Zmenšování

Začínalo to celkem zajímavě, ale ke konci se to zvrhne v něco hrozného (hlavně od nástupu vietnamské disidentky už mě to v podstatě přestalo bavit a její postava mi tam strašně vadila). Při sledování mě napadalo, že všichni budou určitě chválit Christopha Waltze, který je zde vážně skvělý, a psát o "nevyužitém potenciálu" námětu, protože to je oblíbené klišé místní komunity (většina lidí obecně má při psaní o filmech problém vyjadřovat se neotřele, proto se v podstatě stále opakují, mě nevyjímaje). Neupírám filmu jistou zábavnost, hlavně v první polovině, ale jako celek mě bohužel neoslovil, a je mi spíše protivný tím brnkáním na apokalyptickou strunu; subjektivně mi navíc přišel i příliš dlouhý a převážně nesympaticky obsazený. (04.01.2018)

| Rozpočet: 68 miliónov $ | Tržby: 53.9 miliónov $ | Námet s potenciálom ako hrom, ale s výsledkom ihly v kope sena. Keď človek zváži, že v tak dhlej stopáži ho baví jedine Christopher Waltz, a všetko ostatné ho skôr irituje, je niečo veľmi zle. Debilnejší scenár som už dlho nevidel. Občas som mal naviac pocit, že je to celé zrežírované, ako zlá brazilská telenovela. Tento rok sa veru filmovo nezačal úplne dobre, ale odtial sa dá snáď už len stúpať... :D (04.01.2018)

Tešil som sa na tento film. Mám rád filmy s touto tématikou a nutno povedať, že drtivá väčšina z nich sú žánrovo hlavne komédie, dobrodružný alebo kombinácia oboch. Najväčší problém tohto filmu je práve to, že sa tvári smrteľne vážne. Spočiatku ma to bavilo. Po najlepšej scéne filmu, telefonát s manželkou po zmenšovaní, ktorá mala už len jedno obočie, som čakal úplne iný priebeh. Smola, že film vykročil smerom, ktorý nebol práve šťastným riešením. Podľa mňa mal M. Damon utiecť do "veľkého sveta" za svojou manželkou a snažiť sa ju presvedčiť aby sa vrátila. Len tá jeho cesta by bola obrovským dobrodružstvom. Škoda...Jeho love story s malou ukecanou vietnamkou nebola uveriteľná. Za celý film nepreskočila jediná iskra a nebola tam jediná scéna, po ktorej by mi bolo jasné čo na nej Damon videl. Dobrou, vtipnou, ale dosť nevyužitou postavou je Dušan (Ch. Waltz), rovnako ako je nevyužitá celá druhá polovica filmu. Obrovská škoda, bol v tom obrovský potenciál. 60%. (01.04.2018)

„Zmenšujou lidi a lítají na Mars, ale moji fybromalgii vyléčit neumí...“  Netradiční americká koprodukce s Norskem a sci-fi žánr mě nalákaly a námět o novém převratném objevu zmenšování lidí a posléze samostatném světě již zmenšených lidí měl silný potenciál. Ještě zajímavější mi přijde nápad pojmout dění ze světa zmenšených postav tak civilním způsobem jako prakticky obyčejné drama obyčejných lidí (kde to sci-fi postupně stále více tvoří jen jakousi kulisu) a dvě hodiny filmu s rozsáhlejším příběhem a hned několika tématy by vážně nemusely být moc. Jenomže: 1. hlavní herci si mě po celý čas vůbec nezískali a nedařilo se mi příliš proniknout do nitra postav, 2. film se sice odvíjí často nepředvídatelným způsobem, ale tolikrát přeskočí od jednoho tématu k zcela jinému, až jsem měl často pocit, že scénář v té tematické pestrosti začíná drhnout, nedrží vždy pohromadě a občas se před divákem rozpadá; 3. většina filmu v rovině tempa a atmosféry působila na mě naprosto mdle, napětí minimální. Vizuál v některých scénách a prostředích (nemocniční ústav na zmenšování, různá obydlí pro zmenšené či tunely a norská příroda) sice dojem občas pozvedne, ale pořádnou atmosférou jsem pociťoval až v poslední třetině s přesunem do severské přírody, obzvlášť během plaveb na lodi – tam jsem si na ten zvláštně obyčejný pomalý styl díky podmanivému prostředí trochu zvykl a v jistých místech se mi film i začal líbit. Ale velkou část Zmenšování jsem za sebe spíše trpěl a když jsem měl pocit, že si mě začíná na poslední chvíli konečně získávat, ani ten náhlý konec mě možná tak nepotěšil, jak bych po dlouhou dobu čekal. ;o) [45%] (12.11.2022)

Wow!*Přestože překládám náramné povídky z žánru spekulativní fikce a filosocizující scifi, takhle nabitá a nadšená, jako bych vystoupila z živoucího podivuhodného i důvěrně známého světa, jsem se cítila naposled v sedmi letech po dočtení Pipi Dlouhé Punčochy a v deseti u knížek Julese Vernea.***A to jsem původně žádný vyložený zázrak nečekala. *** Ještě po cestě domů mě ten efekt přenesení do fikčního světa, který ovšem dotěrně a tísnivě připomíná naši nejbližší budoucnost, předpokoj, a jeho omračujících možností, krás, starostí a žalů nepustil, pořád jsem jednou nohou jinde, či o krok v budoucnu, nebo nejpřesněji vzato moje prožívaná realita se skutečně rozrostla. Neboť "jinde" tady řečeno s Neffem neznamená, že "všechno je jinak", ale že "něco je jinak", a tím pádem můžeme náš vlastní křehký a fascinující svět a život promýšlet a vnímat z nově nabídnutých perspektiv - není to únik z naší reality, ale její poutavá nová reflexe, je to prožitek prohloubené blízkosti, lásky, starosti i dychtivého a osudového zaujetí naším životem. A je mi hrdinsky smutno a nádherně, cítím vítr změn ve vlasech a slanost tříště na tvářích. *** A funguje to i napodruhé. *~ (21.01.2018)