Perfektní den

Malý velký film. Dramaturgicky výborně zvládnuté vyprávění, chvílemi vtipné a chvílemi hodně husté (intimní duet Benicia a Mélanie Thierry v rozpadlém domě s dramatickým vyvrcholením v garáži byl pro mě odzbrojující). Provaz a míč se stávají představitely definice snažení všech hrdinů, kdy veškerá snaha vychází, alespoň zdánlivě, vniveč a nakonec se ukáže, že nejlíp si stejně dokáže poradit příroda a paní s krávama. 8,5/10 (05.01.2016)

Perfektní den na starém dobrém Balkáně, ve kterém se motá ještě perfektnější herecký ansámbl v byrokracii kafkovského střihu, případně v čiré nacionalistické a náboženské demenci obyvatelstva, aby milostivě našel jedno lano, s jeho pomocí (ne)vytáhl hnijící mrtvolu ze studně a odletěl domů s hřejivým pocitem, že humanitárně pomohl v občansko-nacionalisticky-náboženské válce. Jen mám pocit, že krom velmi skromné satiry a aktivní apatie hlavních postav nám film z problematiky tamní specifické války v podstatě vůbec nic nesdělil a místo aby poukázal na důvody, proč se sousedi začali znenadání popravovat , raději se rochnil v naprosto zbytečných a nezajímavých romantických zápletkách Olgy, Tora a jeho manželky na telefonu, to aby producenti a rejža pořádně podojili ve stopáži známá jména, když už je dotáhli až do Španělska, kde si zahráli na Balkán. Výsledkem tedy není zamýšlená nepřímá kritika neschopnosti orgánů jako OSN, případně čiré protiválečné poselství, ale velmi suchý pokus o černou komedii. 60% (19.01.2016)

Un día perfecto by se dal nazvat jako šťastný den. Nic se nestalo. (Na rozdíl od Remarqueova "Im Westen nchts Neues"). Přesto se ale celý den řídí podle rozpočítávadla: lano, kráva, míč (ve španělštině to zní možná i o trochu lépe: cuerda, vaca, pelota). A tyhle tři běžné pojmy, na kterými člověk v běžných podmínkách příliš neuvažuje, jsou za jiných okolností skutečným problémem: kolem krávy můžeš jet napravo, nalevo, můžeš jet přes krávu, ale taky tudy vůbec nejezdit. Zvláště, když je tak kráva pokaždé jiná. Kdybych byl posedlým folkáčem, možná bych na konec představení zvolal: Fernando León de Aranoa umí!, neboť hlavním podílem na této Una obra perfecta má právě režie (a k té patří i vady na kráse). (19.05.2022)

Zápletka není nijak složitá. Sanitární jednotka operující v polovině 90.let na Balkáně se snaží sehnat lano, aby mohla vytáhnout mrtvolu ze studny a vesničané tak měli přístup k vodě. Do určité míry je to taková road movie, která s vtipem a nadhledem ukazuje hrůzu a absurditu tehdejšího konfliktu. A výborně to funguje. Jediné hluché místo přijde ve chvíli, kdy celá skupina uvízne na jednom úseku cesty a řeší se vztahové záležitosti. To mi tu moc nesedělo. Ale i díky osvědčeným hereckým jménům se to dalo přežít, přičemž asi nejvíc mě bavil Tim Robbins. Vše pak napravil konec, který je vyloženě k nasrání a stejně jako u filmů s rwandskou tématikou člověk začne přemýšlet o tom, jaký mají smysl mírove jednotky OSN. Příjemné překvapení. 85% (21.01.2016)

Jeden hodně náročný den na Balkáně se rozhodl představit španělský režisér a připravil si pro to mezinárodní herecké obsazení, které v podstatě nemá chybu. K tomu celý ten Balkán zvěčnil ve svém rodném Španělsku a vůbec to na něm není znát. Perfektní den je prostě skvělý film. Opět ukazuje, jak strašnej nesmysl válka na Balkáně byla. Při sledování jsem si až připomněl film Země nikoho, který má myšlenku hodně podobnou. Jen s tím rozdílem, že tento film nahlíží na danou situaci z pohledu OSN. Přemýšlím, jestli je náhoda, že mě herecky Benicio Del Toro dokázal tak pěkně překvapit v jednom jediném roce. Tak obyčejné, přirozené, ale přitom silně lidské výkony jen tak někde neuvidíte. Balkán má na podobné filmové příběhy asi nějaký magnet. (31.12.2016)