. Zajímavá je situace, kdy nakonec jednotka končí s odporem, ta chvíle, kdy si poručík uvědomí, že už prostě nemá další boj smysl a vzdává se. Hodně dobře je ta scéna zahraná a psychologicky zvládnutá. To je ve filmech zachycené velmi vzácně, přednost dostávají vítězství. Bojových scén je málo, ale právě pro svojí neokázalost a komornost působí mnohem přesvědčivěji a realističtěji než v mnohých drahých filmech. Mimochodem něco podobného se stalo u nás u Czajankových kasáren ve Frýdku-Místku, o tom by se dal natočit zhruba podobný film. (10.11.2015)

„NEBYLO TO ZBYTEČNÉ. ALE CENA JE PRO NĚKOHO PŘÍLIŠ VYSOKÁ…“ /// Je 8. dubna 1940 a Němčouři už stojej za Dánskejma vratama. Nezvanou návštěvu se Dánové rozhodnou přivítat s hrdostí. Jsme vrženi do situace – třeba jak to znáte s Českýho století. Tohle je totiž film o lidech, kteří nepříteli čelili z Dánský armády nejvíc. Cykločeta proti divizi – věrohodnost tomu věru nechybí. Počátek okupace Dánska je předveden tak, že za každým padlým i raněným vidíte především člověka. A nakonec, jelikož znám ten pocit, že se mnou někdo kurevsky vymrdal, těm klukům rozumím. Jeden by řekl, že si alespoň (na rozdíl od nás) nemají co vyčítat, ale v nesmyslnosti není síla… Malej, ale přesvědčivej snímek, prostej patosu a plnej zklamání, kterej slouží jako pocta těm, kteří tenkrát bojovali. Navíc baví Pilou Asbæk v jiný roli, než jako Euron Greyjoy. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím, co a jak uvázat na kolo. Třeba kulomet... 2.) Chcu poradit Stropnickýmu s modernizací armády (jen kurva nevím, jestli byste to chlapi zvládli…). 3.) Thx za titule „UniCorn“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * (06.04.2016)

Film je to výborný a není k tomu mnoho co dodat, ale komentář si přesto neodpustím, zejména po přečtení názorů výše, z nichž některé srovnávají situaci Dánska a Československa. Pro ty, kdo mají v dané tématice drobné mezery: onu možnost hrdinství nám neupřel prezident Beneš, ale alibistická, sobecká a zbabělá politika našich "spojenců" Francie a Velké Británie, která je před válkou nakonec stejně neuchránila. V roce 1939 jsme už dávno neměli nejen "příhraniční pevnostní systém", který byl už půl roku v rukou Německa, ale ani toho prezidenta Beneše, ten už nějaký čas pobýval v emigraci a jeho místo dávno zaujal prezident Hácha. A s naším bojem se to má tak: naše vláda přijala (neboť těžko mohla dělat cokoliv jiného) Hitlerův diktát a kapitulovala, podobně jako dánská vláda ve filmu - a stejně jako v Dánsku se i u nás špatně informované jednotky postavily na hrdinný a marný odpor - o nich mluví ve svém komentáři flanker.27. A světe div se - oni o tom ti Dánové netočí filmy NA ROZDÍL od nás, ale STEJNĚ jako my. O frídeckém incidentu vznikl už v roce 1956 Sequensův snímek "Neporažení", který stojí (i přes své pochopitelné dobové ideologické zabarvení) za shlédnutí zrovna tak, jako "9. April", třeba jen proto, aby bylo o nějaký ten zbytečně sebemrskačský komentář méně. (06.12.2015)

Pomerne netradične pojatý, ale aj tak slušný menší vojnový film z dánskej produkcie, na ktorom je zaujímavé nielen to, že sa venuje tým prvým, ktorí sú nútení čeliť agresorovi, ale hlavne ten výrazný rozdiel v bojaschopnosti oboch strán. To mi už štýlom skôr pripomínalo prakticky až sci-fi filmy, v ktorých ľudstvo čelí omnoho vyspelejšej mimozemskej livilizácii, než štandardné vojnové filmy, v ktorých býva ten rozdiel dvoch strán predsa len trochu vyrovnanejší. A tak síce dejovo sa nejedná o nič výnimočné, aj keď aspoň vďaka ideálnej dĺžke je to tempo príjemne svižné, ale práve tá atmosféra prakticky neporaziteľného protivníka, ktorý sa nachádza neďaleko a jeho postup vlastne nie je možné zastaviť, ale vojaci aj napriek takmer beznádejnej situácii sa aj tak len tak nevzdajú ma na tom dlhší čas dosť bavila. A podporuje to aj fakt, že Nemci tu s výnimkou záveru nemajú vlastne žiadny priestor a jedná sa len o protivníkov v diaľke, s ktorými sa nedá vyjednávať. Celkom mi sadli aj postavy, ktoré mi prišli sympatické, obzvlášť dôstojník a tak som im nemal problém fandiť. Po akčnej stránke sa tu ani nedá čakať nič výnimočné, ale aj tak film ponúkne tri celkom slušne zvládnuté bojové sekvencie, ktoré sú ale očakávane celkom krátke, keďže hlavným postavám v danej situácii aj tak nezostáva nič iné, len protivníkov na chvíľu spomaliť a hneď ustúpiť. A ani režijne to dopadlo skôr len tak štandardne. Takže 9.april nie je práve film, ktorý by vo svojom žánri kvalitou vynikal a znovu si ho už asi nepozriem, preto aj to priemernejšie hodnotenie, ale aj tak som rád, že som si to pozrel, bavilo ma to. 66% (21.02.2016)