Mozek v plamenech

Když se tvůrci rozmejšleli, proč točit film pro světovou komunitu neurologů, chtěli obsadit ňákou fakt dobrou herečku. Třeba Saoirse Ronan. Jenže producenti si spočítali, že v kinosálech je typická obsazenost 0,63 neurologa, takže se film musí zatraktivnit i pro plebs a tvůrcům to vysvětlili: Chloë má větší CHARISMA. Vpředu i vzadu. Plus to určitě naláká i ty hejsky, co ji viděli jako 11letou v Kick Ass a od tý doby furt čekaj, až nebude jailbait. Což ona už nějakej ten pátek neni, zato je z ní celkem vyrovnaně mdlá herečka, takže film, kterej by Saoirse možná dokázala pozvednout, Chloë jen tak provlnila skrznaskrz tou svou blonďatou ovul— pardon, ondulací, takže je natolik zapomenutelnej, že i já tenhle koment píšu s asi měsíčním zpožděním. (27.11.2020)

Chloë Grace Moretz už za sebou sice má pěknou řádku rolí, ale teprve tohle byl film, ve kterém měla složit zkoušku z dospělosti. A moc jí nevyšla. Snahu jí upřít nelze, ale ať už dostane hysterák, stihomam, nebo se chová úplně normálně, pořád je to to samé. Nejsilnější v kramflecích je ve chvílích, kdy leží paralyzovaná v posteli. Na druhou stranu člověk nemá chuť jí za její výkon zabít, takže ve školní stupnici bych jí ocenil trojkou. A tu bych vlastně dal i celému filmu, který je postavený právě na výkonu hlavní představitelky, protože všechno ostatní je rutina podle žánrových standardů, která ničím nenadchne a už vůbec nepřekvapí. 50% (20.07.2017)

Jedná se o jeden z nejlépe hodnocených filmů zde na ČSFD, kde hraje Chloë Grace Moretz. A jelikož je z těch mladých tváří jedna z těch nejšikovnějších, docela mě tento film, založený na pravdivých událostech, zajímal. A musím říct, že jsem, za možnost tento film vidět, moc rád, protože kdyby se mně nebo někomu v mém okolí stalo něco podobného, tak okamžitě budu vědět, na co upozornit. Často si říkám, že mám být rád za to, co mám, protože nikdy nevím, co se může stát. Když pak něco podobného vidím ve filmu v rámci nějakého pravdivého příběhu, tak samotné zamyšlení ohledně zdraví dostává úplně jinou dimenzi. Mozek v plamenech je přesně ten film, který dokazuje to, že bychom si měli vážit toho, co máme. Nejen v sobě, ale i kolem sebe. Nikdy totiž nevíme, co se může v nadcházející minutě stát. Plus Chloë tu svojí roli zahrála tak jako kdyby si onou nemocí opravdu prošla. Klobouk dolů. (15.01.2019)

Tenhle film je dokonalým příkladem situací, že když někdo neví, co se vámi může dít, něco na začátku udělá, a potom mu to je jedno. Základní udělá. Splnil svou povinnost. Ale mám problém. Moretz to zahrála dobře. Někoho, komu začíná postupně hrabat a ona neví proč, přestože je všechno jinak. Narozdíl od diváka, pokud viděl trailer a při filmu dával alespoň trochu pozor. Jestli tenhle snímek, podle skutečné události, něco ukazuje, tak jak reagují lidé kolem, kteří nejsou v hlavě toho druhého. A to je zde vykreslené dobře. Jenže teď přijde "ale". Nevyvolalo to ve mně žádné emoce. Navíc, kdyby se ke mně takhle necitlivě chovalo okolí, jako k hrdince, tak by mi jeblo ještě dřív než jí. Pochybuju, že snímek pomůže ke zlepšení systému po ukázání problému. Každý s psychickou nemocí bude vždycky jenom magor. Ale v tomhle světě žijeme. Možná jednou doletíme na konec galaxie, ale obávám se, že tohle se nikdy nezmění. Nevíme co s vámi. Tady máte pilulku. Je to lepší? Ne? Tak si vemte dvě... (14.10.2019)

Když se Vám ocitne v plamenech kunda, je to dobrý, stačí zamrdat a život zase běží dál. Když se zapalujou lýtka, bude to postupovat k první větě, co jsem napsala, ale když Vám hoří mozek, tak vás čeká jebání max s vašim zdravotním stavem a to žádná zábava neni. Přesně v této situaci se ocitne značně šukézní Chloë a den za dnem prožívá větší a větší peklo a to bez princezny. Začátky nebyly nijak extrémní, vlastně mi to připomínalo můj zcela normální den, kdy nevím kde jsem, co je za den, co mi kdo chce a skilluji svůj trumf - čumění do blba bez mrkání. I tomu starostovi bych se vysmála tím ale všechna podobnost končí a následující škubání se na zemi, postupující ochrnutí, kapající kohoutek co nekape, televize co mě pomlouvá i když mě nepomlouvá a celkově kolosální stav na píču přeci jen nemám. Proto mi při představě, že by se tohle vše dělo mně celkem zamrazilo na hřbetu a jednou jsem tu svou ASS (asijskou sadistickou svini) nechala spát a s hrdinkou skoro i soucítila. Možná ale jen proto, že je fakt šukézní a velmi ráda bych jí utěšovala....tak nic, pořád jsem svině :-( (13.03.2018)