Režie:
Lenny AbrahamsonScénář:
Emma DonoghueKamera:
Danny CohenHudba:
Stephen RennicksHrají:
Brie Larson, Jacob Tremblay, Sean Bridgers, Joan Allen, William H. Macy, Amanda Brugel, Cas Anvar, Jack Fulton, Megan Park, Tom McCamus, Rory O'Shea (více)VOD (5)
Obsahy(1)
Pro pětiletého Jacka je pokoj celým světem. Je to místo, kde se narodil, vyrůstá a kde žije v bezpečí se svou mámou Joy. Spolu si čtou, učí se, hrají si. Poznání o světě Jack nabývá prostřednictvím několika dětských knih a dětských televizních seriálů. Vše, co je mimo pokoj, je fiktivní, jen pokoj je skutečný. V noci ho máma vždy ukládá do bezpečí šatníku, v němž má usnout dříve, než přijde Starý Nick, jejich věznitel. Pokoj je pro Jacka domovem, ale pro jeho mámu vězením, ve kterém je Starý Nick drží již více než sedm let. Díky odhodlání, vynalézavosti a vroucí mateřské lásce se Joy podařilo vytvořit pro Jacka život, ve kterém si neuvědomuje limity jejich vězení. Joy však ví, že takhle to nemůže být napořád. Vymyslí proto odvážný plán útěku, ve kterém se spoléhá na statečnost svého syna a notnou dávku štěstí. Když plán naproti všemu skutečně funguje a oba jsou konečně svobodní, Joy si s hrůzou uvědomí, jak nepřipravená je na to žít mimo čtyři stěny malého pokoje a být svému synovi oporou i ve skutečném světě. Jejich izolovaný svět se najednou rozšíří a jak malý Jack, pro kterého je vše nové a neuvěřitelné, tak i Joy se musejí naučit, jak žít ve skutečném světě... (Bohemia MP)
(více)Videa (19)
Recenze (631)
Případy Fritzlů, Wolfgangů Priklopilů a jim podobných mě nehorázně děsí, ale zároveň fascinují svou zrůdností, že je něco podobného vůbec možné (a velmi pravděpodobně častější, než si uvědomujeme). Tento film mne tedy logicky ihned zaujal. Líbilo se mi vykreslení vnímání omezeného světa Pokoje dítětem i následné vyrovnávání se s realitou, kdy dítě změnu prostředí paradoxně snášelo lépe, než matka. Scéna útěku mi vehnala slzy do očí. Opravdu to na mne zapůsobilo. Myslím si ale, že pětileté dítě by si bohužel takto poradit nedokázalo. Chlapeček z filmu působil rozumně, říkáte si. Nojo ale jemu bylo v době natáčení osm. Každopádně jsem asi neviděl film, který by silněji zobrazil pouto matky a dítěte. 9/10. ()
Jeden z hypov, ku ktorému tak všetci pristupujú s tým, že sto pro uvidia dobrý film. Myslím, že po svetových festivaloch bežia filmy, ktoré by si zaslúžili viac pozornosti, ako Room, vrátane tých slovenských/bratislavských, čo môžem potvrdiť. Už počas celej prvej polovice som mal problém s logikou a pýtal sa: prečo až teraz, prečo takto, prečo mu niekedy nevyliala na hlavu vrelú vodu a neutiekla a následne mi nebolo jasné ani chovanie väzniteľa v kľúčovom momente. Kde bola kanadská polícia celé tie roky? A čo zdravotníctvo, to si zoberie na vrub potenciálne nepredvídateľné reakcie/psychické zrútenie oslobodených a pustí ich hneď domov? Ak chcel film všetko zobraziť pohľadom chlapca a byť tak originálny, kľudne mohol využiť jeho POV. Aj ja sa teda prispôsobím nátlaku všetkých divákov, recenzentov a ocenení a dám vyššie hodnotenie, ako som zamýšľal. 50% ()
V některých komentářích se objevuje rozdělení filmu na dvě půlky. První klaustrofobická, odehrávající se v omezeném prostoru cely, má být výrazně lepší té druhé. Problém vidím v tom, že mnozí diváci šli na thriller. Námět k té domněnce sváděl, trailer jakbysmet. Jenže očekávání se nenaplnila. Room je od začátku až do konce psychologické drama o ztrátě svobody a následném vyrovnáváním se s psychickými traumaty. Jen v první části se najde pár thrillerových prvků, v té druhé už drtivě převládá psychologická rovina vyprávění. Další problém může někdo spatřovat v tom, že snímek je snímaný optikou dítěte, což některé vede k tvrzení, že film je příliš sentimentální. Na slzopudný a vydírající sentiment jsem citlivý, Room mi po emocinální stránce sedl takřka dokonale. V tom, oč se snaží, je přesvědčivý a s ohledem na látku citlivě natočený. Pokud někteří šli na nového Sběratele polibků, je to jejich problém. Celkový dojem: 90 %. ()
Tak sa mi zasa, takmer po mesiaci, podarilo vidieť zaujímavý film. Nestotožňujem sa s jeho delením na dve časti s odlišnou príťažlivosťou pre diváka. Vykreslenie života v izbe znamenajúcej svet iba vytvorilo podmienky pre rozohranie skutočnej drámy, ktorou bola adaptácia na svet, ktorý sa im snažil pomôcť, i keď v mnohých prípadoch ťarbavo, na svet bulvárnych hyen snažiacich sa zo všetkého a za každú cenu vytrieskať osobný profit i svet odlúčenej dcéry rodičov, s ktorými sa so striedavým úspechom pokúša nadviazať na minulé. A nakoniec na svet malého Jacka, ktorému paradoxne nízky vek umožňuje rýchlejšie sa adaptovať na všetko nové. A nakoniec treba konštatovať, že pre film je výhrou, keď predstaviteľ detskej úlohy zvládne svoj part s takou bravúrou, ako Jacob. Vôbec som pritom neriešil, či je chybou, aby 9-ročný hral 5-ročného, pretože by som nastúpil na cestu posudzovania uveriteľnosti príbehu ako celku aj jeho detailov, a o ňu určite nešlo v prvom rade. ()
Jeden z těch rozhodně ne feel-good filmů, o kterém člověk čím méně ví, tim více si ho užije. Silné skoro až psychologické drama s mnoha nervydrásajícími momenty, po kterém člověku není úplně dobře. Lituji, že jsem tenkrát vynechal projekci. Od té doby se nabalovaly očekávání a zjevně je nešlo zcela překonat. I tak ale velice slibných 8/10 a vidina oscarové nominace. ()
Galerie (50)
Zajímavosti (9)
- V dětském pokoji Joy (Brie Larson) v jejím rodném domě je vedle její postele plakát s Leonardem DiCapriem. Ten ve filmu Titanic (1997) ztvárnil postavu jménem Jack. Syn Joy se v tomto snímku jmenuje také Jack (Jacob Tremblay). V pokoji také můžeme vidět plakát The White Stripes. The White Stripes bylo americké rockové duo, jehož styl se dá popsat jako minimalistický rock. (navabaca)
- Hoci má Jack vo filme 5 rokov, jeho predstaviteľ, Jacob Tremblay, mal v čase natáčania 9 rokov. (BUBO26)
- Aby predstaviteľka mamy, Brie Larson, mala čo najrealistickejšiu predstavu o osamelosti svojej postavy, izolovala sa na mesiac a dodržiavala prísnu diétu. (Wargoo)
Reklama