Žhavé výstřely

Žánr parodie dostává v 21. století solidně špatné zástupce, nejvíce v posledních letech tento podžánr znásilnil především Marlon Wayans s příšernou dvojicí filmů Pár nenormálních aktivit nebo Padesát odstínů černé. I kvůli tomu nestojí moc za to v současné filmové tvorbě hledat po slušném zástupci (malá rada: nenajdete ho!) a radši se vrátit do dob kdy měli parodie ještě nějakou úroveň, byli opravdu vtipné a bylo na nich vidět, že si s nimi dal alespoň minimální práci. A když se mluvíme zrovna o podžánru parodie tak se dá automaticky zmínit židovskou filmovou trojici David Zucker, Jerry Zucker a Jim Abrahams. Toto trio společně stojí za snímky The Kentucky Fried Movie, Připoutejte se, prosím! a Přísně tajné! Následně se ale trojice rozešla a zatímco co bratři Zuckerové šli postupně pracovat na trilogii Bláznivá střela (I když nutno dodat, že i zde Abrahams se scénářem pomáhal), Abrahams dal život jiné legendární parodii- Žhavým výstřelům! Zdrojový film, který je v Žhavých výstřelech ,, obětí´´ parodie je jasný- Top Gun! Režisér Abrahams a scénárista Pat Proft poté Top Gun parodují opravdu důkladně- stejně jako Maverick z Top Gunu má Harley trauma co se týče minulosti jeho otce, nechybí tu rival, láska ani trauma. Žhavé výstřely ale rozhodně nejsou jen kopií 50:50 obalenou jen o parodické epizodky. Krom Top Gunu se navíc neodejdou bez něčeho mezi zesměšněním a poctou Tanec s vlky, Rocky či Jih proti severu. A zároveň platí, že fandu Top Gunu nutně nemusí Žhavé výstřely rozzuřit, což je také ve finále příznak té nejlepší možné parodie, protože je hodně snadné, aby Žhavé výstřely sedli někomu kdo má z průlomové role Toma Cruise z roku 1986 vyloženou prdel ale pokud Žhavé výstřely sednou i fandům Maverickových letohrátek je to prostě úspěch po všech stránkách. Žhavé výstřely jsou prostě a jednoduše zábavnou parodií, která má za sebou položeno několik vyloženě vtipných pasáží, které snadno rozemelou bránici a ve finále je divákovi prostě líto, že takovéto parodie už dnes nevznikají. Ne, všechny vtipy Žhavých výstřelů nejsou automaticky geniální a třeba u mně rozhodně neplatí, že bych měl záchvaty smíchy z každého libovolného gagu. To je ale kouzlo téhle parodie, protože jakmile se vám jeden gag nelíbí, může v pohodě nastoupit klidně další várka těch opravdu vtipných. Stěžovat si u Žhavých výstřelů jakožto parodie na vyloženě přehnané věci je prostě nesmysl, od parodií totiž hledáme snad vše, jen ne zákony logiky, fyziky či něčeho jiného. Jakmile si tohle divák na samotném začátku uvědomí čeká ho prostě 80 minut zábavy. A to doslova, protože tenhle film nepřestane být vtipný ani během svých závěrečných titulků kdy vám dokonce naservíruje několik receptů. A to je prostě film za všechny prachy! Abrahams měl naštěstí štěstí u castingu- Charlie Sheen tou dobou osvědčený už Četou nebo Wall Street se tu přesně trefil do komediální polohy a zapsal se díky roli Toppera Harleye do historie komediálních protagonistů. Lloyd Bridges jako šílený admirál Benson je poté jasně nejvtipnější postavou filmu, jehož gagy u kterých budete váhat jestli ho takto poznamenala válka nebo je prostě debil jsou prostě boží. Cary Elwes tu jako Hot Shots verze Icemana Kent Gregory v rámci možností taky zazáří co to jde a potěší, že mezi ním a Harleyem skutečně funguje jakési napětí. Ramanda v podání Valerie Golino má sice podivný přízvuk, na ten jde ale snadno si zvyknout a její hříšná (!!!!) noc s Harleyem se může ucházet o prestižní pozici v kategorii nejvášnivějších filmových scén všech dob. William O´Leary a Jon Cryer se tu taky slušně mihnou a celkem slušně tu funguje i Kevin Dunn, jehož charakter je ale možná bohužel až příliš černobílý a ve finále dost možná i charakterně nevěrohodný. Na tohle si ale můžeme stěžovat všude jinde, jen ne u parodií. Žhavým výstřelům tak jde ve finále odpustit všechno. Záběry použité odjinud, občasnou až přepálenost gagů a někdy i nějaké ty charakterní kiksy. Ale je to pořád jeden z těch nejlepších možných zástupců subžánru parodie a právě u parodií se musí tak trochu přimhuřovat oko. Pravděpodobně kvůli tomu nikdy nepůjdu u Žhavého výstřelu nebo jeho mimochodem taky super pokračování (to si pro změnu dělá prču z Ramba a je ve finále dost možná i o ždibec zábavnější) na plný počet v hodnocení, vždy ten film ale budu cenit a vždy budu rád když se u něj budu moc pobavit. A projekce v sále mě přesvědčila o tom proč je tak super, že kina napořád fungují a snad ještě daleko fungovat budou. Ostatní lidé v sále vám totiž mohou vadit vším možným, ten společný zážitek sdílený hlasitým společným smíchem či hlasitým potleskem vám ale prostě nikdo nenahradí. Ani libovolná sebelepší streamovací služba..... (09.06.2020) (méně) (více)