Velbloud uchem jehly

Langerova satirická hra, uváděná s úspěchem na mnoha významných pražských i mimopražských scénách, našla svého ideálního představitele v osobě Hugo Haase. Haas, který se ve filmovém ztvárnění hbitě přestrojil ve šmatlavého, revmatismem prolezlého vobejdu, který pozoruje okolí s lišáckým úsměvem a nataženou dlaní, výrazně zasáhl také do scénáře, zachovávaje přitom ironický podtext této čokoládové romance. Obvyklý stavovský střet je parodizován nejen samotným Haasem, ale také ostatními hráči – skvělou Nedošinskou, která vévodí scéně s aranžováním zaručeně pravé bídy, Štěpničkovou, jejíž lyrický vzhled přiměje zakřiknutého továrnického jelimánka k utrácení citů, Mandlovou, pro niž byl sarkasmus důvěrně známým prostředkem k ovládnutí mužů, jako vždy přesnou Šlemrovou, Pivcem, Plachtou a také Oldřichem Novým v menší, ale výrazné roli vzorného sluhy s koženým obličejem. Velbloud je svěžím odkazem prvorepublikové kultury, noblesní, hravé, vysmívající se všemu falešnému a nepravdivému. (03.10.2008)

Tenhle snímek je rozhodně nad dobovým průměrem. Při pohledu na hodnocení, nebo jména Hugo Haas či Antonie Nedošínská ve mě nebujela velká naděje, že se bude snímek jakkoliv vymykat dobovým klišé, protože právě tato jména je vlastně spoluvytvořila. Ale určitá naděje tu byla. Pro Hugo Haase i Otakara Vávru to byla režijní prvotina, takže to chtěli zkusit jinak. Hugo Haas tu vlastně vůbec nehraje hlavní roli, ten v podstatě jen hláškuje a konečně nehraje obtloustlého milovníka, co se neustále převlíká a lže, ale starého nemocného chudáka co neustále lže. A moc mu to sluší. Hlavní role tu ale mají Jiřina Štepničková a zcela neznámý Pavel Herbert a tahle dvojice je pozoruhodná. Do té doby jsem neviděl v čs filmu takovou sympatickou a explicitní vzpurnost mládí, a to bylo moc příjemné. Stejně tak mě potěšila velice silná ženská role v podání Jiřiny Štěpničkové, kdy je to hlavně ona, kdo tahá za nitky a je ve vztahu ta, co má pod čepicí. A nakonec, a to je nejdůležitější, ani Voskovec s Werichem neuměli ve svých filmech tak hezky poukázat na nerovnosti v tehdejší společnosti a na dobové neduhy. Na jedné straně totální nuzáci, kteří se musejí podvodem dělat ještě nuznější, aby dostali od zpovykanců almužnu, na druhé straně děti továrníků, které nemusely nikdy nic dělat, bohatství jim spadlo do klína a jejich životní priority a vůbec životní styl jsou zcela mimo realitu běžného člověka. Slyšel jsem, že prvorepublikový film žil v nějaké bublině a řešil jen své zbohatlické problémy. Tenhle film dokazuje, že to tak není. Už úvodní scéna s okny činžovního domu je báječná. Otazníkem přeci jenom zůstává herecký výkon a vlastně i postava Pavla Herberta, u kterého nedokážu vůbec říct, jestli je záměrně takhle zvláštní, nebo neuměl hrát. Vlastně celá ta jeho role je až příliš neuvěřitelná a je to prazvláštní kombinace hlouposti, naivity, sebevědomí a dobrotivosti, a to celé zabalené v takřka nulových emocích. Ale tak proč ne. Tenhle film není úžasný, celkově je "jen" dobře koukatelný a velmi příjemný. Ale oceňuju na něm hodně právě to, že je jiný a že jsem to od něj vůbec nečekal. (31.07.2023)

Tohle miluju už dlouho, Bulíčku :) Ale kupodivu dodnes si nejsem jistá tím, která čokoláda je nejlepší - jestli Vilímova nebo Štěpánova. Ale určitě chodím nejraději do mlékárny Zuzana Peštová - Aleš Vilím, takže se obě čokoládovny vlastně mohou jít opít ke zlaté mládeži. Kde samozřejmě mezi největší hity samosebou patří automobilový závodník, to dá rozum. Jinak seriózně vnímáme tento film jako druhé filmové zpracování slavné Langrovy divadelní hry, které navázalo na kasaštyk Anny Ondrákové a Karla Lamače. Původně bylo zamýšleno vyrobit Velblouda ve dvojjazyčné verzi Mac Fričem a s Lídou Baarovou v hlavní roli, ale nakonec těm dvěma byla určena Švadlenka pouze ve verzi české. (20.02.2009)

Já souhlasím, procpat velblouda uchem jehly nejde, stejně tak jako chtít napravovat dospělce - líného spratka.. Tuším, že v žánrovém zařazení už chybí jen „pohádka“.. Nicméně koukatelné pro mě celkem bez problémů, Pavel Herbert je bulík k pohledání, Jiřinu Štěpničkovou vidím ráda kdykoli, kdekoli, no a od čokolády směle k mléku.. (14.07.2021)

Na první pohled sentimentální příběh o tom, jak chudičká Jiřina Štěpničková ke štěstí přišla a Adina Mandlová utřela nos. :-) Ale jen na ten první. Spíš je tu vidět snaha aplikovat tento syšet á la Vladimír Slavínský do světa bližšího realitě. Vystihuje to jedna z prvních scén, kde Antonie Nedošinská zbavuje svůj suterénní byt všech znaků útulnosti a vsyvětluje, že přijde mecenáška chudých Růžena Šlemrová, která chce vidět takovou bídu, jakou zná z románů - studenou a tklivou. Reálná chudoba s čistými záclonkami v oknech by jí přinesla zklamání. :-) Jinak stojí za zmínku Oldřich Nový netradičně v epizodní roli komorníka, ale disciplinovaný jako vždy. 70% (22.03.2006)