Manželé a manželky

Hodně syrová a realistická studie mezilidských vztahů. Ale abych řekl pravdu Allena mám radši v té komičtější poloze. V Manželích a manželkách se opět dočkáme pro Allena typických vyprávěcích prostředků jako přímé zpovědi postav na kameru a dlouhých neuvěřitelně ukecaných konverzačních scény a ty mám u jeho filmů opravdu rád. (10.05.2004)

Když se řekne „newyorský intelektuál“, není to intelektuál ledajaký. Za poslední půlstoletí pravděpodobně žádná duchovní elita neovlivnila tvář současného světa tak zásadně, jako ta z východního pobřeží Spojených států. Právě tam se rodí valná část názorů a postojů, které jsou pak skrze média šířeny do celého světa a stávají se civilizačním vzorem. --- Woody Allen je významným mluvčím tohoto proudu. Mnohé jeho filmy jsou vlastně stejné a monotematické. Zobrazuje sexuální vztahy newyorských (vzácně i jiných) intelektuálů, jeho příběhy jsou vždy (psycho)analytické, dialogy vtipné, postřehy trefné (i když občas dost na efekt), místy sarkastické. Všimněme si, že vždy jde o sex, ale nikdy nejsou vidět žádné děti. --- Pokaždé, když mne Allen takto osloví, nemohu se ubránit otázce: Dobrá, chytré, vtipné, ale co s tím? Má to být jenom inteligentní sranda? To snad ne, to by šlo sotva dohromady s Allenovým statutem významného umělce a intelektuála. --- Myslím, že Allen nám opravdu chce něco důležitého říct, koneckonců, co je důležitější než sexualita? Ale pochybuji, že chce říct zrovna to, co slyším já. Totiž že ten jeho svět a jeho vztahy jsou chronicky nefunkční, doslova sterilní. Na pohřbech jeho postav se bude hodně a kultivovaně řečnit o jejich zásluhách, ale sotva se najde někdo, kdo je bude lidsky postrádat a oplakávat. --- Ještě jeden postřeh: všiml jsem si, že mnoho komentátorů upozorňuje, že tento Allenův opus není komedií, ale ryzím dramatem. Možná se mýlím, ale mám dojem, že tak soudí převážně ti, kteří dlouholeté manželství a jeho krize dosud nezažili. V reále je to daleko drsnější, tohle je jen taková úsměvná pohoda. Nevěříte-li, zeptejte se svého psychoanalytika. Nebo ještě lépe - advokáta. (14.01.2011)

„Využíváš sex k vyjádření všech emocí kromě lásky.“ Woody mohl (jako u většiny svých filmů) sebevíc zdůrazňovat, že nejde o reflexi jeho životních peripetií, distributor stejně využil všeobecného rozruchu okolo režisérova rozvodu s Miou Farrow, lehce naznačil obsažení dané situace ve filmu a na americké poměry velmi artové drama nasadil premiérově do neuvěřitelných 865 kin (u Allenových filmů to běžně bývá okolo 10). Slušné zisky dosvědčují spíše vnímání filmu coby doplňku k bulvárním zprávám než náhle probuzený zájem masového publika. Ať už kopíroval film realitu či vice versa, autenticitu Manželům a manželkám upřít nelze. Syrovost je z velké části dána roztěkanou formou, protlačující do popředí paradoxně obsah. Moc se mi líbilo napsání a zahrání postav stylem, kdy jsem dopředu dokázal odhadnout jejich pravděpodobné rozhodnutí. Tuhle jistotu (a s ní související hodnověrnost) u novějších allenovek postrádám. Scénář v souladu s vnější nehezkostí nešetří ostřejším výrazivem, ale vulgarity nikdy nejsou používány samoúčelně. Allen si tedy i v případě tématu, k němuž by teoreticky mohl pociťovat (nej)osobnější vztah, zachovává zdravý intelektuální odstup a společně s námi sleduje hrdiny jako aktéry nějaké zvláštní reality show, kteří mají na rozdíl od jiných manželských dvojic možnost povykládat o svých vnitřních pocitech do kamery. Za pár let, až manželské hádky a rozvody zažiji na vlastní kůži (ne, že bych po tom bažil), nejspíš s hořkostí další hvězdičku přidám. 85% Zajímavé komentáře: kleopatra, novoten, rawen (14.03.2009)

Woody Allen je bystrý pozorovatel lidských vztahů a rozpitvávat partnerské svazky je jeden z jeho nejoblíbenějších filmových motivů. Manželé a manželky se dají považovat za jakousi učebnici manželského, resp. partnerského, života, za jakousi filmovou obdobu populárních knih našeho dr. Plzáka. Najdeme tam všechny základní typy manželských problémů, krizí a jejich možných východisek. Tenhle snímek patří ke komerčně nejúspěšnějším pracím Woodyho Allena, protože v téže době se rozpadl jeho dlouholetý svazek s herečkou Miou Farrow a rozpadl se mimochodem opravdu divoce za škodolibé asistence bulvárních médií. Divácká obec i kritici měli tendenci nahlížet na tenhle film jako na rodinou realitu Woodyho Allena. Film je tradičně pečlivě obsazený a skvěle odehraný, ale oproti ranným Allenovým pracím mi přijde méně zábavný. Je to opravdu spíš výborně natočená příručka než film, který by mě emočně dostal tak jako třeba Hana a její sestry. Mia Farrow tady má zajímavou roli na první pohled křehké submisivní ženy, která ale dokáže nenápadně manipulovat se svým okolím a ve skutečnosti vychází jako nejméně sympatická postava z té šestice nešťastníků, na jejichž počínání shlíží Allen zhůry. Celkový dojem: 65 %. (02.06.2011)

Na Allena poměrně vážný a hořký snímek, který de facto kopíruje Bergmanovy Scény z manželského života (co do formy), ale pohled na manželství je čistě Allenův. Allen si velice zřejmě ujasňuje a uceluje svůj názor na partnerské vztahy a manželství (v době vzniku filmu už měl určitě zkušeností až nad hlavu), ženatý byl třikrát, jeho manželku hraje jeho (v té době už bývalá?) partnerka Mia Farrow, jejíž dceru si pár let nato vzal. Vyznění je trpké a realistické, nečekejte Woodyho obvyklou ironickou nadsázku, na dojmu ze snímku to ovšem nic neubírá, vše působí realisticky, herecké výkony jsou samozřejmé - celý snímek je mnohem více psychologickou sondou než komedií/dramatem - jak je to zařazeno tady. Romantické duše možná zapláčou, ale ani ony by neměly zavírat oči - třebas se jim něco z toho co uvidí jednou bude hodit :-) 8/10 (13.04.2008)