Manželé a manželky

"Život nenapodobňuje umenie, ale špatnú televíziu". Mikroskopické nakuknutie ba i uvažovanie nad manželským labyrintom vzostupov a pádov, ktoré sa týka Vás (milý rodičia) a (dúfam že nie) čoskoro aj nás (milá mládež). Horúce ako vriaca voda z kanvice, chutné ako cukrová vata z jarmoku. Premiešať, pretrepať alebo pospájať? Pomôže to? Veru, to asi nikto nikdy nezistí... (08.02.2010)

W. Allen so svojim typickým humorom dokáže plávať vo vodách vzťahových problémov medzi partnerskými dvojicami ako ryba vo vode. V tomto prípade mi však forma snímku sadla menej, nebola zlá, ale nebavila ma tak ako ostatné Allenove filmy. Možno to bolo tými častými dokumentárnymi vsuvkami, neviem. Ale aj napriek tomu film hodnotím pomerne vysoko, pretože obsah, ten je naozaj brilantný. 75/100 (18.08.2015)

Časem se chci podívat na všechny Woodyho snímky. Už jsem jich sice viděla hodně, ale on chrlí jeden film za druhým a já mám ještě nějaké mezery. Dneska jsem jednu zalepila Manžely a manželkami. Jeho vztahová dramata mám ráda, protože on fakt umí! Dialogy jsou naprosto skvělé. Tady se mi navíc líbilo, že to opravdu působí, jako by film byl podle režisérova života (společné rysy apod.). A já věřím, že z části i je, je to taková jeho osobní zpověď. Na Miu Farrow si pořád nějak zvykám, jeho předchozí famme fatale - Diane Keaton - je totiž moje oblíbená herečka a ve Woddyho filmech ji vidím radši než Miu. Zato herečka, která hrála postavu Sally, byla naprosto skvělá. Woody opět dokázal, že má nesmírný talent, tohle bych řadila rozhodně k tomu lepšímu, co vyprodukoval. (17.06.2013)

Woody Allen tentokrát intenzivně zkoumá instituci manželství a problémy s tím související. Bohužel se v tom nenápaditě motá pořád dokola. Opakuje to, co jsme u něj viděli tolikrát předtím už od dob Annie Hall, ale tentokrát bez jakékoliv jiskry nebo oživení a (až na pár téměř nepostřehnutelných výjimek) dokonce bez vtipu. Jeho obvyklé charisma a přesvědčivost jsou skoro na nule. "To je všechno? Můžu už jít?" ptá se Woody na závěr (nejspíš svého psychoterapeuta). Jako by v té chvíli mluvil z duše znuděnému divákovi: To je všechno, Woody? Všechno cos nám chtěl tentokrát říct? Hmm... Tak jo. (08.09.2006)

„Některé věci prostě vyřešit nemůžete a musíte se s nimi naučit žít. Vytvoříte si pokličku a tou je přikryjete.“ Místy úsměvná, ale jinak dosti realistická, hořká a mírně depresivní sonda do fungování vztahů mezi mužem a ženou, která zároveň sype z rukávu jedno životní moudro za druhým, ale dělá to docela zábavným, nikoli otravným způsobem. Je vám u ní trapně za postavy v rozpačitých situacích, cítíte se jako byste tam byli s nimi, na čemž má lví podíl kamera napomáhající k autenticitě. A není vůbec těžké najít ve filmu sami sebe nebo něco, co jste osobně prožili/zažíváte. Promluvy dalších zainteresovaných postav, které popisují ty hlavní (jakoby psychoanalytikovi), pomáhají divákovi utvořit si o nich lepší obrázek, teorie o ježcích a liškách je zase vtipná stejně jako k zamyšlení. Akorát jsem nechápal, proč byli všichni tolik odvázaní z postavy Sally, která mi byla krajně nesympatická. Když si nicméně přičtu trefný závěr, hodnotím silnými 4* a rád bych si film pustil zase za několik let, věřím, že se mi dostane pod kůži ještě víc. „Moje manželství bylo mrtvé. Už léta. Nevím proč…ano, vím. Druhý zákon termodynamiky. Dřív nebo později se všechno podělá. Moje parafráze.“ (01.09.2014)