Manželé a manželky

Hodnotím vysoko, ale nedoporučil bych Manžele a manželky někomu, kdo se s Allenem teprve seznamuje. Mohl by si udělat zkreslený obrázek a ten by ho odradil od dalších Woodyho opusů. Není to totiž komedie, ale skoro ani jedna z těch bergmanovštin. Je ještě tísnivější. Dva starší páry si uvědomují, že už jim život mnoho nenabízí, a tak začnou panikařit jako hejno slepic. Muži volí obvyklou regenerační kúru - výměnu partnerek za mladší, ženy mutují v bezcharakterní uvřískané bestie, které chrlí oheň. Z obou stran se mi zvedal žaludek. Manželé a manželky jsou vztahový horror, demaskující instituci manželství jako doživotní žalář. Krásně to vyjádřil básník Viktor Dyk: "Viděl jsem, co lidé láskou zvou - smrtelný zápas egoismů dvou. Buď mým, buď mou." 80% (26.02.2007)

Hodně syrová a realistická studie mezilidských vztahů. Ale abych řekl pravdu Allena mám radši v té komičtější poloze. V Manželích a manželkách se opět dočkáme pro Allena typických vyprávěcích prostředků jako přímé zpovědi postav na kameru a dlouhých neuvěřitelně ukecaných konverzačních scény a ty mám u jeho filmů opravdu rád. (10.05.2004)

Drsně působící film, kde už se neobjeví smířlivý happyend jako v Haně nebo katarze jako ve Zločinech a poklescích... zde zůstává konec neuzavřený, nevyřešený... postavy jsou všechny neurotické, bilance jejich vztahů vyznívá jako katastrofa, herecký výkony jsou skvělé, cinema verite style sedí. Je to jeden z Woodyho nej filmů...opět nelze souhlasit s názorem uživatele GodComplex, který je completely mistaken v názoru na Allenovy filmy, přesto je zajímavý si je přečíst.... že Allen točí filmy přes kopírák? že umělci stačí natočit jeden film na jedno téma a pohne se dál? a neni to právě tak, že real artist dělá celej život jeden film, jen pokaždý trochu jinak? vedle Woodyho lze vyjmenovat každého významnějšího autora a uvědomit si, že každý z nich se celý život zabývá jednim tématem v mnoha variacích. Allenovým životním tématem jsou vztahy. Když si ale člověk přečtě komentáře zmíněného člověka, zjistí, že tento člověk nemá rád vztahy ve filmech, tudíž nemůže ani mít rád valnou většinu Allenových filmů, neboť ty jsou především o vztazích a speciálně nemůže mít rád tento, kde nic jiného nenajde. Znamená to ale, že je to špatný film jen proto, že řeší vztahy? Už otázka je absurdní, natož na ní odpovídat... (01.12.2006)

Jenom tady Woody Allen překročil svůj velký vzor - Ingmara Bergmana. Ovšem o stovky kilometrů.. Zatímco Bergman je ve svých dílech intelektuálně chladný, Allen dokázal do jednotlivých scén dostat nesmírné emoce. Ať už úvodní scéna s oznámením rozchodu, návštěva v noci u bývalé manželky, myšlení frigidní ženy... Všechna ta těkavost kamery a promluvy u psychoterapeuta dokázaly banální téma o lidech, snažících se alespoň ještě jednou prožít to hezké z mládí, snažící se rychle a bezmyšlenkovitě něco změnit, takže zákonitě končí u toho samého, s čím začali, přetavit do emocionální jízdy. Tento film taky ukončuje Allenovo optimismus co se týče žen (osmdesátá léta s Miou Farrow), a začíná jeho skeptický pohled na svět. Pasivně-agresivní ženy... (01.09.2012)

"Spomienky sú len spomienky. Ozveny minulosti. Vytrhnuté okamihy, ktoré nerozprávajú celý príbeh." Pre mňa mimoriadne výstižná a vyzretá vzťahovka, ktorú by mali rôzni ľudia vidieť v rôznych obdobiach svojho života. Allen tu už nie je v citoch tvrdohlavý, prijíma, čo ho stretne a necháva to do veľkej miery robiť aj ostatné postavy. Civilné spracovanie, roztrasená kamera (aj keď tá sa časom ustáli, akoby sa snažila stupňujúcou sebaistotou korešpondovať s rozbiehajúcim sa príbehom) a rozhovory kohosi za kamerou s postavami, v podobe dokumentaristicky ladeného interview, môžu divákov, ktorí nie sú skalnými fanúšikmi tohto cholerického Newyorčana, do istej miery odradiť, ale tých ostatných tieto prvky len utvrdia v Allenovom hlbokom vzťahu a prepojení s postavami. Nakoniec môžem ešte skonštatovať, ako dokonale bola ústredná štvorica obsadená. A potom už len zatlieskať postojačky, aj keď si nie som veľmi istý, či to má Woody rád... (11.06.2013)