Vzkaz v láhvi

Ano, nejvýstižněji zde "pasuje" slovo RUTINA a to ve smyslu, že se vesměs a po 1999krát potvrzuje...prožitá dětská traumata prolínající se do dospělosti a ne každému stačí tehdejší pomsta, jejíž přesah se tímto automaticky dostává do hrůzostrašné a morbidní patologie...Proto celkově slabší 3,5, ale s radostí přihodím za skvělé zúčtování Assada v závěru...tady nejde než souhlasit, fandit a hluboce si oddychnout! (15.09.2016)

"Proč si nás ta láhev našla, Carle?" Abyste mě společně pobavili. Assade. A chvílemi vám to i šlo - tedy v rámci možností severského dramatu o unášených a zabíjených dětech. To téma samo osobně mi nepřipadá příliš zábavné, ale křivohubý Carl s kodaňanem Assadem mě bavili svými debatami o víře, spoléháním se na Boha při křížení cesty vlaku a samozřejmě poznámkami o tom, že kouření a homosexualita jsou zlozvyky. Bylo to zkrátka dramatické, ale občas se u toho dalo zasmát a to mám rád. Heli, Bravo, Whiskey, končím. (23.02.2017)

Záporák skutečně vypadá jak Edwart Norton :D scéna s rychlíkem nabízí mnoho adrenalinu, Lie Kaas je každým dílem lepší, jak dokáže svojí postavu procítit, Carl je už pro mě pojem, to však neznamená, že by Assad byl nevýraznej. Konec opravdu napínavej a u každýho dílu jsem se bál, že to špatně skončí. Vizuál je prvotřídní a atmosféra by se dala krájet. Celá trilogie byla fantastická a budu doufat v další díl. (02.04.2017)

Nikolaj Lie Kaas je králem deprese. Filmová adaptace třetího dílu knižní kriminální série (zatím je prý šest dílů, nevím, nečetl jsem) dánského spisovatele Jussiho Adler-Olsena se vrací s kriminálním oddělením Q, nevyřešeními případy, permanentně nabroušeným detektivem Carlem Mørckem i jeho muslimským kolegou Assadem. Máme tady unesené děti, jejichž zmizení nikdo nehlásí, máme tady vzkaz v láhvi, který roky čekal na svého nálezce. A máme tady protřelé hovado, které za tím vším stojí a které si své oběti vybírá v prostředí silné víry. Náboženský motiv je ve snímku hodně patrný, ale ne vždy se s ním umně pracuje (narážky na kolegovu víru), důvody, proč sériový vrah páchá zlo, pak najdeme znovu na velmi očekávaném místě, v závěru si navíc už tvůrci mírně pomáhají umělými popostrčeními v ději. Atmosféra je slušná, ale zdaleka nedosahuje kvalit některých slavnějších (zaoceánských) kolegů. To si musíme přiznat. (18.07.2016)

Ač na severských detektivkách nijak zvlášť neujíždím (a to ani knižních, ani filmových), musím uznat, že Vzkaz v láhvi měl něco do sebe. Ať už to byl přímořský vzduch, větrné elektrárny, řepková pole nebo nemocnice s rozsáhlým parkingem. Chvílemi jsem ale měla pocit, že se režisér v tom prostředí realizuje, neb někdy ty záběry byly zbytečně dlouhé. Jakmile dojde k únosu dětí, detektivka se dostává do takových těch klasických vyjetých kolejí moderní detektivky (ač nečtu severskou, nebráním se francouzské nebo americké kriminální četbě), kterých se drží až do úplného finále. Rozhodně nejde o překvapivé rozuzlení a nečekaný zvrat. Vzkaz v láhvi je ale velmi dobře odvedené řemeslo a nemám problém ho za pár let vidět znovu. (20.05.2016)