Chronic

Tim Roth je dobrý, snímek je hodně depresivní, a to jsou jeho hlavní prvky, které vás upoutají. Umírání není jednoduché a není ani jednoduché se s ním dennodenně setkávat a vlastně pomáhat lidem, aby to umírání bylo lepší. Snímek není tak dějový, je pomalý, ale tušíte, kam spěje. Není to snadné sledování. (10.04.2017)

Zaujímavá sonda do života ošetrovateľa, ktorý v podstate sprevádza zúbožených pacientov až k bránam smrti. Napriek vrelému vzťahu Davida k svojim pacientom, to pôsobilo veľmi chladno a staticky, no zároveň vysoko realisticky. Celé mi to akosi pripomínalo pseudo-dokument a častá lyrizácia deju ma zrovna nezaujala. Očakával som aj nejaký dramatickejší spád v rámci celého príbehu, a taktiež viac dialógov, ktoré by ten film nejako viac spestrili. Práve toto všetko mi tam chýbalo, a napriek zaujímavému námetu niet začo plytvať hviezdičkami v hodnotení. (01.08.2016)

Strach...slabosť..trápenie...smrť. Z týchto prísad vznikol jeden veľmi ťaživý, skľučujúci "portrét" o človeku, ktorý žije pre druhých. Z výčitiek? Z dobroty? Alebo iba nevie žiť ten svoj život? Za 93 minút som nedostala odpoveď ani na jednu otázku, možno pár náznakov. V posledných rokoch vzniká mnoho podobných výtvorov. Zvláštne plynutie, nezodpovedané otázky, ťažké téma, statická kamera...Nemusí to byť každému po chuti. Ja takéto veľmi môžem. Možno je ich mnoho, no málo takýchto filmov ma umlčí na celú dobu. V Chronic tiež nezaznie veľa slov, dokonca sa nevsádza ani na pohľady, ako tomu väčšinou býva v takýchto prípadoch. Franco vsádza na samotné osudy ľudí, ktorý potrebujú pomoc. Na pár momentov som strácala pozornosť, no koniec mi vyrazil dych... a atmosféru som hltala. Myslím, že 64% nie je odpovedajúcich. Sledujte. Nič viac netreba. (07.05.2017)

"Chronic" bol skutočne zaujímavou drámoiu. Nemôžem povedať, že by ma naladila na vysoko optimistickú nôtu, no rozhodne musím povedať, že je to zaujímavá téma a spracovaná s veľkou dávkou lásky a opatery, akú tento film rozhodne potreboval. Tim Roth do filmu svoje maximum a je zaujímavé, že čím viac so svojimi pacientmi trávi čas, tým viac sa akosi vnútorne vo svojej hlave stáva členom rodiny. A začne rozprávať veci, ktoré vôbec nie sú pravdivé, no akosi vnútorne mu pomáhajú ísť ďalej. Podľa mňa zaujímavá momentka filmu. Osobne by som ale bol asi radšej, keby bol film trošku viacej ucelený, a keby sa v posledných pár sekundách neudeje to, čo sa tam stane. Neviem čo to filmu pridalo, než keby sme mali radšej nejaký reálny koniec, kde by sa veci trošku viac uzavreli. Posledný prípad, ktorý David prijme v podstate ostáva otvorený a nemám pocit, že ho tam bola potreba. Vzťah s jeho rodinou sa mohol tiež rozobrať lepšie. Minimálne jeho vzťah s dcérou mohol mať väčšiu dávku pozornosti. Tam sa dostalo najviac srdca, no chcelo to viac času, aby sme to mohli vidieť. A potom sú tu scénky s pacientami. Myslím si, že fungujú dobre, no možno keby sa to sústredilo viac na nejaký konkrétny prípad a mohli mu viac rozumieť, tak by to bolo silnejšie. Mám pocit, že mnohé veci len preletíme. Za pozornosť stojí. Ale iba pokiaľ máte radi pomalšie drámy. Potom si v tom niečo nájdete. Ak nie, tak toto určite nie je film pre vás. Hodnotenie: B (03.03.2019)

Film o odcházení, který neví, kdy by měl sám skončit. Franco svůj portrét muže, který žije životy druhých, režíruje se stejnou metodičností, s jakou Rothův ošetřovatel pečuje o své umírající pacienty. Celky a polodetaily, pouze výjimečně nějaký detail. Dlouhé, převážně statické záběry, v nichž se zastavil čas. Jeho plynutí (i jakýkoliv jiný pohyb) nahradilo smiřování se s neodvratnou smrtí. Našemu hlubšímu soucitu s neobyčejně milosrdným a trpělivým protagonistou brání nekomunikativní vyprávění, zprostředkovávající pouze fragmenty z jeho minulého i přítomného života. Zatímco lidem, o něž se stará, je neocenitelnou oporou, v soukromí má k vyrovnanosti daleko. Vlastní existenci se snaží přebít fyzickou aktivitou (běh) a přijmutím plné zodpovědnosti za druhé, kteří mu přes prožitou tragédii dodávají sílu žít (poněkud paradoxně, vzhledem k tomu, že sami nemají dost sil ani na uspokojení svých bazálních potřeb). Odstup od nečitelného hlavního hrdiny, k němuž nás Franco vede, je částečně odůvodněn v úplném závěru, který nabízí silně rozporuplné, byť v jádru pochopitelné řešení Davidova problému, strachu přijmout odpovědnost za vlastní život. Nejen poslední vteřiny, ale celá závěrečná třetina, celkově konvenčnější a méně soustředěná než zbytek filmu, dělají z Chronicu nevyrovnanou záležitost. Tim Roth je ovšem skvělý od začátku do konce. 75% (09.09.2016)