Dellamorte Dellamore

Dellamorte Dellamore je jedním z těch hororů, co si dokázal za ty roky, co spatřil světlo světa, okolo sebe vypěstovat onu auru kultu, ani nevím proč jsem s jeho projekcí tak dlouho váhal. Teď jsem na něj teda konečně koukl a... přišlo menší zklamání, mno. Velký plus ale určitě za to, jakým stylem se tu přistoupilo k zombie filmu (i když tohle nakonec zase až tak zombie film vlastně není, přestože je to tu zombík za každým druhým náhrobním kamenem :-), taktéž plus za prostředí (ten hřbitov byl fajný) a taky za jakous takous poetiku- dekadentní, zvrácenou a tak. (15.12.2014)

Môžem priznať, že od filmu som nečakal veľa, no ostal som milo prekvapený. Od začiatku si vás neudržuje len atmosféra či jednoduchý (no za to veľmi dobre prepracovaný) nápad, ale aj postavy včetne ústrednej dvojice - zabijak živých mŕtvych, "inžinier" Francesco Dellamorte a jeho spolupracovník, prežraný "roztomilý" Gnaghi, ktorí sú zahraní excelentne a obľúbite si ich hneď. Film doprevádza aj kvalitný čierny humor, satira alebo trochu tej psychológie, romantiky a drámy, takže každý si tu niečo nájde. Nečakajte od toho splatter a lá Braindead , ten je úplne inde. (30.01.2018)

Nebudu tu házet machra. Film jsem plně pochopil, až po přečtení kometnáře "Shadwella", přičemž jsem mohl konečně vstřebat všechny ty narážky a kvality filmu. Jenže to je jaksi primární chyba tohodle snímku, že je až příliš uzavřený do sebe, rozkouskován na mozaiky představ a pocitů. Rozhodně bych do popisu filmu přidal charakteristiku "psychologický"....70% (08.12.2009)

Ufffff, tak tohle je fakt úlet. Skvělá kamera, úchvatné in/exteriéry (hřbitov je snově pohádkovej), perlivé dialogy ("Nedělejte to, vždyť mě jenom jí. Může si mě jíst jak se mu jen bude chtít!", "Mě nebudeš nic říkat, já jsem starosta! - prásk - "Ex" atd.), skvělý Rupert Everet a jeho pomocník a k tomu všemu trochu dost ujetý příběh u něhož stále při každé nové scéně přemýšlíte - to je jako fakt, nebo se mu to zdá???? Ač je tu zombíků možná víc než v kdejakém zombie masakru a Everet je tady eliminuje hlava nehlava vším, co je po ruce (pistole, kovový kříž, lopata, krumpáč), horor to není, na komedii je to zase místy až moc ujeté a občas přemýšlivé (intelektuální), takže mi z toho vychází hodně, hodně, hodně drsná černá dramatická komedie. (19.01.2009)

Musí se nechat, že Dellamorte Dellamore je nesmírně chytrý a propracovaný co do scénáře a všemožných metafor, pročež z tohoto důvodu vemte za vděk následující (-spoilerovou-) interpretaci: Celý příběh se odehrává v hlavě Franca, inženýra, který je v kómatu poté, co zabil několik lidí - vlastní rodinu, klienty děvky, která neopětovala jeho lásku apod. Jeho temnou stránku představuje Francesco, zatímco tu dobrou Gnaghi. Gnaghi dokonce dovede zkompletovat „skull puzzle“, jakousi metaforu smrti. Tím dává najevo, že smrti rozumí a nebojí se jí. Také proto si jako jediný dokáže udržet vztah s hlavou zombie holčičky. Zombíci vylézající z hrobu symbolizují Francovy vnitřní démony, pocit viny, přičemž Ona-děvka (celkem šukézní Anna Falchi) je z nich nejhorší. Tunel na konci není nic jiného než tunel smrti, který člověk spatří, když umírá (vědci ovšem už dávno zjistili, že tunel vytváří bio-chemické reakce v mozku, kterými reaguje na umírání těla, čili žádná metafyzika za tím není, ale to je vedlejší). Tunel ale končí, cesta nenásleduje. Zdá se, že smrt kamsi zmizela. Francesco tedy nabíjí dvěma náboji zbraň. Jenže vítězí dobrá stránka, Gnaghi zbraň zahodí, jejich role se prohazují. Franco konečně vyhání démony a v klidu umírá. (14.06.2008)