An
Sweet Bean
Režie:
Naomi KawaseScénář:
Naomi KawaseKamera:
Šigeki AkijamaHudba:
David HadjadHrají:
Kirin Kiki, Masatoši Nagase, Kjara Učida, Miki Mizuno, Ecuko Ičihara, Wakato Kanemacu, Mijoko Asada, Taiga Nakano, Saki TakahašiObsahy(1)
Sentaro provozuje malou pekárnu, která vyrábí tradiční japonský dezert dorayaki - lívanečky plněné "an", sladkou pastou z červených fazolí. Když mu stařičká paní Tokue nabídne pomoc v kuchyni, Sentaro ji zdráhavě přijme. Paní Tokue mu ale dokáže, že má zlaté ruce. Díky jejímu zázračnému domácímu receptu na oblíbenou pastu začne pekárna znovu prosperovat... A oba osamělí lidé si časem vzájemně otevřou svá srdce, aby odhalili staré rány. (HBO Europe)
(více)Videa (4)
Recenze (21)
Tenhle film je sladký a dlouhý jako příprava „an“ - tajuplné sladké pasty z červených fazolí. Ten český název je trochu moc přeplácaný, ale zenové to je. Mám rád jídlo a filmy o jídle. Příprava „an“ je pomalé a důkladné umění jako taiči a už jen sledovat její přípravu je meditací. Ten film láká jako sladká vůně „an“. Do bistra a do života. Japonské „Babí léto“. ()
Filmu se neupře neobvyklá japonská nátura, která prostupuje celým filmem a je hodně těžké ji pochopit a přijmout. Nátura si totiž zakládá na skromnosti a absolutním respektu k člověku. Postavy se nezasmějí, neprojeví city a utápí se ve své vlastní nekonečné depresi. Filmu jsem ale dal čtyři hvězdičky, takže vězte, že samotný příběh je natolik lidský, jak jenom lidské pokolení může být. I tak si totiž přes japonský extrém užijete hodně citlivě odvyprávěný příběh, který se svojí pomalostí nesl jako ptačí pírko přeskakující v dokonalém bezvětří z jednoho lotosového květu na druhý. ()
Cesta k upokojeniu duše vedie cez počúvanie príbehov iných. Málokedy cez okaté dávanie najavo vlastného príbehu, nech je akokoľvek smutný, či úspešný. Počúvanie iných vedie totiž k dvojakému uspokojeniu - počúvaného i rozprávajúceho. Nech je ním iný človek, zviera, či zrnko fazule. Cesta k uspokojeniu tela vedie cez jedlo pripravené s láskou. Dostal som chuť na lievance s fazuľovou pastou v tieni sakury. Podané z rúk pani Tokue. P. S. V súvislosti s filmom som sa dočítal, že dodnes v Európe existuje posledné leprosálium (zariadenie izolujúce pacientov nakazených leprou od okolia). Nachádza sa v Rumunsku, v okolí mestečka Isaccea (bývalého hraničného mesta Rímskej ríše). Umiestnené je v budove bývalého kláštora. V roku 2020 tam je 22 pacientov, posledný z nich tam bol privezený v roku 1981. ()
U japonského dramatu je taková jistota, že to bude něco unikátního. Zde tedy žádná výjimka. Film se sice ze začátku nese nejistým směrem a těžko říct, zda půjde jen o vaření, či o něco víc, každopádně i tak zajímavým způsobem paralyzuje a jemně vnáší do průběhu děje i nějaké to drama, pojednávající právě o malomocenství. Hezky, realisticky a melancholicky vyobrazeno. 80% ()
Kirin Kiki by si zaslúžila tucet prestížných cien za svoj herecký výkon. Kawase začala točiť jednoduché príbehy podfarbené jej dokumentaristickou zručnosťou a schopnosťou zachytiť emócie a detail na emóciu, bez toho aby ho vyslovene použila. An je krásne jednoduchý.. Tichý a pritom kričí hlasno všemožnými myšlienkami a komplexnosťou. Nejedná sa o žiadnu veľkú drámu, ale rovnako ako kedysi Tokyo Family od Yamadu aj tento film tak krásne hovorí o emóciách tak dramaticky až vás to chytí za srdce. Pocit katarzie sa pre mňa dostavil okamžite po poslednom zábere. Neuveriteľne smutný príbeh, ktorý je plný pozitívnych vecí. We want to live in society, when the sun shines. ()
Reklama