Manželé a manželky

Po slabých 80. letech s otravnou Farrowovou se Allen probral a natočil výborný psychologický snímek o vztazích - skvěle napsané a zahrané postavy (obzvlášť Judy Davis exceluje i ta Farrowová do mozaiky zapadá), z řady scén mě fakt mrazilo. "Dokumentární" styl kamery k filmu perfektně sedne a i po letech je to svěží záležitost. Pro mě určitě jeden z nejlepších filmů Allena, úplně odlišný od všeho, co do té doby natočil. (15.06.2015)

Zapracováním oněch pro dokumenty typických mluvících hlav a nediegetického vypravěče do příběhu Allen dokázal zrychlit a zpřehlednit vyprávění, ale také se mohl naplno ponořit do hlav svých hrdinů a poskytnout tak komplexní pohled na životy dvou "obyčejných" párů ve středním věku. Postup, který bych jinde považoval za nefunkční berličku, zde bezchybně slouží příběhu. Výborně dopadlo i pro mě nezvyklé obsazení - Sydney Pollack je stejně dobrým hercem jako režisérem, z Judy Davis znechucení přímo čiší a Liam Neeson s Juliette Lewis mě zaujmou vždy a všem. Opravdu působivá studie rozkladu a vývoje vztahů v podání člověka nejpovolnějšího. (10.04.2012)

A: Musíme vám něco říct B: (Woody Allen): Co? Co? tak už povídejte A:Jack a já se rozcházíme B: Aha, Chápu. Ale nic vážného, ne? ----- Standardní komentář si odpustím, omílal bych již řečené a místo toho nahodím ještě jeden bonmot: "Nebo byla teorie permanentní partnerské touhy mýtus, jako třeba společný orgasmus? Rifkin a jeho žena ho zažili jen jednou, v okamžiku, kdy je soudce rozvedl." (08.08.2007)

Můj v pořadí patnáctý film, který jsem od Allena viděl, z toho desátý s nejvyšším hodnocením. A stejně mě Mistr dokáže znovu překvapit, až z toho neumím přestat žasnout. Vždyť s tolika zkušenostmi s jeho nešikovným nimralstvím ve vztazích bych ho měl mít přečteného se vším všudy, ale přesto nedokážu odolat. I přes správně navádějící název filmu jsem nečekal, že na mě vybalí studii manželských vztahů v pravém slova smyslu, silně kousavou, s dostatkem objektivity, ale zase bez přehnaně chladného nadhledu - a že v ní vyjádří myšlenky, na které se snadněji dívá než o nich po závěrečných titulcích mluví. Občas navíc přihodí trochu nepostradatelného humoru, tentokrát se silně hořkou příchutí (nejvíc ho ve svých horoskopických hláškách pobrala jednodušší Sam). A jako kdyby to nestačilo, dokáže divákovi připravit i hřejivou atmosféru, to při srdečných promluvách s nadanou studentkou (civilním způsobem krásná Juliette Lewis). Už x-tý film, u kterého říkám, že patří k režisérově úplné špičce. A zdaleka ne poslední. Silvestrovská projekce 2006 (31.12.2006)

Woody Allen tentokrát intenzivně zkoumá instituci manželství a problémy s tím související. Bohužel se v tom nenápaditě motá pořád dokola. Opakuje to, co jsme u něj viděli tolikrát předtím už od dob Annie Hall, ale tentokrát bez jakékoliv jiskry nebo oživení a (až na pár téměř nepostřehnutelných výjimek) dokonce bez vtipu. Jeho obvyklé charisma a přesvědčivost jsou skoro na nule. "To je všechno? Můžu už jít?" ptá se Woody na závěr (nejspíš svého psychoterapeuta). Jako by v té chvíli mluvil z duše znuděnému divákovi: To je všechno, Woody? Všechno cos nám chtěl tentokrát říct? Hmm... Tak jo. (08.09.2006)