Vzkaz v láhvi

Jestli se o nějakých filmech dá říct, že jsou asi tak milionkrát slabší než jejich knižní předlohy, tak rozhodně o sérii podle Olsenových výtečných detektivek. Vzkaz v láhvi-film je tak neskutečně osekaný (a to i o důležité dějové linky), že si nejednou prostě řeknete- "zbytečnost". Navíc se kamsi vytratil typický Olsenův suchý a sarkastický humor, o plochých charakterech, co se svým knižním předlohám vůbec ale vůbec nepodobají, ani nemluvím. Škoda přeškoda, že tuhle látku nedostal do spár někdo talentovanější, protože příběhy oddělení Q jsou neskutečně čtivé, dost možná nejlepší současné detektivní romány ze Skandinávie (ano, včetně Nesboho nebo Larssona). Netřeba se více rozepisovat, tentokrát to nechám bez hodnocení (protože Carl Morck a Assad si to podprůměrné až odpadovité hodnocení zkrátka nezaslouží), příští film (Složka 64) už nechám bez povšimnutí a... a asi takhle. (23.02.2017)

V ponurých dánských luzích a fjordech, kde i ty ryby mají permanentní depku, i ptáčci jarabáčci se tváří jako na funuse, kde jsou psychopati obzvláště úchylní a smutek se vsakuje do podzemních zásob pitné vody s každou krůpějí deště, to mají detektivové věru těžké. A křesťanské dětičky ještě těžší! No, vlastně i ti psychopati... A taky dánští princové... Hmmm... (30.10.2020)

Třetí díl trilogie si drží ponurou severskou atmosféru, přičemž zpočátku film dbá spíše barev, hudby, nálad lyriky, což se pak zvrátí ve stále se gradující napětí protkané vraždami. Záporák až příliš moc připomíná Edwarda Nortona (Primal fear), ale v úchylnější verzi. Jsem rád, že u těch dětí režisér nebyl tak explicitní, jak to dokázal u mladistvých v předchozích dílech. Jestli hledáte napínavou severskou detektivku. Film je jasná volba. Pro ostatní je tu mastercard. (19.05.2016)

Oddělení Q má za mě trochu problém, že nikdy nehledá normálního vraha, kterej by zabíjel pro prachy, ze zhrzený lásky nebo tak. Protivníkem Carla a Assada je vždycky nějakej hodně pošahanej týpek s pohnutkama malinko za čarou, ale budiž. Vyšetřovací postupy opět zajímavé, skvostná kamera a u scén s vlakem a předáním výkupného jsem si musel skoro povýsknout, jak je to výborně natočený. A jako bonus mě náramně pobavil originální název Flaskepost :-) (21.03.2019)

Na zfilmovanou sérii románů Jussi Adler-Olsena koukám záměrně jen v TV. Skandinávských kriminálek je tolik, že je docela fajn, když si čas usnadním nějakou filmovou sérií. No a u této jsem si vždycky ze začátku zvykal na hlavní postavy, abych si posléze příběh naprosto užil. Tady je to ale trošku složitější. Carl Mørck se tady totiž celý film tváří, jak kdyby měl v prdeli zaraženej ananas a pořádný moudro z něj vypadne až na závěr celého filmu. To Assad alespoň vyjadřuje pár emocí a celé to svojí postavou dost zachraňuje. Naštěstí ale film má hodně slušnou atmosféru a naprosto ultimátního psychopata v podobě Pål Sverre Hagena, takže si můžete být jisti, že určité momenty si tu najde každý z Vás. Celkově vzato jsem ale byl zklamaný. Film jsem si pustil třeba pětkrát a až na po páté jsem ho opravdu dokoukal. Neznám vlažnější start u filmové skandinávské kriminálky, jak v případě tohoto filmu. (27.07.2017)