Most u Remagenu

Most pri Remagene je presne ten typ vojnového filmu, ktorý mi najviac sedí. Priamočiary, akčný, veľké činy namiesto veľkých slov. Úvod, ktorý vyzerá ako prechádzka ružovým sadom, skoro strieda vojnové peklo. Zaujívamosťou je charakter postavy Roberta Vaugna (notoricky to známeho zbabelca zo Siedmych statočných) Jeho zásadový, mierne fanatický nemecký dôstojník bojujúci až do samého konca je úplným opakom jeho pištolníka. (13.01.2005)

Dost nudny vojnovy film. Zapletka je jednoducha. Bojovat o most. Z postav si po skonceni filmu pamätam 2 na americkej strane a jednu na nemeckej. Zvysok totalne nevyrazny. A bojove sceny? Su velkolepe. Vyprava je pôsobiva. Evidentne to stalo kopu penazi, ale na mna pôsobia dost stereotypne. Neustale tam nieco vybuchovalo a uz po chvili som sa nudil. Trochu ma stvala aj neustale poletujuca kamera, ktora sa z velkej vysky znasala na zem. Pôsobilo to divne. Brutalita uplne absentuje. Vojaci sa po zasahu len tak hodia na zem. Niektori skôr len lahnu, aby si neublizili. Jak tak citam zaujimavosti zo zakulisia, tak okolnosti vzniku fimu su pôsobivejsie ako film samotny. 4/10. (13.08.2016)

Přiznám se, že na film jsem se podíval až potom, co jsem se vrátil z Davle, kde jsem most u domnělého Remagenu viděl na vlastní oči. Natočeno je bezesporu dobře, zajímavě a na tehdejší dobu dost akčně. Americký patriotismus samozřejmě nesmí chybět, ale více mě pálí skutečnost, že americké producenty během natáčení spíše trápila skutečnost, aby film dotočili, než fakt, že naše země je okupovaná. (21.03.2018)

Velkoryse natočený válečný film o zmatcích i nesmyslnosti války. Evokuje i atmosféru Pražského jara právě tím, že byl natáčen u nás; v předcházejících letech by šlo o cosi nepředstavitelného (finančně hladová normalizace teprve měla nastoupit a dnes zapomenutý pojem devizového cizince byl takříkajíc v záběhu). Tragédie nesmyslných smrtí (v Německu dezertéři z vokssturmu-lidobrany nebo branné moci-wehrmachtu byli omilostněni až před několika lety; do té doby měli být bez nároku na invalidní důchody oni, zatímco jejich vdovy či sirotci zase bez možnosti pobírat za ně v případě smrti příslušné sociální dávky; u válečných zločinců tomu často bylo jinak). Poznání, že válka je stejně krutá a nemilosrdná jak na svém počátku, tak ve fázi svého vyhasínání, je deprimující. Stejně tak jako pohled na mrtvoly dětských vrahů v nacistických uniformách. Pohled z obou stran tento tísnivý nečernobílý dojem jen dále umocňuje. Přítomnost amerického filmařského štábu měla pro nás i jednu aktuálně hořkou příchuť: jejich vozidla posloužila ruským lhářům z Pravdy, agentury ANP a dalším jako důkaz o údajné přítomnosti západních armád na našem území. Nepřímo a nechtěně se tak spolupodílela na srpnových událostech druhé okupace. Film je nevšední nejen kvalitou svého zpracování, tehdy snad poprvé přibližující válečné události opravdu bez příkras z blízka, ale i těmi dnes čtyřicet let starými událostmi svého nedobrovolného kontextu. I v tomto případě nevšední znamená po čertech dobrý. (11.10.2008)

Ve spoustě ohledech je tenhle komornější přístup k násilnickým scénám (žádné stopy po kulkách, po výbuchu jsou všichni v jednom kuse) lepší, poskytuje nám oddych od těch identických, válečných filmů, kterým by se, pokud by se neobjevil alespoň jeden záběr na utrhnutou nohu či americkou vlajku, pomalu ani tak nedalo říkat. Dostane se nám lehce průměrných výkonů, leda Robert Vaugh je na tom coby záporák o něco lépe. Pěkná hudba, která nikdy nesmí chybět, jinak si snímek koleduje o problém, spolu s povedenou kamerou a jednotlivými, detailními záběry na různé přestřelky a výbuchy granátů, z Mostu u Remagenu dělá výjimečné dílo. Rozhodně i dnes ohromí svou realističností. 80%. (29.01.2012)