Špatný syn

Viem, ze Patrick Dewaere bol talentovany herec, sympatak a Ramzeszial sa zabil, tuna sa snazi postavit sa na vlastne nohy, ale ziskal tak akurat konflikt s otcom, lebo chce vediet neprijemne skutocnosti ......Na Sautetove filmy v 80. rokoch uz aj samotni Francuzi srali, jak pise oficialny zivotopis .....dalsia nechut Sauteta tocit filmy prisla so smrtou Romy Schneider /tusim 1982/ a dalsia rana prisla pre Sauteta - smrt Lina Venturu, pricom ani jeden tu nehral . 75 % (16.07.2019)

Nezdárný synek aneb synovská a otcovská láska. Syn se vrací k rodině, kterou kromě něj už tvoří jen jeho otec. Kde byl je jedno,  jasné ale je, že se tam mnohému naučil. Mezi něj a otce vstupují dva druhy žen. Nejdříve matka, potažmo manželka, které oba - jak se říká - pomohli do hrobu. A pak milenky, které je od sebe vzdalují. Nakonec se ukáže, že "špatný (mauvais)" syn, je přece jen "dobrý syn", přestože jsme celý film o tom pochybovali a báli se, že tomu tak není a nebude. S touto ikuzí se pojí (jak už je také jinde naznačeno) i herecké mistovství Patricka Dewaere. (19.10.2022)

Claude Sautet se ve svých „dramatech ze života“ nesnaží cíleně dojímat, útočit na city, protkávat příběh laciným humorem ani čímkoliv šokovat. Jeho postavy žijí svým prostým životem, v jistém konfliktu se sebou nebo ve vztahu k jiným a v podání vždy pečlivě vybraných herců je nechává rozehrát kus velkého malého příběhu, kus silných pocitů obyčejných lidí ocitavších se na svých životních křižovatkách. Divák lačnivý po akci a strhujících zvratech bude zřejmě zklamán a unuděn. Naopak ti, co se ponoříme do nitra mladého muže čerstvě navrátilého z vězení, marně hledajícího opětovnou pevnou oporu v otci, jenž má v sobě rovněž nevyrovnané svědomí, prožíváme s hlavní postavou emocionálně vyčerpávějící hlubokou katarzi a ještě nám dlouho zůstane v paměti ten poslední záběr, přestože závěr zůstal značně otevřený. Patrick Dewaere by si zasluhoval klidně ocenění in memorian, tento film na jeho výkonu (spolu se scénářem) přímo stojí jako pevná skála a nikoliv marně jsou zde často dlouhé komorní scény čistě beze slova, kde Dewaere hraje a vyjádřuje pocity své postavy pouhými výrazy tváře a očima. Neméně skvěle mu sekunduje Yves Robert v roli nevyrovnaného otce. Filmové drama, na jaké se nezapomíná... 95% (29.12.2020)

Un mauvais fils je realistickou a do istej miery civilnou drámou s prepracovanými postavami, ktorá zobrazuje niekoľko scén zo života Bruna, abstinujúceho narkomana a bývalého dílera, odohrávajúcich sa po jeho prepustení z väzenia. Sautet drží emócie po celý čas pod povrchom a odkrýva ich v ten pravý okamih bez vyvolania pocitu prehnanej sentimentality, či prílišnej tragickosti. K narácií pristupuje triezvo, postavy nie sú idealizované, majú svoje slabosti. Je očakávateľné, že problémy, na ktoré Bruno naráža po prepustení z väzenia (vzťah s otcom, nezamestnanosť, či pocit odcudzenia a túžby po opätovnom včlenení sa do spoločnosti) budú pre neho zdrojom pokušenia a zámienkou k opätovnému užívaniu heroínu. Práve v týchto scénach sa ukazuje majstrovstvo Sautetovho scenára. Keď Bruno pokušeniu odoláva, je vykreslený ako racionálny bez akéhokoľvek akcentu na silu vôle či dojmu napraveného hriešnika, ktorý by pôsobil idealizovane. Na druhú stranu, keď pokušeniu podľahne, je zobrazený bez prílišného defetizmu a tragickosti. Je opäť racionálny, svoje konanie vie odôvodniť a uvedomuje si vlastné slabosti. Un mauvais fils je filmom, v ktorom sa nevyskytuje ani jedna zbytočná scéna. Všetky, aj tie bez dialógov, majú presne stanované svoje miesto v deji a približujú diváka k postavám. Finálnu scénu som vnímal ako veľmi optimistickú, vyjadrujúcu Brunovu túžbu po zmene, ako aj jeho odhodlanie už viac neutekať pred sebou samým. (23.06.2024)

Nevyvedený syn Bruno (Patrick Dewaere) strávil kvůli obchodu s drogami pět let v americkém vězení a další rok odvykací kúrou, načež se vrátil ke svému otci do Paříže. Jen málo se dozví o okolnostech, za nichž přišla před dvěma lety o život jeho matka, a vztah s otcem eskaluje v otevřený střet... Patrick Dewaere dva roky před sebevraždou - a stále stejné extrovertní herectví. Film o navždy se opakujících Sautetových tématech - problémy lásky i obyčejných lidských setkání. (14.07.2005)