Dheepan

Trochu překvapení, jelikož se ani tak nejedná o politizující sociální drama v kulisách na téma "stará dobrá Evropa jde do sraček", jako spíš o pravdoláskařský romanťák (i když ve stejných kulisách). Ovšem pravý záměr filmu vyjde najevo až při prosluněném růžovobrýlovém anglickém epilogu - xenofilní rejža Audiard je jen nastrčenou figurkou a celý projekt je zjevně řízený a financovaný francouzskou kryptofašistickou lobby, která se tímto způsobem snaží přesvědčit cejlonské Tamily, aby namísto do Galie táhli zneužívat sociální systém do Albionu. A to jsou přitom tihle Tamilové na rozdíl od saracénů nebo negroidů vcelku sympatická menšina, která pilně pracuje, do ničeho moc nevandruje a místo k vyšinutému Alláhovi se modlí k moudrému Ganéšovi. Největší slabina filmu je asi scénář, který mi místy přišel spíchnutý hodně horkou jehlou. Možná za to může i finální střih, nebo zmatené české titulky. A na ten rádoby akční závěr, ve kterém Dheepan řádí v sociálně vyloučeném paneláku jako černá ruka, si měli pozvat nějakého odborného poradce, působí zoufale. Jo a dost zoufalá je i postava šéfa tamních gangsterů - rachitický modrooký bělásek jménem Brahim, s xichtem podomního prodejce vysavačů, džýzys. (29.04.2020)

Audiard je pochopitelně zručný filmař a dokazuje to na mnoha místech, ale jinak Dheepan připomíná torzo složené ze spousty naléhavých humanistických témat, které jsou jen tak načrtnuté, aniž by se s nimi soustavněji pracovalo. Film se proto zhruba v polovině rozpadá v dost podivných motivacích a emočních zvratech. Finále je sice evokací Taxikáře, ale působí spíš jako frustrovaný tamilský Rambo z předměstí Paříže. Přijde mi to jako bezradný pokus o komentář k současné geopolitice, který hraje na tu nejdostupnější strunu. Navíc se na filmu podepisuje fakt, že byl dokončován silně pod tlakem - působí to dojmem, jako by v něm určité části chyběly. Zlatá palma v konkurenci Assassina a Saulova syna z mého pohledu čistě politické rozhodnutí. [Cannes 2015] (24.05.2015)

Zprvu se mi do francouzského filmu o uprchlících ani moc nechtělo, protože jsem se obávala nějaké přehnaně korektní, přikrášlené oficiální verze přistěhovaleckého problému, což se naštěstí nakonec nekonalo. A při přehlcenosti tématu v médiích i všude kolem jsem ráda, že se to vyhnulo i opačné kontroverzi (hlavní aktéři nejsou muslimové), politice (Dheepan je válečný uprchlík, ale jeho předešlý život bojovníka se příliš nerozpatlává), či rasové otázce ( vůdce panelákového gangu je sice běloch jak vyšitý, ale mezi jeho lidmi se nacházejí i černoši). Zůstává tak civilní, patosu zbavený příběh tří navzájem si cizích lidí, kteří se vlivem okolností musí přizpůsobit nejen, pro ně zcela neznámému prostředí (které bohužel není tak bezpečné, jak doufali), ale také navzájem sami sobě. Velkou zásluhu na kvalitě celého snímku mají především skvěle zahrané, citlivě načrtnuté charaktery, kde mě kromě Dheepana nejvíc zaujala postava jeho falešné manželky Yalini a kvůli velké fyzické podobnosti s mladým Edwardem Nortonem, také vůdce gangu. Co se týká toho konce, nechci spoilerovat, ale také mi to díky některým indiciím přišlo spíš jako utopická Dheepanova vize, než skutečný závěr, ale kdo ví. Docela bych v tomto případě ráda znala vyjádření režiséra. (01.02.2016)

Snímek, u kterého je vám prostě jasné, že to nemůže mít příjemný průběh. A přesně to vám film "Dheepan" nabídne. Muž ze Srí Lanky, odkud utekl kvůli válce, se usadí v Paříži, aby zjistil, že násilí prostě není možné se vyhnout. Násilí je všude, a to i v tomhle civilizovaném světě, což je na tom to nejsmutnější. (02.11.2016)

Zapletení se s čímkoliv, co se dá schovat pod slovo "mafie", je jedno z největších klišé novodobých artových filmů. Těžko říct, jestli je to od Audiarda záměrná drzost, lenost nebo selhání. Ale že právě za tohle (zručně natočený, ale scenáristicky roztříštěný, téměř ve všech svých složkách neobjevný a umělecky "standardizovaný" snímek) Audiard dostal Palmu, je věc podivuhodná. Není se co divit, že přes vysoké ocenění rychle zapadl a nijak nerozvířil vody. (07.05.2016)