Čarodějnice

Čarodějnice je návratem k základům žánru, jehož filmová podoba vykrystalizovala ve 30. letech minulého století, tedy návratem k pečlivé práci s atmosférou. Můžeme sledovat postupné znejistění a ztrátu opor formujících duchovní a fyzický svět přistěhovalců do Nového světa v 17. století. Strádání vede až k rozpadu rodiny, již máme tendenci považovat za základní stavební kámen společnosti. V oné době byla nejdůležitější komunita. Mimo ni existovalo jen živoření a z dlouhodobého hlediska nulová šance na přežití v divočině. Klíčová pro snímek je už úvodní scéna vyobcování z lůna církve a komunity, tedy nejkrutější možný trest, tvrdší než trest smrti. To, co následuje, je logický pád do temnoty a zmaru. Tak, jako jsou šamanské kouzelnické rituály realitou kmenových přírodních kultur, jsou čarodějnice realitou pověrami a náboženstvím formovaných lidí raného novověku. Střet pobožnosti, jejíž hloubku si sekularizovaní Evropané zkažení vědou a moderními technologiemi neumí představit, se svobodomyslností a hedónismem vyznavačů hříchu, je právě tím, co činí snímek tak působivým. Čarodějnice není efektní a draze udělaný film, je ale precizně natočený se znalostí tématu a vědomím, čeho chce filmař docílit, v neposlední řadě se vyznačuje vytříbeným smyslem pro detail. Část popkornově laděných diváků se patrně bude cítit o některé kejkle ochuzená, pro mě je ale snímek ukázkovým příkladem, jak má vypadat horor a kdyby si Eggers v závěru odpustil příliš jednoznačný výklad událostí, mohlo to být za nejvyšší sazbu. Celkový dojem: 85 %. (31.12.2021)

Takýchto filmov nie je veľa, o to viac si ho cením, ale nemôžem poprieť, že som s neho trošku sklamaný. Hneď od úvodu som sadol na lep príbehu aj postavám, kde dobová atmosféra, atmosféra lesa, osady a čarodejníc je cítiť. Bol som zvedavý čo bude ďalej a hladný po ďalších hororových pomrknutiach po čarodejniciach, ibaže toto som už nedostal. Ostali sme doma na zadku, v osade, kde sa o všetkom rozhodlo dosť nezáživne. Čakal som viac odhalení alebo lakačiek, ale nič s toho sa nekonalo. Tak či tak sa ale jedna o celkom dobrý film. Obľúbený soundtrack: Isle of Wight. 70% - 3* (12.07.2016)

Čarodějnice působí jako film z jiné planety, nebo lépe řečeno, jako sdělovací médium ze zcela jiné doby. Přijímá sice současné žánrové kvóty a povrchové napětí čerpá z oblíbeného vzorce skupinka lidí - chata - okolní les - nadpřirozené zlo, ale vnitřně se ostře vymezuje tomu, co pokládáme v moderním hororu za běžné a tedy vlastně správné. Dění není orientováno na pravou podstatu a charakter zla, nýbrž na psychiku a chování jeho obětí, což ruku v ruce s jejich náboženským fanatismem rozprostírá už tak děsivou hrozbu i do jejich vlastních řad a divák si nemůže být jist, kdo je ještě oběť a kdo lovec (jak nám říká už scéna se psem a králíkem). Je pravda, že s podobně iracionálními postavami se těžko sympatizuje, ale ona důkladná práce s navozením dobovosti, tehdejších životních řádů i samotnou starobylou angličtinou přímo drtivě navyšuje naturalismus a autenticitu, takže se skutečně cítíme jako v (jiné) realitě, přestože je nám již na začátku sděleno, že příběh vychází ze staré lidové báchorky. A jestliže tato snaha o přidanou historickou hodnotu trochu ubližuje očekávanému hororovému obsahu, formální stránka je bezchybná. Náhlé střihy sladěné s hrůzu nahánějící nemelodickou hudbou utnou scénu přesně v jejím vrcholném okamžiku, takže její efekt nemůže zeslábnout, prostředí je zásluhou pomalých kamerových jízd a pečlivě inscenovaných záběrů využito famózně a žádný obraz nepůsobí lacině ani předvídatelně. Nejsme násilím nuceni, abychom se báli, jak to známe u dnešních "lekačkových" duchařin, ale strach je všudypřítomný a neodbytný. Zkrátka jiný, poctivější a lepší horor... 80% (27.03.2016)

Byť Čarodějnice není úplně mým šálkem čaje, své kvality má a stěží najdeme konkurenční horor téhož období. Chválím především prostředí, ve kterém se Witch odehrává, kde režisér perfektně vystihl dobu ranného novověku v Nové Anglii se silným náboženským podtextem a striktním vývojem chování puritánské rodiny. Herecké výkony jsou perfektní, především psychopatická Kate Dickie v roli matky je tak uvěřitelná, že ten dusný terror z filmu cítí divák na vlastní kůži. Za chválu stojí i milá Anya Taylor- Joy, znepokojivý Ralph Ineson a ďábelský kozel, po jehož výkonu na kozy v Zoologické zahradě už nesáhnu. Atmosféra je správně tíživá a dusná, sice zamrzí, že napětí příliš film nevydoluje, ale nudit jsem se nestihl, což je podstatné. Witch se neodvážím příliš doporučovat, poněvadž většina moderních diváků film nepobere a nic jim nedá, což je pochopitelné vzhledem k absenci barviček a lekaček. Story 7/10, Atmosféra 7/10, Gore 3/10, Vizuál 6/10, Akce 2/10, Napětí 5/10,Humor 0/10. Zábavnost 6/10. 70% (17.04.2016)