The Fundamentals of Caring

Tak tomuhle já říkám hutný emoční koktejl, který mně Rob nabídnul a já si ho vypila až do dna i když tam těch různých ingrediencí bylo možná až moc. Jistě, v reálu by se tohle všechno nemohlo stát ani omylem, ale já to tak brala a o tom to je. Kdo hledá dokonalost, tak to rovnou zabalte, tady jí nenajdete. Ještě jsem k tomu jako bonus dostala bezvadnou muziku a za to velký dík Ryanovi, který jí vybral. Všichni byli sympatičtí a to dělá strašně moc. ...........Ano, znám dva lidi, kteří mají tuhle nemoc a vím jak je to hrozné nejen pro toho postiženého, protože on ví, jak to bude pokračovat dál, ale je to nesmírně psychicky vyčerpávající i pro ty nejbližší, kteří jsou takovému člověku nablízku. Ten smutek v očích Trevora byl v mnoha chvílích všeříkající, nejvíc jsem to zaregistrovala při konfrontaci s tou velkou krávou (kdo viděl, tak ví) a pak si ještě někam do hlavy vryji těch pět péček, protože ty jsou obzvlášť v takových případech maximálně důležité. (29.09.2016)

Dostanete přesně to, co můžete čekat, když si přečtete stručný obsah: sbližování dvou rozdílných mužů, které přes počáteční potíže vyústí samozřejmě v přátelství. Příběh zpracovaný v různých obměnách už mnohokrát. Tenhle se vymyká tím, že není sentimentální a hlavní hrdina na vozíčku, kterému hodinky odměřují čas zatraceně rychle, nemá slitování s nikým, dokonce ani sám se sebou. Pasti, které chystá na nebohého pečovatele, jdou za hranu korektnosti ve všech směrech. Aby občas z filmu vykoukla scéna, z níž je jasné, že ten předčasně vyspělý kluk je ve skutečnosti opravdu jen kluk, který ledacos nemůže, hodně věcí se děsí a je zoufale křehký za maskou z úšklebků a nelítostnosti, kterou si kolem sebe na obranu vystavěl. (24.08.2016)

Feel good kousek na vážné téma, který táhne velmi solidní duo Paul Rudd a Craig Roberts, který coby mladík břitkých hlášek trpí Duchenneovou svalovou dystrofií, ale trpí hlavně uvnitř. Vlastně stejně jako jeho ošetřovatel. Místy je to trochu našponovanější, než bych si přál, ale stále to diváka od přehrávače pošle s pocitem, že viděl sympatický kus vesměs televizního tvůrce. První půlka určitě lepší, uvolněnější a vtipnější, která nám vmete několik pravd, druhá už lehce americká, plná těch správných hodnot a poplácávání po ramenou (a nečekaných porodů). Výsledek není nijak výjimečný, ale zařadí se mezi kousky, jako Uvnitř tančím nebo Teď a tady, u kterých se rovněž opisovalo ze života. (20.08.2016)

,,ZÁKLADNÍM PRINCIPEM POSKYTOVÁNÍ PÉČE JE STARAT SE, ALE S PÉČÍ TO NEPŘEHÁNĚT…“ /// Filmů o frajerech na kryplkárách začíná přibejvat. Jejich krédem je nebejt uslzený, ale maj pomoct. S čímkoliv a komukoliv. Třeba vyzvat ke změně zažitejch stereotypů – tedy vykopat nemocnýho z obyváku a poslat ho na cestu (tedy mezi lidi). A zároveň prožít svůj sen. Jednodušší to je, když maj smysl pro humor (i když může bejt drsnější). Pak je vyžadováno, aby byl podobně zaměřenej i pečovatel. Další cestovatelská story, která má několik originálních scén, je dojemná a místy je to dobrá prdel (vobčas oboje dohromady). Svět je velkej a o náhody v něm není nouze, takže je zde taky dost votřepanejch kousků a klišoidních scének. Rozhodně se nejedná o pokračování Nedotknutelných. Ale pro týpka se svalovou dystrofií… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 2012 napsal Jonathan Evison, číst nebudu. 2.) Mým snem je vychcat se vestoje (no tak holky…). 3.) Thx za titule „Kris004“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR *** AKCE ne NAPĚTÍ ne (04.09.2016)

Když se v Americe vydáte na Road Trip, zákonitě musíte během cesty dojít k prozření, začít cítit lásku k veškerému člověčenstvu a taky uzdravit své nezahojené jizvy. To by se na cestě z Ostravy do Prahy mohlo stát asi jen opravdu těžko. „The Fundamentals of Caring“ jede na jistotu – moc by si přál být filmem z „Amerického nezávislého léta“, ale na to je příliš schématický a  cvrnknutý mainstreamem. Paul Rudd je tradičně výborný, dokáže prodat jakoukoliv hlášku a do toho ještě propašovat emoce, když je to třeba. Škoda jen, že tahle cesta za nejhlubší jámou v Americe jede tak nějak na neutrál a jen zřídka do toho více šlápne, takže i sebelepší herecký výkon to nedokáže úplně vytrhnout. Zřejmě bylo tvůrčím záměrem zahrát to trochu civilněji a netlačit na emoce, nicméně pocit již jednou viděného je tak silný, že k opětovnému zhlédnutí už jen těžko naláká. (17.02.2022)